Verze z 4. 10. 2017, 11:41 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 11. 7. 2018, 15:49 editovat zrušit editaci Mykhal (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 40 075 editací m →‎Původ a význam pojmu: upr. cit. typogr. / fmt Přejít na další porovnání →
Řádek 15: Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti\|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice.</ref> Již [[batole]] přejímá smysl pro spravedlnost od rodičů.<ref>http://medicalxpress.com/news/2015-09-parents-views-justice-affect-babies.html - Parents' views on justice affect babies' moral development</ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.</ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti. :{{Citát “v řádku\|Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“\|[[Platón]]}}<ref>Platón, ''Prótagoras'' 322d.</ref> :{{Citát “v řádku\|Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?“\|[[Svatý Augustin]]}}<ref>Augustin, ''O obci Boží'', 4.4.</ref> Římský právník [[Ulpianus\|Ulpian]] vymezuje spravedlnost trojím požadavkem: :{{Citát ~~“Poctivě~~v řádku\|Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.“}}<ref>''Digesta'' I.1.1. Cit. u Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Praha 2007, str. 233.</ref> Takto široký pojem spravedlnosti se od [[Aristotelés\|Aristotela]] rozděluje do několika typů. === Retributivní spravedlnost === Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce\|satisfakci]]. Nejstarší indický ''Zákoník Manuův'' (1. tisíciletí př. n. l.) vysvětluje tento požadavek takto: :{{Citát ~~„Kdyby~~v řádku\|Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.“}} Zatímco potrestaný [[zločin]] padá plně na pachatele, :{{Citát ~~„čtvrtina~~v řádku\|čtvrtina (nepotrestané) nespravedlnosti padá na toho, kdo ji způsobil, čtvrtina na svědky, čtvrtina na soudce, čtvrtina na ~~krále“~~krále.}}<ref>''The laws of Manu'', 8.18.</ref> Retributivní spravedlnost tedy vyžaduje nápravu a přiměřený [[trest]]; otázka je, co to znamená. Nejstarší teorie trestu, ''ius talionis'', stanoví, že trest se má rovnat poškození: :{{Citát ~~„Oko~~v řádku\|Oko za oko, zub za zub.“}}<ref>Bible, ''Exodus'' 21,24.</ref> Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody. Řádek 35: Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá brát ohled na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat. :{{Citát ~~“Spravedlnost~~v řádku\|Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.“\|[[Blaise Pascal]]}}<ref>B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298.</ref> === Distributivní spravedlnost === Řádek 48: === Procesní spravedlnost === Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. Jak k tomu říká Aristotelés: :{{Citát ~~„Pokud~~v řádku\|Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“}}<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a.</ref> Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87.</ref> To je ovšem požadavek minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a 20. století zažilo politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě. Podle J. Přibáně se „zákon sám stal zločinem“.<ref>Přibáň - Holländer, ''Právo a dobro v ústavní demokracii''. Str. 29.</ref>

Spravedlnost: Porovnání verzí