Josef Mocker: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
https://is.muni.cz/th/j624h/Bakalarka.txt značka: editace z Vizuálního editoru |
doplněny informace z http://www.svobodnyhlas.cz/archiv/1999/hlas03_4-5.pdf a matrika značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 50:
=== V Děčíně a severních Čechách ===
V roce 1869 se vrátil do Čech a byl zaměstnán ve stavební kanceláři hraběte [[František Antonín II. z Thun-Hohenštejna|Františka Antonína Thuna]] v [[Děčín]]ě. Současně působil jako učitel stavitelství a kreslení na hospodářské škole v [[Libverda|Libverdě]]. Vedl stavbu novogotické [[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Podmokly)|kostela sv. Jana Nepomuckého a Thunovské hrobky v Chrástu]] a vily Waldstein (první jeho samostatné dílo) v [[Horní Žleb|Horním Žlebu]], navrhl plány pro novou budovu gymnázia v Litoměřicích a
| titul = Architekt Josef Mocker muž z Cítolib, který dostavěl Chrám sv. Víta v Praze
| periodikum = Žatecký a lounský deník
Řádek 62:
V roce 1872 hrabě Thun přivedl Josefa Mockera do Prahy, kde se od [[17. květen|17. května]] [[1873]] stal stavitelem svatovítské huti, namísto zemřelého [[Josef Kranner|Josefa Krannera]], a začal pracot na svém životním díle, dostavbě [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|svatovítské katedrály]]. Jednoty pro dostavění katedrály na doporučení hraběte Thuna a profesora Friedricha Schmidta. Schmidt o svém žákovi napsal: „Tohoto svého Mockera jsem zjevně vlastně vychoval pro místo, o které tu jde, a odvažuji se směle říct, že v rakouském císařství nelze najít vhodnějšího a užitečnějšího muže pro toto postavení.“ <ref>https://is.muni.cz/th/j624h/Bakalarka.txt</ref> . Po příchodu do Prahy se Josef Mocker stal členem [[Spolek inženýrů a architektů|Spolku inženýrů a architektů]] (SIA) a obratem se zapojil do odborných diskusí a přednášek. V letech 1873-1876 psal posudky na pražské stavební projekty včetně městské kanalizace, sanace [[Josefov (Praha)|Židovského města]] a podílel se i na vzniku nového městského stavebního řádu v roce 1878.<ref name=":2" />.
Mockerova představa dostavba katedrály se výrazně odlišovala od Krannerova konceptu, ihned v prvním roce svého působení předložil nový ambiciozní plán, navazující na původní Parléřovské pojetí. Jednota pro dostavění katedrály však tento plán odmítla a označil ho za přemrstěný a nehospodárný. Mocker se však své koncepce nechtěl zcela vzdát, a tak v roce 1877 předložil přepracovanou verzi a tu Jednota nakonec schválila. Oproti plánu svého předchůdce tak provedl regotizaci celé stavby a přidal chrámu dvojici věží, čímž mu vtiskl požadovanou monumentalitu a zbavil ho dojmu nehotovosti a roztříštěnosti. Mockerova dostavba spojila práci předchozích stavitelů a vnesla do celku katedrály tolik potřebnou jednotu, čímž se konečně podařilo proměnit polostředověké torzo do dnešní podoby. Ani on se však dokončení katedrály nedožil, po jeho smrti se prací ujal [[Kamil Hilbert]], a Mockerovy plány nebyli zcela zrealizovány. Nedošlo zejména k regotizaci tzv. Velké věže, která si tak uchovala barokní charakter. Josef Mocker zemřel 16. ledna 1899 po dlouhé nemoci na chronické selhání ledvin
| příjmení = Roedl
| jméno = Bohumil
| titul = Sto let od úmrtí Josefa Mockera
| periodikum = Svobodný hlas
| vydavatel =
| url = http://www.svobodnyhlas.cz/archiv/1999/hlas03_4-5.pdf
| datum vydání = 14.1 1999
| datum přístupu = 2018-07-11
}}</ref>. Nejasnoti panují i ohledně dne jeho úmrtí, v matrice je uvedeno datum 16. ledna, často se ale lze setkat i datem 15.ledna. Pohřben byl 19. ledna na [[Vyšehradský hřbitov|Vyšehradském hřbitově]]. Ve [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|svatovítské katedrále]] je nad jeho bustou do kamene vytesán následující text:
{{Citát|Josef Mocker, narozený 22. listopadu 1833 Citolibech u Loun, činný od r. 1864 do 1869 ve stavební huti vídeňské, ujal se roku 1872 díla na dómě pražském. Položiv 1. října roku 1873 základní kámen k novostavbě, dovršil 15. října roku 1892 dle vlastního návrhu západní věže. Zvednuv pak ještě roku 1898 střechu nad střední lodi, jejíž zdi přivedl k rovnosti, skonal 15. ledna roku 1899|Kamenná deska nad bustou J. Mockera ve Svatovítském chrámu|200}}
Řádek 75 ⟶ 84:
}}</ref>
Josefa Mocker měl sestru Karolínu (provdanou Drastíkovou) a čtyři bratry. Starší bratr František (10.8 1830 – 18.3 1873) sloužil jako nadporučík 36. pěšího pluku.<ref>[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a1&scan=43#scan43 Matriční záznam o úmrtí]</ref> Prostřední bratr, Adolf Mocker (30.8 1841 – 11.6 1915) zastával pozici stavebního inženýra schwarzenberské kanceláře v [[Třeboň|Třeboni]].<ref name=":0">[http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivPH/upload/ak.pdf Osobní pozůstalost Dr. Adolfina Knechtlová]</ref> Mladší bratr Václav (12.10.1844 – 2.3.1886) převzal po otci hospodářství v Cítolibech
Mockerova manželka Františka (4.10 1863 – 14.2 1941) pocházela ze starého rodu Teisingerů, který přišel do Prahy ze [[Štýrsko|Štýrska]] v roce 1736. Teisingerové vlastnili v Karlíně stavební parcely tzv. zahrady. Ve svém domě, na místě dnešního [[Praha Masarykovo nádraží|Masarykova nádraží]] v Dlážděné ulici, provozovali Teisingerové od roku 1819 divadlo. <ref>[http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=5102 Amatérské divadlo: ''Teisinger Václav'']</ref> Manželé Mockerovi se vzali 23.2 1884, bydleli v budově [[Staré proboštství|Starého proboštství]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] a měli spolu dvě dcery Josefinu (1885), Annu (1891) a syna [[František Mocker|JUDr. Františka Mockera]] (1889).<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=c2315058e731dad41d78b2c9220ec2b0d6403546d96c5a6511e24afb43cc06ae&action=image&record=1 Policejní přihlášky, Praha, Mocker Josef 1835]</ref><ref name=":0" />
Řádek 82 ⟶ 91:
== Dílo ==
Přestože dostavba katedrály je považována za hlavní dílo Josefa Mockera, významně se zasloužil o rekonstrukce a dostavby i řady dalších historických památek na celém území Čech. Vzhledem k jejich vysokému počtu, představují Mockerovy novostavby jen malou část jeho díla. Josef Mocker byl stavitel mimořádně pracovitý, svědomitý a mnohostranně zaměřený. Kromě své specializace ([[Gotická architektura|středověká gotická]] a [[Novogotický sloh|novogotická architektura]]), se zabýval i projekty běžných obytných a hospodářských budov, ale to především na začátku své profesní dráhy. Podobně jako jiní sakrální architekti 19. století se staral i o návrhy uměleckého inventáře (oltáře, lavice, bohoslužebné náčiní, vitráže, liturgické textilie apod.), které měly dotvářet celkový dojem historizujícího interiéru. Jeho opravám vždy předcházel zevrubný průzkum a pečlivé zpracování dokumentace, kdy ke každé stavbě vypracovával kolem stovky plánů. Ve své době byl považován za kvalitního a pečlivého restaurátora,
=== Restaurace a dostavby v Praze ===
Řádek 127 ⟶ 136:
Josef Mocker zachránil několik desítek historických objektů, které byly v havarijním stavu. Ostrou kritiku své restaurátorské práce, která naplno vyvstala až po jeho smrti (zato však přetrvávala mnoho desetiletí), si vysloužil svým puristickým přístupem. [[Purismus (architektura)|Purismus]] se běžně uplatňoval v historizující architektuře a při obnově historických památek v 19. století. Vyznačoval se přísným lpěním na tzv. „čistém slohu“, které se projevoval odstraňováním veškerých pozdějších úprav. Opravy tak sice zachraňovaly památky před rozpadem, ale ve snaze vrátit středověké architektuře její původní slohově čistou podobu ji zbavovaly renesančních a barokních doplňků, a tak nenávratně poškozovaly kontinuální historickou autenticitu.
Na druhé straně je však potřeba vyzdvihnou Mockerovu práci v oblasti zaměřování a dokumentace památek. V této oblasti daleko předběhl soudobou praxi památkové péče. Vždy dbal o to, aby odstraněné prvky, ať už architektonické nebo movité byly řádně zdokumentovány a bezpečně uloženy<ref name=":3" />. Jeho metody dokumentace a vyhodnocování nálezů byly ve své době zcela ojedinělé. Mocker mimo jiné používal barevné odlišení stavebních fází, detailní a přesné nákresy, vyhodnocování nálezů a práci s dostupnými prameny a literaturou. Tyto a další metody jsou ve své novější podobě stále stěžejním kamenem současné památkové praxe.<ref name=":2" />
Podle [[Bořivoj Nechvátal|Dr. Bořivoje Nechvátala]] mnohé Mockerovy plány a skicáře naznačují, že architekt se snažil zachovat značné množství stavebních článků z doby gotiky, jako např. u Prašné brány, které pozdější studium nesprávně považovalo za novodobé.{{Doplňte zdroj}}
| |||