Scipio Africanus: Porovnání verzí

Odebráno 9 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: Odstranění subjektivního výrazu "ve věku pouhých"
m
m (Robot: Odstranění subjektivního výrazu "ve věku pouhých")
==== Sicilské přípravy, porážka Syfaka ====
 
V dalším roce ([[205 př. n. l.]]) byl Scipio ve věku pouhých jednatřiceti let jednomyslně zvolen [[Římský konzul|konzulem]]. V této době byl již [[Hannibal]] stále více svírán v jihozápadní Itálii. Scipio toužil přenést válku do Afriky, avšak političtí oponenti v římském senátu vedení [[Fabius Maximus|Quintem Fabiem Maximem]] a [[Cato starší|Marcem Porciem Catonem starším]] žárlili na jeho úspěchy, pročež mu dovolili postoupit nejdále na [[Sicílie|Sicílii]] a navíc mu odmítli přidělit vojsko. Scipio, jehož sláva k němu přitahovala dobrodruhy a nadšence ze všech koutů Itálie, zde nicméně sám shromáždil a vycvičil armádu složenou výhradně z dobrovolníků a veteránů jeho předchozích bojů. Mezi těmito muži bylo mnoho těch, kteří přežili hanebnou porážku v [[Bitva u Kann|bitvě u Kann]] a chovali ve svých srdcích upřímnou touhu odčinit tuto svoji potupu, jelikož podle usnesení senátu jim bylo zakázáno vstoupit až do konce války na půdu Itálie. Scipio si tak ze Sicílie vytvořil vlastní výcvikový tábor a odrazový můstek pro zamýšlenou invazi do severní Afriky. Stejně jako jeho otec a strýc i Scipio dobře poznal ničivou účinnost kartáginské a především numidské jízdy v boji proti římské pěchotě. V tomto směru byli Římané v nevýhodě také proto, že velkou část jejich jízdy tvořili spojenci pochybné loajality anebo jezdci (''[[equites]]''), kterým se nedostávalo odvahy a udatnosti římských legionářů. Jedna příhoda popisuje jak Scipio nutil několik stovek sicilských [[Aristokracie|aristokratů]] sloužit v jeho jízdním oddílu. Sicilští Řekové se vehementně bránili službě cizím okupantům (Sicílie byla [[Římské provincie|římskou provincií]] od konce [[První punská válka|první punské války]]) a proto důrazně protestovali. Scipio nakonec souhlasil s jejich vynětím z vojenské povinnosti, ovšem za podmínky, že budou platit koně, vybavení a náhradního jezdce. Tímto způsobem vytvořil skvěle vycvičené jádro své jízdy pro africké tažení.
 
[[Římský senát]] vyslal ke Scipionovi na Sicílii komisi, která zjistila, že Scipio stojí v čele skvěle vybaveného a vycvičeného vojska a flotily. Scipio tlačil na senátory, aby mu povolili vylodit se v Africe, proti tomu se ale stavělo [[Konzervatismus|Konzervativní]] křídlo v senátu. Zvláště Fabius se dosud obával Hannibala a tažení do Afriky pokládal za příliš nebezpečné ohrožení válečného úsilí. V očích mnoha senátorů Scipionovi rovněž ubližovalo jeho [[helénofil]]ství a záliba v umění, přepychu a filozofii. Přenesení kultu [[Frýgie|frýžské]] bohyně [[Kybelé]] z [[Pessinus|Pessinuntu]] do Říma v roce 205 př. n. l. k zajištění božské přízně výpravě možná také nepříznivě ovlivnilo veřejné mínění proti Scipionovi. Všechno Scipionovo úsilí bylo nyní soustředěno na získání souhlasu senátu s expedicí do Afriky, přitom po senátu nepožadoval finanční ani vojenskou podporu.