Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
detaily
úpravy drobné
Řádek 1:
'''Pozemková reforma''' spočívala ve vyvlastnění či zestátnění či znárodněním (řečí zákona záborem) a následným přerozdělením pozemků, zejména [[Zemědělství|zemědělských]] a lesních. V '''[[Československo|Československu]]''' započala v dubnu [[1919]] záborovým zákonem zestátňujícím zemědělskou půdu nad 150 ha (nebo celkovou nad 250 ha), za náhradu pohybující se mezi jednou třetinou až polovinou reálné ceny a kterou platili noví vlastníci půdy<ref name="První2" group="pozn.">Údaje nejen o držitelích půdy v roce 1918 naleznete v knize: Karel Marušák: Šlechta, velkostatek a pozemková reforma. Brno: A Píša, 1919. Záznam této publikace můžete nalézt v naskenovaných katalozích Národní knihovny (http://katif.nkp.cz), kde zvolíte Generální katalog I., poté skříň Luci-Marw, zásuvku Martini-Marw a číslo záznamu 1199. Pokud budete mít zájem si knihu prostudovat, můžete si ji objednat přes tlačítko Objednat titul. Pro vyzvednutí publikace ve studovně je však třeba mít platný čtenářský průkaz NK.</ref>. Reálně započala prvními příděly až v roce 1921. Za první republiky bylo do záboru vzato 40.202 km<sup>2</sup> půdy (4 milióny hektarů). 27.400 km<sup>2</sup> bylo nezemědělské půdy z nichž vedle luk z velké většiny tvořily lesy, 12.800 km<sup>2</sup> bylo půdy zemědělské. Přiděleno ovšem '''18.000 km<sup>2</sup>''' (vč. státu). V letech 1945/1947 zestátněno '''24.000 km<sup>2,4 miliónů ha</sup>''', 157.000 uchazečů o půdu získalo 937.000 ha ('''9.370''' '''km<sup>2</sup>''').
 
=== Reforma ===
Již před 28. říjnem se objevily požadavky po vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků. Otištění ruského [[Říjnová revoluce|dekretu o půdě]] (1917) v českém tisku tuto myšlenku oživilo. Motivem byla náprava nespravedlnosti '''[[Feudalismus|feudálních vztahů]],''' kdy před staletími se půda stala majetkem vládnoucí vrstvy ([[Šlechta|šlechty]]), a také velmi vzývaným '''odčiněním „[[Bitva na Bílé hoře|bílé hory]]“''', kdy byly po neúspěšném [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] masově zkonfiskovány majetky mnoha českých šlechticů účastnících se či podporujících revoltu. Připomenuty by měly být i následné konfiskace po smrti [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejna]] (1634). Vedlo těchto se objevila motivace kolonizace a počeskoslovenštění německých a maďarských oblastí, ač oficiálně neměl být žádný národ upřednostněn. Většího, ale stále zanedbatelného významu, nabyla kolonizace ve východní části ČSR, kde docházelo i k zakládání kolonií na „zelené louce“ (oproti koloniím při již existujících obcích). Snížením rozlohy jednotlivých hospodářství se měla zvýšit motivace lepšího obhospodaření a vyšších výnosů (ač bývalí latifundisté zintenzivňovali správu nad svými zmenšenými pozemky, tak nízká výměra drobného přídělu naopak zhoršovala možnosti efektivního hospodaření)
 
[[Česká strana sociálně demokratická|Sociální demokraté]] (komunisté) a národní socialisté požadovali nižší hranici pro vyvlastnění (50 ha), bez náhrady a chtěli půdu přidělovat především družstvům (zemědělských dělníků pracujících na velkostatku), naproti tomu latifundisté (majitelé rozsáhlých pozemků) reformu zcela odmítali. Mezi těmito póly byly ostatní politické strany. [[Karel Kramář|Kramářovy]] [[Československá národní demokracie|národní demokraté]] akcentovali zespolečenštění majetkového vlastnictví (lesů, dolů, železnic, železáren, léčivých pramenů) motivované odněmčením vlastnictví. Strana lidová odmítala vyvlastňování [[Římskokatolická církev|církve]]. Skutečná realizace reformy zaostala za původními proklamovanými ideály a představami obyvatel. Před volbami v dubnu 1920 se objevovaly hesla jak bude radikální, tvrdá, nemilosrdná, důsledná, které se ukázaly v následném vývoji jako liché.
Řádek 28:
 
'''Největší držitelé pozemků na Moravě'''
# [[Liechtensteinové]] (2) 135 706 ha
# Dreher (1) 24 419 ha
# Rod Habsbursko-Lotrinský (3) 19 180 ha
#[[Salm-Reifferscheidt-Raitz|Salm-Reiferscheidt-Raitz]] (1) 13 092 ha
#[[Haugvicové z Biskupic|Haugwitz]] 12 970 ha
# Deforestové (2) 12 705 ha
# Bratři Thonetové 12 574 ha
Řádek 40:
 
'''Největší držitelé ve Slezsku'''
# Arcivévoda [[Bedřich Rakousko-Těšínský|Bedřich]] 64 332 ha
# Larisch-Mönich 11 684 ha
# Liechtenstein 9 648 ha
# [[Wilczkové|Wilczek]] 6 151 ha
# Lichnowski 4 342 ha
# Stolberg-Stolberg 2 728 ha
Řádek 64:
 
=== Římskokatolická církev ===
Na začátku 20. století církev v českých zemích vlastnila odhadem 380.000 ha půdy (3.800 km<sup>2</sup>). Kompromis stanovil, že se reforma nebude aplikovat na církev jako na jednu jednotku, nýbrž na jednotlivé správní jednotky církve. 56.173 ha připadalo na jednotlivé fary a drobná obročí – v průměru jen 10,8 ha na jednotlivý subjekt - těch se reforma nedotkla vůbec. Pod zábor (nad 250/150 ha) spadalo 234.119 ha a do války přiděleno '''jen 36.975 ha'''. Církev do roku 1947 přišla '''do 10%''' svého pozemkového vlastnictví (v ČR) za který získala peněžní náhradu. V roce 1947 se církve dotkla "revize" a po [[Únor 1948|únorovém převratu]] znárodňování.
 
=== Odškodnění zaměstnanců velkostatku ===
Řádek 82:
[[30. leden|30. ledna]] [[1920]] – vydání '''přídělového zákona''' (č. 81/1920 Sb. z. a n.), který rozděloval zabranný majetek zásadně do soukromého vlastnictví, vyjímečně jinak. Stanovil vyjímky ze záboru (zachování krajinotvorných celků, historických parků a zahrad a jiné), umožnil přídělit půdu do nájmu předpokládanému přídělci před samotným přidělením. Koncipoval tzv. zbytkové statky.
 
11. března 1920 – vydán '''úvěrový zákon'''. Stát ručil za úvěr poskytnutý přídělcům a stanovil nevypověditelnost takovéhoto úvěru. Poskytnuto bylo přes 3 miliardy korun.
 
[[8. duben|8. dubna]] 1920 - vydán '''zákon náhradový''' (č. 329/1920 Sb. z. a n.), který určil náhradu za zabranou půdu ve výši běžné v letech 1913-1915 při volném prodeji půdy nad 100 ha výměry. Především díky válečné inflaci byla náhrada nad třetinou reálné ceny. Cena závisela na kvalitě půdy a pohybovala se mezi 2000,- až po 8600,- za hektar.
Řádek 93:
20. července 1945 - dekret 28/1945 o '''osídlení''' konfiskované půdy. Osidlování pohraničí probíhalo až do roku 1952.
 
11. července 1947 - zákon '''o revisi''' první '''pozemkové reformy''' - došlo ke změnám reformy. Zbytkové statky okleštěny na maximální výměru 50 ha (i možnosti zabrání celých). Zrušili se některé vyjímky, které předtím umožnily vyloučení majetku ze záboru - především možnost uvolnit až 500 ha půdy, zabrány byly objekty, které nesloužily k hospodaření na půdě a půda, na které byla pozemková reforma odložena generální dohodou. Předpokládal náhrady, které v mnoha případech nebyly vyplaceny vůbec, nebo jen z části.
 
==== ''komunistické'' ====