Eduard Hanslick: Porovnání verzí

Přidáno 8 bajtů ,  před 1 rokem
m
typo
m (gen. + dopl.)
m (typo)
 
 
== Život ==
Byl synem písaře knihovny (Bibliothekskriptor) Josefa Hanslika (1785-1785–??) a jeho manželky Karoliny (1796-1796–??), nejstarší z pěti sourozenců.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=160&folium=396 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 160, obraz 396, Hanslik Josef]</ref>
 
Přestože vystudoval práva, začal se záhy, už v polovině 40. let [[19.&nbsp;století]] v Praze, věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku [[1852]] působil trvale ve [[Vídeň|Vídni]], kde se stal vůbec prvním profesorem v oboru dějin hudby na tamní [[Vídeňská univerzita|univerzitě]] ([[1861]]). Své hudební kritiky a [[fejeton]]y publikoval v&nbsp;největších vídeňských listech své doby, ve ''[[Wiener Zeitung]]'', ''Presse'' a ''[[Neue Freie Presse]]''.
Největší ohlas měla jeho [[Habilitace|habilitační]] práce, stať ''O hudebním krásnu'' ({{vjazyce|de}} {{cizojazyčně|de|''Vom Musikalisch-Schönen''}}) z roku 1854. V&nbsp;ní se vyslovil proti programní hudbě a&nbsp;na obranu absolutní hudby.
 
Rozsáhlé badatelské úsilí stojí za dvojsvazkovými ''Dějinami koncertního života ve Vídni'' ({{cizojazyčně|de|''Geschichte des Konzertwesens in Wien''}}, 1869-701869–70) a&nbsp;devítisvazkovým dílem ''Moderní opera'' ({{cizojazyčně|de|''Die moderne Oper''}}, 1875-19001875–1900). V roce 1894 vyšly v&nbsp;[[Berlín]]ě jeho vzpomínky ''{{cizojazyčně|de|Aus meinem Leben}}''.
 
Do češtiny byl přeložen jeho spisek ''O hudebním krásnu'' (přel. Jaroslav Střítecký, vyd. 1973). V roce 1992 vyšel výběr z&nbsp;jeho pamětí, fejetonů a kritik v překladu [[Jitka Ludvová|Jitky Ludvové]] pod titulem ''Dokonalý antiwagnerián''.