Georges Seurat: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +Kategorie:Narození v Paříži; +Kategorie:Úmrtí v Paříži za použití HotCat |
→Dílo: opr. |
||
Řádek 36:
V prvních obrazech z počátku 80. let se Seurat námětově inspiroval malíři [[barbizonská škola|barbizonské školy]]. Maloval kameníky, sekáče, žence. Prvním dílem, v němž nalezl svébytný způsob vyjádření, je ''Koupání v Asnières''. Vznikalo v letech [[1883]]–[[1884]]. Porota oficiálního Salónu obraz odmítla, Seurat ho proto vystavil na Salónu Nezávislých. S [[impresionisté|impresionisty]] obraz spojuje téma - letní odpočinek u řeky. Zatímco impresionistické obrazy vznikaly spontánně, Seurat si výsledné dílo - a všechna následující - připravoval množstvím skic a náčrtů. Impresionisté malovali v plenéru, závěrečná podoba Seuratových obrazů vznikala v ateliéru. Na ''Koupání'' je nápadná statičnost zobrazených postav, na obraze takřka absentuje pohyb. Atmosféra díla vyzařuje klid, podobně jako je tomu na deskách renesančního malíře [[Piero della Francesca]], jehož dílo Seurat v té době studoval.
Za nejslavnější Seuratův obraz bývá považováno ''[[Nedělní odpoledne na La Grande Jatte]]''. Vystaveno bylo na poslední výstavě impresionistů v roce [[1886]]. Na tomto výletním ostrově na [[Seina|Seině]] vytvořil Seurat velké množství olejových skic: nejprve prázdné krajiny, pak jednotlivých postav. Závěrečná syntéza pak byla mechanickou záležitostí. Podobně jako u ''Koupání'' vyzařuje z obrazu klid a v tomto případě navíc i monumentalita. Kompoziční pohyb probíhá zleva doprava a je vyvážen pohledem většiny postav, jenž směřuje vlevo. Jednotlivé postavy jsou umístěny v dokonalé harmonii a navozují dojem koncertu. Hudební stránka obrazu je explicitně vyjádřena postavou trubače v levé části obrazu. ''Nedělní odpoledne'' je považováno za jedno z nejvýznamnějších děl malířství [[19. století]]. Obraz se v roce [[1984]] stal inspirací k muzikálu Neděle v parku s Georgem (Sunday in the Park with George), který slavil úspěchy na [[Broadway]]i.{{zdroj?}} Seuratovu pointilistickou metodu lze velmi dobře sledovat na obraze ''Le Bec du Hoc u Grandcamp'' z roku [1885]. Malíř vycházel z předpokladu, že pokud umístí na plochu obrazu těsně vedle sebe malé plochy základních barev ve správném poměru, bude je z určité vzdálenosti oko pozorovatele vnímat v malířem zamýšlených barevných hodnotách. Na obraze, představujícím mohutný skalnatý blok vybíhající do Atlantiku poblíž normandského letoviska Grandcamp, vytvářejí drobné barevné body nepřebernou škálu odstínů jak oceánu, tak rostlinstva zalitého sluncem. Seuratovo moře - nejen na tomto obrazu - je na rozdíl od impresionistů klidné, stejně jako je tomu na obrazech se stafáží. Pohyb na obraze vyjadřuje pouze let několika ptáků. [[Národní galerie v Praze|Národní galerie]] v Praze vlastní Seuratův obraz ''La Maria, Honfleur'' z roku [[1886]].
| |||