Spřežkový pravopis: Porovnání verzí

Spřežky vznikly proto, že latinka nemá znaky pro hlásky, které používají jiné jazyky než [[latina]]. Jde zejména o č (tʃ), š (ʃ), ž (ʒ), dž (dʒ), ch (x), ď (ɟ), ť (c), ľ (ʎ), ň (ɲ), ng (ŋ), th (θ), gh (ɣ) a další. Část z nich byla později nahrazena znaky s [[diakritikaDiakritické znaménko|diakritikou]]. Většinou jsou spojením dvou znaků (písmen), ale i více, např. německé ''tsch'' ekvivalentní českému ''č''. Některé spřežky v jiných jazycích se sloučily do nového samostatného znaku grafickým prolnutím nebo i při viditelně zachovaném rozdělení, jako [[nizozemština|nizozemské]] ''ij''. Také v mezinárodních standardech výslovnosti, jako [[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]] jsou některé hlásky vyznačeny spřežkami. To se týká hlásek, které jsou znatelně tvořené také sloučením příslušných dílčích hlásek, jako je č: {{IPA|tʃ}}.

Spřežkový princip psaní dvou nebo více znaků společně do složeného znaku se souhrnným významem je součástí i nelatinkových písem a např. [[Čínské znaky|čínské písmo]] je založeno na znacích, které vznikly složením původně samostatných znaků.