Verze z 6. 10. 2017, 10:25 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 601 editací m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 28. 6. 2018, 19:24 editovat zrušit editaci 78.45.137.95 (diskuse) →‎Situace před začátkem povstání: "na trůn se dostal liberárnější smýšlející Ludvík..." změněno na "liberárněji smýšlející" značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 26: Polská šlechta žijící v ruské části bývalého Polska byla zpočátku vůči nové vládě loajální, i díky udělené ústavě a možnosti uplatnění v armádě a ve státních úřadech. Ale od 20. let 19. století se začal tento vztah měnit. Už 15. června 1819 byla ruskou vládou v Polsku omezena svoboda tisku a zavedena [[cenzura]]. 10. května 1820 bylo zakázáno svobodné shromažďování se a tajné spolky, což se týkalo i četných [[Svobodné zednářství\|zednářských lóží]]. Smutný osud polských zednářů dokládá příběh Waleriana Łukasińskieho (1786-1868), který byl v roce 1822 uvězněn a převezen do pevnosti ve [[Šlisselburg]]u, kde během čtyřicetišestiletého věznění na samotce přišel o rozum. Agilní ministr policie [[Nikolaj Nikolajevič Novosilcev]] (1761-1838) pronásledoval všechny tajné spolky a intelektuály. Začátkem roku 1825 byla carem zakázána i veřejná zasedání polského sněmu (sejmu). Ke zhoršení vzájemných vztahů došlo po smrti Alexandra I. koncem roku 1825. Největší nepokoje panovaly v armádě, jejíž vrchním velitelem byl Alexandrův bratr [[Konstantin Pavlovič]]. Konstantin sídlil ve [[Varšava\|Varšavě]] a dokonce zde uzavřel morganatický sňatek s polskou šlechtičnou Joannou Grudzińskou. V polském vojsku však zaváděl pruskou disciplínu a tvrdé tělesné tresty, běžné v ruské armádě. Již v roce 1828 proti němu vzniklo spiknutí důstojníků, v jehož čele stál Piotr Wysocki (1797-1875). Poláci také doufali, že nový car [[Mikuláš I. Pavlovič\|Mikuláš I.]] (mladší bratr Alexandra a Konstantina) se pokusí získat a připojit zpět k Polsku území, která byla zabrána dalšími dvěma mocnostmi - Rakouskem a Pruskem. To se ale ukázalo být nereálné, což snížilo i tak malou Mikulášovu popularitu. V létě roku 1830 se přehnala [[Paříž]]í tzv. [[Červencová revoluce]], která svrhla z trůnu posledního krále z [[Bourboni\|bourbonské dynastie]] [[Karel X.\|Karla X.]] a na trůn se dostal ~~liberálnější~~liberálněji smýšlející [[Ludvík Filip\|Ludvík Filip Orleánský]]. V srpnu a září téhož roku došlo k [[Belgická revoluce\|povstání belgického lidu]] proti holandské nadvládě, které vyvrcholilo v listopadu zvolením národní vlády, prohlášením liberální ústavy a zbavením trůnu nizozemského krále [[Vilém I. Nizozemský\|Viléma I.]] [[Belgie\|Belgii]] byla získaná nezávislost potvrzena 20. prosince 1830 pěti evropskými mocnostmi na diplomatické konferenci konané v [[Londýn]]ě.<ref>Pečenka, M., Luňák, P. a kol .: ''Encyklopedie moderní historie.'' Praha: LIBRI, 1999 (3. vyd.), s. 48 - 49.</ref> Tyto územně-politické změny byly ale v rozporu se základními ustanoveními jiného spolku evropských mocností, tzv. [[Svatá aliance\|Svaté aliance]]. Kolidovaly zejména s prvním a hlavním usnesením, že mocensko-politické změny v Evropě nebudou realizovány revoluční cestou a že neohrozí mocenskou rovnováhu. [[Svatá aliance]], dílo cara Alexandra I. a rakouského ministra [[Klemens Wenzel von Metternich\|Klemense Metternicha]], se pod vlivem událostí v [[Řecko\|Řecku]] (kde také probíhal úspěšný národněosvobozenecký boj), Francii a Belgii pomalu začala drolit. Mikuláš I., věrný svému ultrakonzervativnímu přesvědčení, se však pokusil sestavit intervenční vojsko, které chtěl vyslat k potlačení revoluce v [[Paříž]]i. Tyto plány ale byly v Polském království negativně přijímány a vlastně přispěly k vypuknutí listopadového povstání. == Vojenský průběh povstání ==

Listopadové povstání: Porovnání verzí