Nestoriánství: Porovnání verzí

Teologická škola antiochejská, jejímž žákem byl [[Nestorios]], patriarcha Konstantinopolský (428-431), rozlišovala božskou - Logos (Slovo) a lidskou stránku Ježíše až k hranici její oddělitelnosti - dyofyzitismu. Na straně druhé stála teologická škola alexandrijská, mezi jejíž představitele patřil patriarcha [[Cyril Alexandrijský]], která byla názoru, že spojení obou je tak těsné, že je možné hovořit jen o ''jedné'' přirozenosti, a to boholidské. Cyrilovu nauku o přirozenosti v Kristu následně rozvinul Eutyches, opat kláštera u Konstantinopole, který spojoval obě přirozenosti navzájem tak, že lidská přirozenost byla božskou úplně pohlcena - [[monofyzitismus]].<ref>FILIPI, (2001), 46.</ref> Tím byla zrušena integrita lidské přirozenosti v Kristu, neboť Kristovo lidství mělo jinou podstatu.

Cyril napadl Nestoria v listě egyptským biskupům o Velikonocích roku 429, ujistil se podporou papeže [[Celestin I.|Celestina I.]] (422-432) a sestavil 12 anathematismů, které poslal jménem papeže Nestoriovi s výzvou, aby odvolal. Nestorios však sepsal 12 protianathematismů a získal na svou stranu byzantského císaře [[Theodosius II.|Theodosia II.]] (408-450), jehož přiměl, aby spolu se západořímským císařem [[Valentinianus II.|Valentinianem II.]] (425-455) svolal koncil. Teprve [[Chalkedonský koncil]] v roce 451 nalezl formuli, v níž je Kristus označen jako jediný ve dvou přirozenostech nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně a nerozlučně - asyntychós, atreptós, adiairetós, achóristós.