Verze z 4. 6. 2007, 19:26 editovat SieBot (diskuse \| příspěvky) 128 374 editací m robot změnil: ka:ანდრე მასენა ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 27. 6. 2007, 15:46 editovat zrušit editaci Sazex (diskuse \| příspěvky) 1 900 editací nenarodil se v ruské řece Nica ale v ve francouzském městě Nizza, + další drobnosti Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:André Masséna.jpg\|thumb\|André Masséna, maršál Francie]] '''André Masséna''', vévoda z Rivoli, kníže z Esslingen (* 6. května [[1756]] [[~~Nica~~Nizza]], dnes [[Francie]]; † 4. dubna [[1817]] [[Paříž]]) byl francouzský [[generál]], [[maršál]] Francie. ==Život== Massena byl synem majitele obchodu s olivami a olivovým olejem. Otec však zemřel, když bylo Andrému 6 let. Matka se podruhé vdala a André byl dále vychováván bez jakéhokoli vzdělání u svého strýce. Ten jej vzal jako plavčíka na loď a zaučoval jej 4 roky do námořnictví i do podloudnictví. Jeho vojenská kariera začala roku [[1775]], kdy mladý Massena vstoupil do pluku Royal-Italien, kde byl jeho jiný strýc poddůstojníkem. Poté, co se naučil André číst a psát, byl povýšen na poddůstojníka. Roku [[1789]] se oženil s Rosalií Lamarrovou, ženou z nižších středních poměrů, vystoupil z armády a věnoval se obchodu. Civilní jednotvárný život s namáhavým výdělkem peněz jej však přestal brzy bavit a roku [[1791]] opět vstoupil do armády a jako zkušený poddůstojník působil jako instruktor výcvikového tábora kde se poprvé setkal s [[Napoleon\|Napoleonem]]. V revoluční armádě rychle stoupal v hodnostech a roku [[1793]] se stal brigádním generálem po dobytí [[Toulon]]u. ~~Tam~~Stejně sejako ~~též setkal poprvé s [[~~Napoleon ~~Bonaparte\|Napoleonem~~ ~~Bonaparte]],~~se ~~který~~kterým use ~~Toulonu~~zde ~~poprvé~~opět ~~exceloval~~setkal. Nadcházejí jeho nejslavnější léta - v prvním italském tažení Napoleona Bonaparte se vyznamenává v [[bitva u Millesima\|bitvách u Millesima]] (12. dubna [[1796]]), [[bitva u Dega\|Dega]] (14. dubna 1796), [[bitva u Lodi\|Lodi]] (10. května 1796), a hlavně [[bitva u Rivoli\|Rivoli]](14. a 15. dubna [[1797]]), je povýšen na divizního generála (v prosinci 1793) a Napoleonem nazván „dítětem, miláčkem vítězství“. V bojích s druhou koalicí po porážce francouzské armády u [[bitva u Novi\|Novi]] (15. srpna [[1799]]) byl jako velitel „švýcarské armády“ poslední nadějí záchrany před invasí nepřítele na území Francie. Armáda generála Rimského-Korsakova, posílena rakouským sborem pod velením von Hotzeho byla generálem Massenou na hlavu poražena v [[bitva u Curychu\|bitvě u Curychu]](25. září [[1799]]) a Massena tak zažehnal nebezpečí invaze nepřítele do Francie. Bitva u Curychu se stala legendární a zřejmě nejslavnější bitvou Massenovou. Roku [[1800]] se stal generál Massena velitelem Italské armády, ale byl zatlačen Rakušany do [[Janov]]a, kde se opevnil. Hladovící a nemocemi trápená armáda 30 000 mužů 4. června 1800 kapitulovala. Dne 19. května [[1804]] byl Massena jmenován maršálem císařství. V tažení [[1805]] byl velitelem italské armády a několikrát zvítězil na rakouskou armádou pod velením arcivévody Karla. V rozhodující bitvě tohoto úseku tažení byl však ve dnech 29. až 31. října 1805 v [[bitva u Caldiera\|bitvě u Caldiera]] arcivévodou poražen. Roku [[1806]] se Massena podílel na obsazení království neapolského. Roku [[1807]] po Tylžském míru byl jmenován vévodou z [[Rivoli]]. V dalším roce utrpěl při honu, pořádaném [[Berthier]]em střelné poranění, které vedlo k oslepnutí na pravé oko. Svou pohasínající slávu oživil Massena v tažení roku [[1809]], když se vyznamenal v [[bitva u Aspern\|bitvě u Aspern]]([[bitva u Esslingen\|Esslingen]]- 21. a 22. května 1809) a zejména u [[bitva u Wagramu\|Wagramu]] (5. a 6. července 1809). Za toto tažení byl obdarován titulem kníže z Esslingen. Roku [[1810]] byl pověřen velením na Iberském poloostrově a po počátečních úspěších, kdy zatlačil Angličany hluboko do [[Portugalsko\|Portugalska]] pak kráčel od neúspěchu k nezdaru. Přispěly k tomu hluboké rozepře s maršálem [[Ney]]em, které přerostly ve vzájemnou animozitu. Pro neúspěchy a osobní problémy (během tažení se věnoval více než armádě své milence madame Lebertonové) upadl u císaře v nemilost a byl 10. května [[1811]] odvolán z velení a postaven mimo službu. V dalších taženích neobdržel velení, ani během „Sta dní“ nebyl Napoleonem aktivizován.

André Masséna: Porovnání verzí