Sweet: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m -pracuje se, pokračování až v pátek, do té doby se určitě pracovat nebude
bubblegum - nejde o Miloše Zemana
Řádek 29:
Nové skupině vybrali jméno Sweetshop. Podle jednoho rozhovoru s&nbsp;Andym Scottem byl název inspirován umístěním zkušebny, jež se nacházela přímo nad cukrářstvím. Connolly však v&nbsp;jiném rozhovoru uvedl, že šlo spíše o módní trend té doby – vznikalo větší množství kapel se „sladkými“ názvy, například [[Strawberry Jam]], [[Marmelade]], [[Orange Bicycle]] či [[Tangerine Peel]] – zvolili jsi proto pojem, z&nbsp;něhož všechny tyto věci vycházely, cukrárnu.<ref name="BBstr21">Block Buster!, str. 21</ref> Zpočátku hráli převážně coververze jiných interpretů, vybírali si dle svých slov záměrně takové písně, které mohli podat vlastním osobitým způsobem.<ref name="BBstr21"/> Veřejně poprvé vystoupili dne 4.&nbsp;března 1968 ve městě [[Hemel Hempstead]], v&nbsp;klubu Pavilon. Posléze se dostali ke spolupráci s&nbsp;dívčím triem [[Paper Dolls]], s&nbsp;nimiž vystupovali v&nbsp;kabaretu La Dolce Vita v&nbsp;[[Birmingham]]u. S&nbsp;dívčí kapelou si však nerozuměli, a tak toto spojení nepokračovalo. <ref>Block Buster!, str. 22–23</ref>. Manažerem skupiny se stal Paul Nicholas, přes kterého se kapela spojila s&nbsp;producentem Philem Wainmanem.<ref>Block Buster!, str. 23–25</ref> Skupina díky Wainmanovi získala kontrakt s&nbsp;vydavatelstvím [[Fontana Records]], u něhož vydala v&nbsp;červenci roku 1968 i svůj první singl „Slow Motion“.<ref name="BBstr2627">Block Buster!, str. 26–27</ref> Ještě před vydáním prvního singlu zjistili, že u Fontany existuje jiná nová kapela Sweetshop, která shodou okolností pár týdnů před tím vydala svůj singlový debut. Čtveřice si tak musela změnit jméno, rozhodli se vypustit z&nbsp;názvu slovo shop a vznikl zkrácený název Sweet.<ref name="BBstr2627" /> Singl nezaznamenal výraznější ohlas, což bylo zřejmě způsobeno i slabou propagací ze strany vydavatele. V&nbsp;červenci 1968 započali Sweet spolupráci s&nbsp;[[BBC]] Radio 1, kde znovu natáčeli své stávající skladby ze singlu, a také novou skladbu „Too Late Early in the Morning“.{{#tag:Ref|Singl „Slow Motion“ zahrnoval na své B-straně ještě píseň „It's Lonely Out There“.<ref>Block Buster!, str. 26</ref>|group="p"}}<ref>Block Buster!, str. 28</ref> Od listopadu 1968 do června 1969 odehrála kapela několik koncertních sérií za sebou, kdy hráli v&nbsp;nejrůznějších klubech a na univerzitách.<ref>Block Buster!, str. 30–32.</ref> Výdělky kapely však byly nadále malé, a nejspíš proto rok po vydání prvního singlu kytarista Tropey odešel. Po několika týdnech ho nahradil Mick Stewart, kterého Tuckerovi dohodil tehdejší baskytarista [[Deep Purple]] [[Nick Simper]].<ref name="BBstr3435">Block Buster!, str. 34–35</ref>{{#tag:Ref|Tucker původně do kapely pozval Gordona Fairminera, nicméně ten posléze nabídku kvůli špatné finanční situaci kapely odmítl.<ref name="BBstr3435"/>|group="p"}} Ve stejnou dobu také skupina získala nového manažera, kterým se stal Roger Easterby, jenž měl zkušenosti ze spolupráce s&nbsp;kapelou [[Vanity Fare]].<ref name="BB36">Block Buster!, str. 36.</ref>
 
=== BubblebumBubblegum popový start (1970 – 1971) ===
S&nbsp;příchodem Stewarta a Easterbyho nastalo kritické období kariéry Sweet. Po odchodu předchozího manažera Nicolase se přerušily kontakty i s&nbsp;producentem Philem Wainmanem a vydavatelství Fontana, se kterým měli pouze jednorázovou smlouvu na nahrání singlu, jim další kontrakt nenabídlo.<ref name="BB36"/> Easterby sehnal kapele angažmá u vydavatelství [[Parlophone]], což byla dceřinná společnost [[EMI]]. Skupina zavítala do [[Abbey Road Studios|studií Abbey Road]], kde vznikl nový singl „Lollipop Man“. Ten předznamenal období, v&nbsp;němž se Sweet postupně stali protagonisty bristkého bubblegum popu, žánru, na který tehdejší rockoví experti nahlíželi s určitou skepsí, ačkoliv se mu dostávalo značné popularity zejména v&nbsp;podání amerických interpretů tohoto stylu. Hitparády jak ve Spojených státech, tak v&nbsp;Británii právě dobýval bubblegumový hit „Sugar, Sugar“ skupiny [[The Archies]].<ref>Block Buster!, str. 36–41</ref> Navzdory předpokladům se druhému singlu prodejně nevedlo. Další singl „All You'll Ever Get From Me“ z&nbsp;pera autorské dvojice Roger Cook a Roger Greenaway se prodávala lépe než předchozí singl, nicméně do hitparády se nedostala. B-sideovou písní singlu byla bigbítová skladba „The Juicier“, již Dave Thompson ve své publikaci označil za jednu z&nbsp;nejlepších do té doby vydaných písní Sweet.<ref>Block Buster!, str. 44</ref> V&nbsp;polovině roku 1970, těsně po vydání dalšího neúspěšného singlu „Get on the Line“,{{#tag:Ref|Ve skutečnosti šlo o přezpívanou verzi stejné písně od The Archies.|group="p"}} se Sweet znovu dostali do kontaktu s&nbsp;producentem Wainmanem, díky němuž se dostali ke spolupráci se skladatelskou dvojicí Nicky Chinn a Mike Chapman.
 
Řádek 35:
 
Singl „Funny Funny“ vyšel dne 29.&nbsp;ledna 1971 a i přes vlažný nástup se mu podařilo dostat se do žebříčku [[UK Singles Chart]], kde vystoupal až na 13.&nbsp;místo. Stal se tak prvním úspěšným hitem od Sweet. Ještě větší úspěch zaznamenal v evropském zahraničí, kde obsadila první místo v&nbsp;zemích [[Benelux]]u, ve Skandinávii či dokonce v&nbsp;komunistické [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Vzestupu skupině vypomohla i pravidelná vystupování v&nbsp;pořadu ''[[Top of the Pops]]''. V&nbsp;květnu 1971 vydala skupina singl „Co-Co“, který se stal velkým letním hitem, když se dostal na druhé místo UK Singles Chart. Začalo se i s&nbsp;přípravou debutového studiového alba Sweet. Deska ''[[Funny How Sweet Coco Can Be]]'' vyšla v&nbsp;listopadu 1971, obsahovala kromě dvou úspěšných singlových hitů i některé starší kusy z&nbsp;dílny Chinn Chapman a několik vlastních písní Sweet. Vydání alba předcházel singl „Alexander Graham Bell“, který však v&nbsp;žebříčku nedosáhl ani do Top 30 a vzhledem k&nbsp;tomuto neúspěchu se nakonec vůbec nedostala na stopáž.
 
=== Nástup glam rocku (1972) ===
Ačkoliv Sweet slavili se svými bubblegumovými hity úspěchy, rozcházel se tento styl zcela s&nbsp;jejich hudebním vkusem a vizemi. Členové Sweet tíhli mnohem více k&nbsp;tvrdší rockovější muzice a o svých počátečních písních se v&nbsp;pozdějších letech vyjadřovali velmi kriticky. Důkazem toho byly vlastní spíše rockové či hard rockové písně z předchozích let, například skladba „Done Me Wrong All Right“, B-side singlu „Co-Co“, či píseň „Spotlight“ z&nbsp;prvního alba. Přesto skupina nahrála další dva bubblegumové singly, nejprve „Poppa Joe“, který vyšel v&nbsp;lednu 1972, a posléze „Little Willy“, jenž byl na desce představen v&nbsp;květnu téhož roku. Květnový singl již obsahoval o něco tvrdší prvky, ale členům kapely se stále nelíbil. Kapele rovněž nevyhovoval stav, kdy New Dawn propagovali všechny dosavadní úspěchy za své takovým způsobem, aby si lidé pod Sweet vybavovali spíše někoho z&nbsp;této trojice než samotné hudebníky. Navíc stále neměli vlastní áčkový singl, prostor pro svou nahrávku měli vždy jen na B-straně. Sweet se to snažili kompenzovat výrazným vzhledem při vystoupeních (používání make-upu a třpytek, výstředních účesů a barevných kostýmů), jakožto i vulgárním až obscéním chováním při koncertech. Mezi oblíbené prvky patřilo i pozvání několika fanynek na podium. Po jednom takovém koncertě večer 13.&nbsp;května 1971 v&nbsp;[[Belgie|belgickém]] [[Liege]] se však situace zdramatizovala, když tamní policie zatkla kvůli vystupování Priesta a Connollyho. Strávili týden v belgickém vězení a bylo proti nim vzneseno obvinění ze sexuálního obtěžování od několika návštěvníků koncertu. Soud, který proběhl 19.&nbsp;května, nakonec líčení kvůli nejasnostem ve výpovědích poškozených odročil a oba Brity propustil na kauci. Případ byl uzavřen až roku 1974, kdy byli Connolly i Priest shledáni vinnými a odsouzeni na šest měsíců do vězení, k&nbsp;trestu však nenastoupili, nesměli ale již vstoupit na území Belgie.