Literatura: Porovnání verzí

'''Literatura''' (z [[latina|latinského]] ''littera'', písmeno) neboli '''písemnictví''', někdy také '''slovesnost''', je v širším slova smyslu souhrn všech písemně zaznamenaných [[text|textů]], v moderních definicích někdy včetně ústně tradovaných projevů (například [[ústní lidová slovesnost]]). Kromě umělecké literary se k ní v tomto smyslu řadí také [[odborná literatura]], [[náboženství|náboženské spisy]], [[autobiografie|autobiografická literatura]], [[korespondence]] a další typy textů. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí pouze umělecká literatura (krásná literatura, [[beletrie]]). Někdy může být vymezena ještě úžeji význačností nebo hodnotou jednotlivých děl, [[imaginace|imaginativností]] či [[fikce|fikčností]] textů, popřípadě [[ozvláštnění|ozvláštňující]] funkcí použitého [[jazykJazyk (lingvistika)|jazyka]]. Výpovědi předkládané v umělecké literatuře nejsou obvykle hodnoceny coby pravdivé nebo nepravdivé, nýbrž jako fikční. Umělecké literární dílo je zároveň vysoce komplexní a rozvětvené, s mnoha vrstvami, významy a vztahy a není možné ho jednoduše uchopit, popsat či redukovat.<ref>{{Citace monografie

Existuje také [[lingvistika|lingvistické]] vymezení, chápání literatury jako textů zvláštním způsobem zacházejících s jazykem, přesněji řečeno textů obsahující jazykovou intenzifikaci, deformaci a [[ozvláštnění]]. Tento názor zastávali [[estetický formalismus|formalisté]], například [[Viktor Šklovskij|Šklovskij]] nebo [[Roman Jakobson|Jakobson]]. Zde se však nabízí námitka, že ozvláštnění a neobvyklý styl se často objevují i při běžném použití jazyka a literárnost textu je často zřejmá až z [[kontextKontext (lingvistika)|kontextu]].<ref>{{Citace sborníku

V současném západním hodnotovém a uměleckém [[diskurz|diskursu]] platí, že text se stává literárním dílem teprve tehdy, kdy je v něm přítomno a čtenáři vnímáno určité uspořádání, [[Kompozice literárního díla|kompozice]] a postupy tradičně přijímané jako literární. Takovým tradičním postupem může být v případě [[poezie]] básnickost, tedy [[rytmusRytmus (literatura)|rytmičnost]], [[metafora|metaforičnost]], grafické uspořádání a podobně; v případě [[próza|prózy]] uspořádání pomocí [[syžet|syžetového]] vyprávění vytvářejícího [[fikční svět]]. Důležitým postupem může být také přímé označení textu za literární dílo, popřípadě [[žánr|žánrová]] specifikace. Tyto postupy ukotvují dílo v literární tradici, zároveň se však proti nim text může vymezovat nebo je deformovat a aktualizovat, čímž je vytvářena tradice nová.<ref>Hodrová (2001), s. 26-27</ref>

Literární historie se zabývá zaznamenáváním a zkoumáním relevantních událostí v kontextu literatury (publikace knih, proměny [[trhTrh (ekonomie)|trhu]], životní data autorů), dále pak jejich zasazováním do vzájemných souvislostí a vytvářením systematizujících literárněhistorických [[sociální konstruktivismus|konstruktů]]. V současnosti se objevuje šest hlavních badatelských směrů:<ol>

}}</ref> Mezi epické žánry patří [[román]], [[Novela (literatura)|novela]] nebo [[povídka]]. Dále je možné rozlišovat žánrové varianty (v případě románu jde například o [[psychologický román]], [[historický román]], [[milostný román]] a podobně) a žánrové formy (uvedený román může mít formu [[deníkDeník (literatura)|deníku]], [[korespondence]], [[kronika|kroniky]] a tak dále).<ref>Petrů (2000), s. 74 </ref>