Imamát Omán: Porovnání verzí

Přidáno 1 230 bajtů ,  před 2 lety
+
(+)
(+)
 
==Maskat a Omán==
[[Maskat a Omán]] byl stát zahrnující jednak vnitrozemí ovládané imámem a jednak pobřežní regiony s centrem v [[Maskat]]u, jemuž vládl sultán. Mezi oběma státy vládlo napětí, kmeny loajální imámovi někdy útočili na sultánova teritoria. Na konci 19. století se imamát více než přiblížil dobytí sultanátu, a to v letech 1868 až 1871, kdy imám Maskat dobyl, a v roce 1895. Roku 1895 kontrolovaly kmeny věrné imámovi [[Salih bin Ali|Salihovi bin Alimu]] většinu Maskatu, přičemž sultán [[Fajsal bin Turki]] se uchýlil do pevnosti Jalali (Džalali). Sultána nemile překvapila nečinnost Britů, kteří nechtěli zasahovat v Ománu pakliže nemuseli. Kmenoví vůdci loajální sultanátu se střetli se sílou imáma, situace však byla vyrovnaná a nakonec se urovnala dohodou. Rebelové se v březnu 1895 stáhli zpět a sultán se zavázal platit tribut. Britové se museli angažovat, aby si zde udrželi svůj vliv, což se později projevilo podpisem [[Síbská smlouva|Síbské smlouvy]] mezi imámem a sultánem v roce 1920, která imamátu zaručila autonomii.
 
Následující roky se nesly ve znamení relativního klidu. Když se ovšem kmenoví šejkové sešli v květnu roku 1913, shodně považovali Fajsalovu servilnost Evropanům za slabost, kterou je třeba vymýtit. Poté co vyhlásili džihád se přesunuli do města [[Nazvá]] – historicky to sídlo imáma – a obsadili jej. Přesto se zpočátku vyhýbali přímému útoku na Maskat, aby nevyprovokovali Brity, kteří by v takové situaci zasáhli. V lednu roku 1915 se však odhodlali a s dvojím vojskem se vydali směrem k hlavnímu městu, než byli odraženi Brity.
| isbn = 0313352240, 9780313352249
| jazyk = anglicky}}</ref>
Střet sil imáma a [[Saíd bin Tajmúr|sultána Saída bin Tajmúra]] (se značnou britskou podporou) nadešel mezi rokyroku 1957-1959, sultán získal centrum imamátu – město Nazvá – a nakonec takřka celé vnitrozemskovnitrozemí, postupně však ztrácel zájem o vládu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Razzaq Takriti
| jméno1 = Abdel
| isbn = 0199674434, 9780199674435
| jazyk = anglicky}}</ref>
Imám opustil zemi a odešel do exilu, byť část věrných imamátu vedla povstání do roku 1959.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Restoration of Omani rule
| url = https://www.britannica.com/place/Oman/Restoration-of-Omani-rule
| vydavatel = Britannica
| datum_přístupu = 2018-06-23
| jazyk = anglicky}}</ref>
 
==Po zániku imamátu==
Imám Ghalib bin Alí a jeho věrní zůstali v exilu, zatímco [[Kábús bin Saíd]] převzal titul a pozici sultána namísto svého otce [[Saíd bin Tajmúr|Saída bin Tajmúra]] poté co s britskou pomocí porazil rebely v [[Dafár]]u. Imám se snažil otázku imamátu přednést na půdě OSN, ale nikdy nedošlo k nějaké rezolutní akci.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Al-Khalili
| jméno1 = Majid
| titul = Oman's Foreign Policy: Foundation and Practice
| url = https://books.google.cz/books/about/Oman_s_Foreign_Policy.html?id=-mwMAQAAMAAJ&redir_esc=y
| vydavatel = Praeger Security International
| rok = 2009
| počet_stran = 184
| isbn = 0313352240, 9780313352249
| jazyk = anglicky
| rok_tisku = 10. červenec 2010}}</ref>
 
==Seznam imámů od roku 1856==
*[[Thuvajni bin Saíd]] (1856-1866)
*[[Salim bin Thuwaini]] (1866-1868)
*[[Azzan bin Kais]] (1868-1870)
*[[Salim bin Rašíd al-Charusi]] (1913-1920)
*[[Mohamed al-Chalili]] (1920-1954)