Josefína Bakhita: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m +kat
životopis
Řádek 20:
}}
 
Svatá '''Josefína Bakhita''' ([[1869]] Olgossa<ref>{{Citace monografie
Svatá '''Josefína Bakhita''' ([[1869]] – [[8. únor]]a [[1947]], [[Schio]]) byla zotročená súdánská dívka, která se po svém příchodu do Itálie stala křesťankou a řeholnicí kongregace [[Dcery křesťanské lásky (canossiánky)|canossiánek]]. Byla často zmiňována v encyklice [[Spe salvi]] papeže [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]], v den jejího svátku se připomíná ''Světový den modliteb za oběti obchodu s lidmi'' a je také patronkou [[Katolická církev v Súdánu|katolické církve v Súdánu]].
| příjmení = Roullet
| jméno = Harvé
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Josefína Bakhita: Z otrokyně světicí
| vydání = 1
| vydavatel = Paulínky
| místo = Praha
| rok = 2018
| počet stran = 200
| strany =
| isbn = ISBN 978-80-7450-286-6
Svatá '''Josefína Bakhita''' ([[1869]]}}</ref> – [[8. únor]]a [[1947]], [[Schio]]) byla zotročená súdánská dívka, která se po svém příchodu do Itálie stala křesťankou a řeholnicí kongregace [[Dcery křesťanské lásky (canossiánky)|canossiánek]]kanosiánek. Byla často zmiňována v encyklice [[Spe salvi]] papeže [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]], v den jejího svátku se připomíná ''Světový den modliteb za oběti obchodu s lidmi'' a je také patronkou [[Katolická církev v Súdánu|katolické církve v Súdánu]].
 
== Život ==
Bakhita se narodila ve vesničce Olgossa na úpatí hory Agilerei do rodiny vyznávající monoteismus s animistickými prvky. Její otec byl bratr náčelníka vesnice a vlastnil pole s plantážemi. Jméno, které jí dali rodiče, zapomněla. Ve svých devíti letech, roku 1878, se vydala s kamarádkou na pole poblíž domova a byla unesena otrokáři. Stala se tak jednou z mnoha obětí četných nájezdů pořádaných náčelníky okolních kmenů, kteří museli Egyptu platit buď majetkovou daň, nebo daň ve formě otroků. Dostala nové jméno Bakhita, což znamená ''šťastná''.
 
Byla několikrát prodána na trzích v Chartúmu a El Obeidu. Prošla si krutým zacházením a fyzickým i psychickým utrpením včetně zkroucení prsou a vyřezávání ornamentů do těla. Roku 1883 byla prodána italskému konzulovi Callistu Legnanimu.
 
Novou životní situaci popsala slovy: "Ještě jsem nebyla svobodná, ale začaly se dít změny. Byl konec s bičováním, tresty i urážkami, zkrátka byl to konec deseti let nelidského zacházení." Politické změny přiměly Legnaniho k návratu do Itálie. Bakhitu vzal s sebou a svěřil ji svému příteli tlumočníku Augustu Michielimu, v jehož rodině se právě narodila dcera. Bakhita se stala ošetřovatelko Michieliho dcery.
 
Když rodina potřebovala odcestovat, umístila Bakhitu s dítětem do Katechumenického centra sester kanosiánek. Tam se Bakhita poprvé důkladně seznámila se základy křesťanství a v lednu 1890 přijala křest. Přes nabídku Michieliových se odmítla vrátit do Afriky. Rozhodla se vstoupit do kongregace sester kanosiánek a zůstat v klášteře. Často připomínala, že křest pro ni znamenal druhé vyvedení z otroctví. Zemřela v pověsti svatosti 8. února 1947 po boji s nemocí.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ŽIVOTOPISY SVATÝCH
| periodikum = catholica.cz
| url = http://catholica.cz/index.php?id=513
| datum přístupu = 2018-06-23
}}</ref>
 
== Externí odkazy ==