Wikipedie

Americká válka za nezávislost: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
oprava linku na vlajku?
m odkazy
Řádek 46:
{{Podrobně|Třináct kolonií|Americká revoluce}}
[[Soubor:British colonies 1763-76 shepherd1923.jpg|náhled|vlevo|Mapa britských kolonií v Severní Americe (stav mezi lety 1763-76)]]
Období revoluce začalo v&nbsp;roce [[1763]], kdy [[Francie]] přestala vojensky ohrožovat britské kolonie v Severní Americe. Přijetím názoru, že by kolonie měly platit značnou část výdajů za jejich obranu, zavedla Británie řadu [[daň|daní]], které byly velice nepopulární. Koloniím chyběli volení zástupci v&nbsp;britském parlamentu. Mnoho kolonistů považovalo zákony za neoprávněné. Po [[Bostonské pití čaje|protestech]] v&nbsp;[[Boston]]u vyslala Británie vojenské jednotky<!-- vojsko? --> a Američané povolali do služby [[Domobrana|milice]]. Boje vypukly v&nbsp;roce [[1775]]. Ačkoli bylo asi 15-20 % obyvatelstva loajální britské monarchii, přes válku již vlastenci kontrolovali 80-90 % svého území a Británie ve své moci udržela jen několik pobřežních měst.
 
V&nbsp;roce [[1776]] zástupci [[třináct kolonií|třinácti kolonií]] jednomyslně odhlasovali přijetí [[Deklarace nezávislosti Spojených států amerických|Deklarace nezávislosti Spojených států]], kterou byla vyhlášena [[nezávislost]] Spojených států na britské koruně. Američané vytvořili v&nbsp;roce [[1778]] koalici s&nbsp;Francií, která jim pomohla vyrovnat vojenské a námořní síly. Dvě britské armády byly zajaty u&nbsp;[[Bitva u Saratogy|Saratogy]] v&nbsp;roce [[1777]] a [[Dobytí Yorktownu|Yorktownu]] v&nbsp;[[1781]], což vedlo k&nbsp;podepsání [[Pařížský mír (1783)|Pařížského míru]] v&nbsp;roce [[1783]]. Spojené státy americké byly v&nbsp;době svého vzniku ohraničeny na severu [[Britská Kanada|britskou Kanadou]], na jihu [[Španělská Florida|španělskou Floridou]] a na západě řekou [[Mississippi (řeka)|Mississippi]].
Řádek 53:
Od roku [[1763]] vlastnila Velká Británie velké území v&nbsp;Severní Americe. Kromě třinácti kolonií, bylo dalších 22 menších spravováno přímo královskými [[guvernér]]y. Vítězství v&nbsp;[[Sedmiletá válka|sedmileté válce]] přineslo Británii území Nové Francie (Kanada), Španělsku Floridu a [[Indiana|Indianu]], východně od řeky Mississippi.<!-- jaký mají významy indiáni --> V&nbsp;roce [[1765]] byli kolonisté stále považováni za subjekty věrné královské koruně, se stejnými právy a povinnostmi jako subjekty ve Velké Británii.<!-- subjekty -- snad občany né -->
 
Britská vláda se rozhodla své americké kolonie zatížit daněmi, primárně proto, aby pomohly nést náklady na jejich obranu před Francií během [[Sedmiletá válka|sedmileté války]]. Problém kolonisté neviděli ani tak ve výši daní (daně ve skutečnosti byly nižší, v&nbsp;porovnání s&nbsp;těmi které platil průměrný občan v&nbsp;Británii), ale ve faktu, že nové daně nebyly s&nbsp;kolonisty řádně projednány. Jelikož neměli žádné zastoupení v&nbsp;[[BritskýParlament parlamentSpojeného království|britském parlamentu]], fráze „Žádné zdanění bez zastoupení“ (anglicky: ''No Taxation without Representation'') se stala populární v&nbsp;mnoha amerických kruzích.
 
Británie regulovala hospodářství kolonií skrze [[námořní zákony]], které odpovídaly zásadám [[merkantilismus|merkantilismu]], které říkaly, že všechno z&nbsp;čehož prospívá impérium, je dobré. Rozšířené vyhýbání se tomuto zákonu bylo dlouhou dobu tolerováno, avšak později začal být razantně vymáhán skrze výnosy „Writs of Assistance“. V&nbsp;roce [[1761]] [[Massachusetts]]ký právník James Otis u&nbsp;soudu tvrdil, že tyto výnosy poškozují ústavní práva kolonistů a případ prohrál. [[John Adams]] po výroku soudu napsal: ''„Americká nezávislost byla zrozena tehdy a tam“''.
Řádek 59:
=== Kolkový zákon stmeluje kolonisty ===
[[Soubor:Boston Massacre.jpg|náhled|Bostonský masakr (dobová ilustrace)]]
V&nbsp;roce [[1764]] uzákonil britský parlament [[cukrový zákon|cukrový]] a [[měnový zákon]], podporující útlak kolonistů. Protest vedl k&nbsp;nové silné zbrani, systematickému [[bojkot]]u britského zboží. Britové poté zatlačili kolonisty ještě dále, když ve stejném roce uzákonili [[Quartering Act]], který stanovil, že na určitých územích se mají občané na své náklady postarat o&nbsp;ubytování a stravu pro britské vojáky. V&nbsp;roce [[1765]] byla [[kolkovýKolkový zákon (1765)|kolkovným zákonem]] poprvé zavedena přímá daň pro kolonisty. Všechny [[noviny]], [[almanach]]y, [[pamflet]]y, oficiální dokumenty, ale i&nbsp;stolní hry a karty musely být opatřeny zvláštním [[kolekKolková známka|kolkem]].
 
Všech třináct kolonií proti výše uvedenému vehementně protestovalo, přičemž populární vůdci jako například [[Patrik Henry]] ve [[Virginie|Virginii]] a James Otis v&nbsp;[[Massachusetts]] burcovali občany k&nbsp;protestům. V&nbsp;mnoha městech vznikl tajný spolek „Sons of Liberty“ (česky: Synové svobody), který vyhrožoval násilím pokud někdo bude prodávat kolky, a tak je z&nbsp;obav raději nikdo neprodával. V&nbsp;Bostonu spálili členové Sons of Liberty záznamy soudu vice-admirality a zabrali elegantní dům šéfa spravedlnosti Thomase Hutchinsona. Několik zákonodárných sborů požadovalo společnou akci: 9 kolonií nakonec vyslalo své delegáty na kongres o&nbsp;kolkovném zákoně, který se konal v&nbsp;[[New York]]u v&nbsp;říjnu [[1765]].
Řádek 65:
Na základě rozprav vedených Johnem Dickinsonem byla vytvořena Deklarace práv a stížností (Declaration of Rights and Grievances) a došlo ke konsenzu, podle kterého jsou daně bezdůvodné a porušují přirozená odvěká práva. Veřejná váha argumentu vyprovokovala ekonomický bojkot britského zboží, protože import do kolonií poklesl z&nbsp;2 250 000 liber v&nbsp;roce 1764 na 1 944 000 liber v&nbsp;roce 1765.
 
Když se k&nbsp;moci dostala Rockingamova vláda, zahájil britský parlament debatu, zda [[kolkový zákon]] zrušit<!-- zrušit, nanulovat zákony asi nejde -->, nebo vyslat armádu k&nbsp;jeho prosazování. [[Benjamin Franklin]] vysvětloval, že kolonie jsou vyčerpány po materiální i&nbsp;fyzické stránce ze série válek s&nbsp;Francouzi a Indiány, že krvácejí při obraně Britského impéria a že daně za tyto války jsou nespravedlivé a mohou přinést pouze rebelii. Parlament souhlasil a daň tedy stáhl. V&nbsp;přehlašovacím aktu z&nbsp;března 1766 však požadoval ponechat si moc určovat zákony koloniím.
 
V&nbsp;Bostonu se [[5. březen|5. března]] [[1770]] kolem skupiny britských [[voják]]ů shromáždil [[dav]], který se začal chovat agresivně a házel sněhové koule a smetí na vojáky. Ve zmatku začali vojáci do davu střílet. Bylo zraněno jedenáct lidí, pět lidí následkům vážných zranění podlehlo. Událost se rychle začala označovat jako [[Bostonský masakr]]. Přehánění a rozšiřování informací o&nbsp;masakru změnilo postoj mnoha kolonistů vůči Británii. Událost také roztočila spirálu zhoršování vztahů mezi Brity a koloniemi, zvlášť v&nbsp;Massachusetts.
[[Soubor:Boston tea party.jpg|náhled|vlevo|Bostonské pití čaje (dobová kresba)]]
V&nbsp;roce [[1773]] schválila Britská vláda [[Townshendovy zákony|Townshend Act]], který zdanil několik podstatných [[komodita|komodit]], včetně [[papír]]u, [[sklo|skla]] a [[čaj]]e. Rozhořčení kolonisté zorganizovali bojkot britského zboží. 16. prosince se skupina mužů vedených Samuelem Adamsem a převlečených za mohavské indiány vkradlo na britskou obchodní loď s&nbsp;čajem a vysypala do moře zboží v&nbsp;hodnotě zhruba 10 000 liber. Tato událost se stala známou jako [[bostonské pití čaje]] (anglicky ''„Boston Tea party“'').
 
Britská vláda odpověděla zavedením několika nařízení, která se stala známá mezi kolonisty jako ''„Intolerable Acts“'' (česky ''nepřijatelná nařízení''), ve Velké Británii spíše známa jako ''„Coercive Acts" ''(česky ''donucovací zákony''), která mimo jiné obsahovala také uzavření bostonského [[přístav]]u, dokud kolonie neodškodní obchodníky, kterým bylo zničeno zboží. Další ještě důležitějším faktem bylo sebrání práva na samosprávu kolonie Massachusetts. Tyto zákony dále vedly k zhoršení mínění kolonistů o&nbsp;Británii a jsou považovány za jeden z klíčových bodů na cestě k revoluci.
 
=== Liberalismus a republikanismus ===
Myšlenky [[John Locke|Johna Lockeho]] o&nbsp;[[Liberalismus|liberalismu]], výrazně ovlivnily politické myšlení v&nbsp;pozadí revoluce. Například „teorie společenské smlouvy“ zahrnovala přirozené právo lidu sesadit svého vůdce, pokud jim byla upřena historická práva, jaká mají [[Angličané]]. Při sepisování státní ústavy použili Američané [[Charles Louis Montesquieu|Montesquieuovu]]ovu analýzu ideálně vyvážené britské ústavy.
 
Motivační silou v&nbsp;pozadí revoluce byla americká „nástavba“ politické [[ideologie]] zvané [[republikanismus]], který byl dominantní v&nbsp;koloniích do roku [[1775]]. Zemská strana (country party) v&nbsp;Británii, která kritizovala britskou vládu a zdůrazňovala své obavy z&nbsp;[[korupce]], měla silný vliv na americké politiky. Kolonisté spojovali „dvůr“ s&nbsp;[[luxus]]em a dědičnou [[aristokracie|aristokracií]], kterou Američané stále více odsuzovali. Korupce byla největším potenciálním zlem a občanská ctnost vyžadovala postavit občanskou povinnost proti vlastním zájmům. Muži měli občanskou povinnost bojovat za vlast.{{Fakt/dne|20090928123829}} Pro ženy se „republikové mateřství“ stalo [[ideál]]emideálem.{{Fakt/dne|20090928123829}} Prvořadou povinností žen republikánek bylo vštípit republikánské hodnoty jejich dětem a vyvarovat se luxusu.{{Fakt/dne|20090928123829}}<!-- POV!!! --> „Zakládající otcové (Founding Fathers)“ byli silnými obhájci republikanismu, zvlášť: [[Samuel Adams]], [[Patrick Henry]], [[Thomas Paine]], [[Benjamin Franklin]], [[George Washington]], [[Thomas Jefferson]] a [[John Adams]].
 
=== Spor o&nbsp;západní teritoria ===
Řádek 82:
 
== Krize 1772–1775 ==
I&nbsp;když se v&nbsp;rámci americké [[revoluce]] stala celá řada [[událost]]íudálostí, existoval specifický sled událostí, které vedly k&nbsp;vypuknutí války. V&nbsp;červnu [[1772]] došlo k&nbsp;[[Aféra Gaspée|Aféře Gaspée]]: britská [[válečná loď]], která ostře prosazovala nepopulární obchodní omezení, byla zapálena americkými vlastenci. Brzy poté guvernér [[Thomas Hutchinson]] z&nbsp;Massachusetts oznámil, že on a královští soudci budou placeni přímo z&nbsp;Londýna, a tak obešel koloniální zákonodárný sbor. Později v&nbsp;roce [[1772]] vytvořil Samuel Adams Výbor korespondentů (Committees of Correspondencia), který spojoval vlastence ve všech 13 koloniích a měl případně poskytnout podporu pro vládu rebelů. Začátkem roku [[1773]] vytvořil stát [[Virginie]], největší kolonie, svůj Výbor korespondentů, v&nbsp;němž působili i&nbsp;Patrick Henry a Thomas Jefferson.
 
Nepřijatelné nařízení (Intolerable Acts), jak byly pojmenovány kolonisty, obsahovaly čtyři [[zákon]]y schválené Britským parlamentem. První byl „Zákon vlády v&nbsp;Massachusetts“, který změnil massachusettskou chartu a omezil městská zasedání. Druhým nařízením byl příkaz ministerstva spravedlnosti, které nařídilo, že všichni britští vojáci mají být verbováni ve Velké Británii, nikoliv v&nbsp;koloniích. Třetím bylo „nařízení pro Bostonský přístav (Boston Port Act)“, které uzavřelo přístav v&nbsp;Bostonu, dokud nebudou Británii nahrazeny všechny ztráty způsobené „Bostonským pitím čaje“ (Británii nikdy nebyl vrácen ani cent). Čtvrté nařízení byl Quartering Act z&nbsp;roku [[1774]], který umožňoval umístit britské jednotky v&nbsp;neobydlených budovách. První kontinentální kongres potvrdil [[Suffolské usnesení]], které deklarovalo „nepřijatelné nařízení“ jako protiústavní a vyzvalo lid, aby začal formovat milice a Massachusetts, aby zformovalo vládu [[patriotPatriot (Americká revoluce)|patriotů]]ů.
 
V&nbsp;reakci zejména na „Massachusetts Government Act“, vytvořil lid ve [[Worchester]]u linii ozbrojenců před místním soudem a odmítl do budovy vpustit britské soudce. Podobné události se začaly dít v&nbsp;celé kolonii. Na potlačení rebelie bylo z&nbsp;Anglie vyslány Britské vojsko; než však dorazilo do oblasti, byla celá kolonie Massachusetts, kromě města Boston, kde byla velká Britská posádka, v&nbsp;rukou kolonistů.
Řádek 92:
[[Bitva o Lexington a Concord]] vypukla 19. dubna [[1775]], kdy Britové vyslali vojenský oddíl, aby zabavil zbraně a zatkl revolucionáře ve městě Concorde. Byla to první bitva v&nbsp;americké válce o&nbsp;nezávislost a zpráva o&nbsp;ní okamžitě vyburcovala všech 13 kolonií, které povolaly milice a vyslaly jednotky s&nbsp;cílem obléhat Boston. [[Bitva o Bunker Hill]] vypukla 17. června [[1775]]. Na jaře 1776 přinutili kolonisté vedení velitelem Georgem Washingtonem Brity opustit Boston. Patrioti získali kontrolu ve všech 13 koloniích a byli připraveni vyhlásit nezávislost. I&nbsp;když bylo v&nbsp;koloniích mnoho loyalistů, neměli od července [[1776]] kontrolu nikde, a všichni britští důstojníci utekli.
 
Druhý kontinentální [[kontinentální kongres]] byl svolán v&nbsp;roce [[1775]] po zahájení války. Kongres vytvořil [[kontinentální armáda|kontinentální armádu]] a poslal výzvu (Olive Branch Petition) králi jako snahu o&nbsp;usmíření. Král Jiří III. ji odmítl přijmout a místo toho vydal Prohlášení o&nbsp;rebelii (Proclamation of Rebellion), která vyžaduje akci proti zrádcům. Do roku 1783 s&nbsp;koloniemi nevyjednává.
 
== Názorové skupiny mezi kolonisty ==
Řádek 104:
I&nbsp;když není možné zjistit přesné číslo, historici odhadují, že 15-20 % obyvatel kolonií zůstalo věrných britské koruně. Tito se stali známí jako loyalisté (Loyalist), konzervativci (Tories), Muži krále (Kings men). Loyalisté kteří byli často starší, si méně přáli prolomit starou věrnost koruně, často byli spojeni s&nbsp;[[anglikánská církev|anglikánskou církví]], a měli mnoho zavedených obchodů a obchodní konexe v&nbsp;celém Britském impériu, jako například Thomas Hutchinson z&nbsp;Bostonu. Noví imigranti, kteří nebyli plně amerikanizovaní, měli sklony podporovat [[král]]e.
 
Po válce většina loyalistů v&nbsp;Americe zůstala a vedla normální život. Někteří, jako například Samuel Seabury, se stali prominentními americkými vůdci. 100 000 až 200 000 loyalistů se přestěhovalo do [[Kanada|Kanady]], [[Britská západní Indie|Britské západní Indie]], a stáli za jednou z&nbsp;největších [[MigraceLidská migrace|migrací]] v&nbsp;historii. Jednalo se přibližně o&nbsp;5% populace. Do Britské západní Indie s&nbsp;sebou vzali 75 000 [[Otrokářství|otroků]], jejichž potomci se stali svobodnými o&nbsp;26 let dříve než by byli v&nbsp;USA.
 
Další velmi slabě zdokumentovanou skupinou, která se připojila k&nbsp;loyalistům, byli [[Afroameričané|afroameričtí]] otroci, kteří byli aktivně rekrutováni do britské armády, s&nbsp;příslibem svobody, možností chránit své rodiny a často jim byla přislíbena i&nbsp;půda.
Řádek 113:
== Vznik nových států ==
[[Soubor:USA Territorial Growth 1790.jpg|náhled|Mapa nových států s daty přijetí nové ústavy]]
V&nbsp;létě [[1776]], kdy patrioti kontrolovali všechna území, byli bezmocní Loyalisti. Všech 13 států svrhlo stávající vlády, uzavřeli soudy a vyhnali britské [[agent]]yagenty a guvernéry z&nbsp;jejich domů. Zvolili zákonodárné shromáždění, která však existovala bez [[zákon]]ného rámce.<!-- přeformulovat --> Nová [[ústava]] byla nutná v&nbsp;každém státě, aby se změnil royalistický charakter. Nyní tak již byly státy, nikoli koloniemi.
 
5. ledna 1776 [[New Hampshire]] ratifikoval ústavu, šest měsíců před podpisem [[Deklarace nezávislosti Spojených států amerických|Deklarace nezávislosti Spojených států]]. V&nbsp;květnu 1776 kongres schválil potlačení jakékoli autority koruny a její nahrazení lokální oprávněnou autoritou. Virginie, [[Jižní Karolína]] a [[New Jersey]] vytvořily ústavu před 4. červencem. [[Rhode Island]] a [[Connecticut]] jednoduše upravily jejich stávající ústavy a vymazaly z&nbsp;nich veškeré vztahy ke koruně.
Řádek 119:
Nové státy se musely rozhodnout, jakou formu vlády si vytvoří, nejprve však bylo třeba vymyslet, jak vybrat ty, kteří vytvoří ústavu a jak bude následný dokument ratifikován. V&nbsp;zemích, kde bohaté firmy dohlížely na proces ratifikace ([[Maryland]], Virginia, [[Delaware]], New York a Massachusetts), měly ústavy své charakteristické rysy:
* dvoukomorový zákonodárný sbor
* majetkový [[Volební cenzus|cenzus]] pro volitelná místa
* významní jedinci mohli mít několik postů ve vládě
* byla v&nbsp;nich uvedená státní víra
Řádek 133:
10. ledna 1776 vydal [[Thomas Paine]] politický pamflet s&nbsp;názvem Zdravý rozum (Common Sense), ve kterém se psalo, že jediný způsob, jak vyřešit problémy s&nbsp;Británií je republikanismus a vyhlášení nezávislosti na Velké Británii.
 
4. července 1776 byla deklarace nezávislosti ratifikována druhým kontinentálním kongresem a podepsána. Tento den je ve Spojených státech státním svátkem, [[Den nezávislosti (Spojené státy americké)|dnem nezávislosti]]. Válka začala v&nbsp;dubnu 1775, zatímco deklarace nezávislosti byla vydána v&nbsp;červenci 1776. Do tohoto momentu se kolonie snažily jen o&nbsp;výhodné [[příměří]], ale od teď všechny důrazně volaly po nezávislosti.
 
Dokumenty známé jako The Articles of Confederation and Perpetual Union, známější též jako Articles of Confederation (Články o&nbsp;konfederaci), vytvořily první ústavní dokument Spojených států amerických, a spojily kolonie do volné [[konfederace]] svrchovaných států. Druhý kontinentální kongres přijal články v&nbsp;listopadu [[1777]], i&nbsp;když byly oficiálně ratifikovány do tří let.
Řádek 148:
=== Britové útočí na jihu ===
[[Soubor:Yorktown80.JPG|náhled|Generál Cornwallis se vzdává u Yorktownu (dobová olejomalba)]]
[[DobytíBitva u Yorktownu (1781)|Dobývání Yorktownu]] skončilo kapitulací britské armády a otevřelo cestu k&nbsp;ukončení americké války za nezávislost. Na konci prosince [[1778]] Britové obsadili [[Savannah]] a začali se přesouvat na sever do Jižní Karolíny. [[Severní Georgia]] nebyla obsazena; patrioti zvítězili v&nbsp;[[Bitva u Kette Creek|Bitvě u&nbsp;Kette Creek]] v&nbsp;okrese Wilkes v&nbsp;Georgii. Britové se pohnuli, aby obsadili [[Charleston (Jižní Karolína)|Charleston]] a vybudovali síť opevněných ostrovů věříce, že loyalisti se postaví na odpor. Avšak loyalistů nebylo dost a tak se Britové museli sami probojovat na sever do Severní Karolíny a Virginie, kde očekávali záchranu od britské flotily, která však byla poražena francouzským loďstvem. Uvězněná v&nbsp;Yorktownu, Virginii a pod kombinovanými útoky amerických a francouzských jednotek se britská armáda pod velením generála Corwallise Washingtonovi v&nbsp;říjnu [[1781]] vzdala. I&nbsp;když chtěl král [[Jiří III.]] bojovat, jeho podporovatelé ztratili vliv v&nbsp;parlamentu a válka skončila ve prospěch USA. Konečná námořní bitva se udála 10. března 1783 u&nbsp;mysu [[Mys Canaveral|Cape Canaveral]].
 
== Otázka zrádců ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Americká_válka_za_nezávislost“