Podkarpatská Rus: Porovnání verzí

 

== Historické názvy Podkarpatské Rusi ==

 

== Historie ==

Za velkomoravského knížete [[Svatopluk I.|Svatopluka]] (vládl 871–894) patřilo území pod správu [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]]. Po jeho smrti za jeho syna velkomoravského knížete [[Mojmír II.|Mojmíra II.]] (vládl 894–906) byla ovládnuta Maďary. Po roce 981 byla ovládnuta [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rusí]].{{zdroj?}} V 11. století se stala celá Podkarpatská Rus součástí [[Uhersko|Uherského království]] a to až do [[První světová válka|první světové války]]. Roku [[1301]] získal pro svého syna [[Václav III.|Václava III.]] uherskou korunu, a tedy i Podkarpatskou Rus, [[Václav II.]], král český a polský. Václav III. (uherský král 1301–1305, český a polský král 1305–1306) se však vzdal kromě [[Chebsko|Chebska]] a [[Gdaňské přímoří|Gdaňského přímoří]] také Uher hned, jak zemřel jeho otec v roce 1305.

 

V září roku 1914 Rakousko-uherská armáda ustupovala ke karpatským průsmykům, obývanými především [[Rusíni|Rusíny]]. V lednu 1915 byla fronta vzdálena asi 20 kilometrů od [[Užhorod|Užhorodu]]. Ruské vojsko opustilo [[Karpaty]] v květnu 1915 a zanechalo za sebou desítky zničených rusínských vesnic. Stovky [[Rusíni|Rusínů]] utekly před pomstou Rakousko-uherské armády za údajnou kolaboraci do [[Ruské impérium|Ruska]]. Za tuto údajnou kolaboraci bylo odsouzeno a popraveno mnoho Rusínů. Například v březnu 1915 Košický vojenský tribunál odsoudil 800 rusínských sedláků. Velkou zábavou maďarských vojáků bylo po „osvobození“ bití místních obyvatel. Vláda v té době trestala jakékoliv projevy národního uvědomění Rusínů, proto se o toto postarali rusínští emigranti v [[Spojené státy americké|USA]]. Představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka [[Grigorij Žatkovič|Grigorije Žatkoviče]] uzavřeli dohodu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomášem G. Masarykem]], na jejímž základě měla být zdejší, do té doby [[Maďaři|Maďary]] národnostně utlačovaná oblast dosavadních [[Uhersko|Uher]], začleněna do budoucího [[První republika|Československa]] jako její [[Autonomie|autonomní]] část.

 

19. listopadu [[1918]] Americká národní rada uherských [[Rusíni|Rusínů]] v [[Scranton (Pennsylvanie)|Scrantonu]] souhlasila s tímto plánem<ref name="pacner111">{{Citace monografie

| příjmení = Pacner

 

=== Odložení autonomie ===

[[Guvernér]] jmenovaný prezidentem byl odpovědný podkarpatskému sněmu. Tyto skutečnosti potvrdila také [[Ústavní listina Československé republiky|nová ústava]] z&nbsp;29. února [[1920]].

16. listopadu 1919 vydala vláda [[generální statut Podkarpatské Rusi]], podle něhož se zřizovalo zatímní direktorium autonomní země, aby se tak vyhovělo saint-germainské podmínce. Byla současně vytvořena funkce vládního administrátora podléhajícího ministerstvu vnitra. Za vyučovací jazyk a úřední byl prohlášen jazyk lidový ([[rusínština|rusínský]]).

 

=== Autonomie ===

Dohoda z roku [[1919]] o poskytnutí [[Ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi|autonomie]] byla nakonec naplněna až [[22. listopad]]u [[1938]]. Ve vládní vyhlášce se uvedla v činnost podkarpatská vláda a měl být svolán sněm '''Karpatské Ukrajiny'''. Hlavním městem země se stal [[Chust]], kde [[kněz]] a [[spisovatel]] [[Augustin Vološin]] ustanovil autonomní vládu Karpatské Ukrajiny.

 

==== Složení autonomní vlády ====

{{viz též|Vláda Andreje Bródyho|První vláda Augustina Vološina|Druhá vláda Augustina Vološina|Třetí vláda Augustina Vološina}}

{{Infobox zaniklý stát

| název = Karpatská Ukrajina

| rok vzniku = 1939

| rok zániku = 1939

| před 1 vlajka = Flag of Czechoslovakia.svg

| více po = ne

| po 1 = Maďarské království

| šířka 1. sloupce =

| vlajka = Flag of Ukraine.svg

| článek o vlajce =

| znak = Karptska Ukraina COA.svg

| článek o znaku =

| hlavní město = [[Chust]]

| rozloha =

| počet obyvatel poznámka =

| jazyky = [[rusínština]]

| měna =

}}

14. března [[1939]] vyhlásilo Slovensko nezávislost ([[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský stát]]) a na zasedání [[Sněm Karpatské Ukrajiny|podkarpatského sněmu]] je rozhodnuto bránit zemi proti případnému maďarskému vpádu. V noci ze 14. na 15. března [[Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus|vtrhli Maďaři přes podkarpatské hranice]], když předtím poslali do Prahy ultimátum, aby československé vojsko vyklidilo do 24 hodin Podkarpatskou Rus.

 

Od 19. března 1944 bylo [[Maďarské království|Maďarsko]] okupováno [[Nacistické Německo|Německem]], to okamžitě začalo s deportací [[Židé|Židů]] z Podkarpatské Rusy byli deportováni převážně do [[Auschwitz|Osvětimi]]. Celkový počet obětí [[Holokaust|holocaustu]] na Podkarpatské Rusy je 104 177 osob. S přibližující se frontou se administrativní systém Kárpátalja úplně zhroutil, z důvodu útěku [[Maďaři|Maďarů]] zpět do vlasti. Podkarpatská Rus byla osvobozena během Karpatsko-užhorodské operace, ta začala 18.října 1944 a za deset dnů již bylo osvobozeno celé území. Okamžitě zde začali agenti [[NKVD]] usilovat o připojení Podkarpatské Rusy k [[Sovětský svaz|SSSR]]. Československá delegace byla vpuštěna pouze na malou část územní, z které byla stejně již v prosinci vyhnána.

 

[[Augustin Vološin]] žil po dobu války v Praze a měl status cizince. V roce 1945 byl odvlečen do [[Moskva|Moskvy]], kde v témže roce zemřel na následky mučení v tamní věznici. Byl prohlášen hrdinou Ukrajinské republiky.

 

Koncem 50. let se Zakarpatská oblast stala koridorem pro hospodářské spojení [[Sovětský svaz|SSSR]] se zeměmi [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]] a Západem, což pro Zakarpatsko znamenalo pouze ekologické neštěstí. Místní lesy byly doslova drancovány a dřevo prodáváno do ciziny. Gorbačovova protialkoholická kampaň v [[80. léta 20. století|80. letech]] znamenala likvidaci vinic a další úbytek pracovních míst.

 

=== Po rozpadu SSSR ===

V den rozpadu [[Sovětský svaz|SSSR]] 31. prosince 1991 se Podkarpatská Rus stala součástí nezávislé Ukrajinské republiky. Od rozpadu [[Sovětský svaz|SSSR]] sílilo na území celé někdejší Podkarpatské Rusi hnutí za autonomii a uznání rusínského [[národ]]a. Až do zániku [[Československo|Československa]] 31. prosince 1992 se zde ozývaly hlasy po autonomii či dokonce připojení k Československu. Na Pražský hrad dorazila i delegace, žádající o připojení Podkarpatské Rusi k Československu. Prezident Václav Havel však z nejasných důvodů připojení odmítl{{zdroj?}}.

 

 

== Jazyky ==

Co se týče jazykové kultury, národním jazykem byla vždy [[rusínština]]. Dalším jazykem, kterým se na Podkarpatsku hovořilo, byla [[jidiš]]. Na tomto území bylo nejvíce Židů z celé bývalé ČSR; prakticky všichni byli ale v roce [[1944]] deportováni do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]]. Přestože již zmíněná rusínština byla národním jazykem, jako úřední jazyk byla až druhá, po [[čeština|češtině]]. To se změnilo až v roce [[1938]], po zavedení autonomie do praxe.