Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ obr., nadpisy |
|||
Řádek 4:
== První pozemková reforma ==
Po první světové válce patřila 1/3 veškeré půdy na území nové republiky velkostatkům, které vlastnila především šlechta. Zásah do majetku byl pro šlechtu (vedle [[Česká šlechta#Šlechtictví v současnosti|zákazu užívání šlechtických titulů]]) jedním z nejvýraznějších zákroků státu do jejich dosavadního postavení.
Největšími vlastníky půdy byli Schwarzenbergové s 248 000 hektary a Liechtenštejnové se 173 000 hektary. Celkem se jednalo o 2000 velkostatkářských rodin. K velkostatkům s výměrou nad 1000 hektarů náleželo 22 % zemědělské půdy a 30,81 % veškeré půdy státu. Její vlastníci představovali jen 0,04 % všech majitelů půdy. Malorolníci obhospodařovali pouze 7 % půdy československého státu, ale představovali 68 % všech vlastníků půdy. Kromě požadavků na změny těchto nepoměrů přistoupil i další fakt – poválečný "hlad po půdě" u obyvatelstva, kdy zejména na venkově sílily požadavky obyvatel na vlastní půdu. Představitelé státu nechtěli rovněž nechat velké množství půdy v rukách šlechty a cizích státních příslušníků. Pozemková reforma proběhla v letech [[1919]]–[[1938]] a jejím cílem bylo rozdělení velkých soukromých pozemků. Vymezoval ji rámcový zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), ze dne [[16. duben|16. dubna]] 1919, který stanovil zábor pozemků buď nad 150 [[hektar|ha]] [[zemědělská půda|zemědělské půdy]], nebo nad 250 ha celkové půdy. Pro potřeby této reformy byl dne [[11. červen|11. června]] 1919 založen [[Státní pozemkový úřad]]. Dne [[30. leden|30. ledna]] [[1920]] došlo k vydání zákona č. 81/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě (zákon přídělový), který rozděloval zabraný majetek. Dne [[8. duben|8. dubna]] 1920 pak byl vydán zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), který určoval velikost náhrady zabrané půdy. Nejintenzivněji reforma probíhala v letech [[1923]]–[[1926]] a do roku [[1938]] prošlo touto reformou cca 4 mil. ha [[Půda|půdy]]. Vyvlastněné pozemky byly zaplaceny - ovšem za cenu, kterou si určil stát. <ref name="První2" group="pozn.">Údaje nejen o držitelích půdy v roce 1918 naleznete v knize: Karel Marušák: Šlechta, velkostatek a pozemková reforma. Brno: A Píša, 1919. Záznam této publikace můžete nalézt v naskenovaných katalozích Národní knihovny (http://katif.nkp.cz), kde zvolíte Generální katalog I., poté skříň Luci-Marw, zásuvku Martini-Marw a číslo záznamu 1199. Pokud budete mít zájem si knihu prostudovat, můžete si ji objednat přes tlačítko Objednat titul. Pro vyzvednutí publikace ve studovně je však třeba mít platný čtenářský průkaz NK.</ref>
| |||