Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 2 bajty ,  před 12 lety
bez shrnutí editace
 
 
Oleg Vladimirovič Peňkovskij se narodil 23. dubna [[1919]] v Ordžonikidze na [[Kavkaze]]. Jeho otec byl důlním inženýrem a údajně zahynul v [[občanské válce]]. Peňkovskij v r. 1939 absolvoval dělostřelecké učiliště v [[Kyjevě]], účastnil se [[okupace]] [[Polska]] a posléze závěrečných bojů ve válce SSSR s [[Finskem]]. Stal se mj. nejmladším sovětským velitelem pluku na bojové [[frontě]]. Byl dvakrát vyznamenán. Po skončení války nastoupil na Frunzeho vojenskou [[akademii]] a pak na Vojensko-diplomatickou akademii, která školila rozvědčíky pro zpravodajskou službu [[generálního štábu]]. V roce 1955 odjel jako zástupce [[rezidenta]] do [[Turecka]]. Zde se však nepohodl se svým nadřízeným a dokonce došlo i kzataženík zatažení „konkurenční“ rozvědky ([[KGB]]) do tohoto sporu. Pro Peňkovského to znamenalo konec kariéry [[diplomata]]: Stažení do SSSR, zaražený postup a uložení mezi „profláknuté“ agenty. Jen díky jeho přátelství s [[náčelníkem]] GRU [[generálem]] Serovem se stal hlavním instruktorem Státního výboru pro koordinaci vědeckovýzkumné práce, ve skutečnosti oddělení pro hospodářskou a průmyslovou špionáž.Tato funkce s sebou nesla i generálskou hodnost, kterou mu však odepřeli, neboť KGB zjistila, že otec Peňkovského bojoval v občanské válce na nesprávné straně – jako [[bělokvardějec]] proti [[Rudé armádě]]. Peňkovskij se cítil ponížen, uražen a rozhodl se pomstít sovětskému komunistickému režimu.
 
 
 
12. srpna [[1960]] pozdě večer kontaktoval dva mladé americké turisty, vracející se z představení ve [[Velkém moskevském divadle]] neznámý [[Rus]], který je plynnou [[angličtinou]] požádal o připálení cigarety a posléze poprosil o doručení dopisu na americké [[velvyslanectví]]. V něm stálo, že pisatel je odhodlán bojovat za skutečné [[ideály]] [[svobody]] a [[demokracie]] pro celé lidstvo. V případě zájmu mají použít k navázání kontaktu [[mrtvou schránku]], jejíž popis je přiložen. Američané však váhali, báli se, že se jedná o provokaci KGB. Nakonec se ke spolupráci s ruským agentem odhodlali Britové, a to přes [[obchodníka]] Wynna, agenta [[MI 6]], který do [[Moskvy]] často jezdil. Wynne a Peňkovskij se poprvé setkali na moskevském letišti v prosinci 1960, při čekání na zpožděný přílet britské obchodní [[delegace]].
Když pak za dva týdny přiletěl Peňkovskij se sovětskou obchodní delegací do [[Londýna]], měli důstojníci [[CIA]] a [[MI 6]] zamluvené [[apartmány]] ve stejném [[hotelu]], aby za nimi mohl v noci bez obav chodit. V dlouhých rozhovorech jim poskytoval informace o nejchoulostivějších tajemnstvíchtajemstvích SSSR, mj. o zkouškách [[jaderných zbraní]], o množství strategických objektů umístěných v Moskvě, včetně velitelství [[protivzdušné obrany]]. Všechny rozhovory byly pečlivě nahrávány. Nejdůležitější informace se týkaly stavu sovětského raketového programu a strategických sil, které nebyly zdaleka v tak ideálním stavu, jak sovětští lídři veřejně prohlašovali. Na této první schůzce Peňkovskij také podepsal závazek spolupráce. Nakonec předal Wynnovi kopie 78 stran [[plánů]] [[odpalovacích zařízení]], dále zprávy o tehdy málo známé [[protiletecké raketě]] V-75 ( v kódu NATO SA-2) a dalších raketách středního a dlouhého doletu.
Během dalších cest na Západ dodal agent Hero britským a americkým zpravodajským službám množství vojenských [[příruček]], seznam [[důstojníků]] a agentů GRU i KGB, absolventů Vojenské diplomatické akademie, kteří mají být vysazeni jako špioni na Západ, množství tajných vojenských [[časopisů]], [[konstrukční]] podrobnosti o nových sovětských [[tancích]], atd. Na jedné ze schůzek se také Peňkovskij nechal [[vyfotografovat]] v [[uniformách]] britské a americké [[armády]]. Sám přitom neopomněl zdůraznit svoji důležitost – je plukovníkem tří rozvědek.
Během návštěvy [[Paříže]] v září [[1961]] na sovětské obchodní [[výstavě]] dodal Britům množství [[mikrofilmů]] s dokumenty a informacemi o nových sovětských [[raketách]]. Díky tomu se Američané a Britové dozvěděli, že typ SS-4 s [[doletem]] 2500 [[km]] se již [[sériově]] vyrábí a typ SS-5 s doletem 4500 km je v závěrečné fázi [[vývoje]]. Obě tyto střely mohly nést jadernou [[hlavici]].
 
 
Svojí hvězdnou hodinu zažíval Peňkovskij v době tzv. karibské krize. Po americkém pokusu o svržení režimu [[Fidela Castra]] na [[Kubě]] se sovětský vůdce [[Chruščov]] rozhodl umístit na tento ostrov sovětské rakety krátkého a středního doletu s jadernými hlavicemi. Taková blízkost jaderných zbraní u americké pevniny znamenala velkou hrozbu pro Spojené Státy nejen proto, že v té době měl Východní blok převahu v [[konvenční]] výzbroji. Díky plánům odpalovacích zařízení, dodaných Peňkovským, věděli Američané zcela přesně, co Sověti na Kubě chystají a jak dlouho jim ještě potrvá, než budou moci zaútočit. Dále byl odhalen sověstký [[konvoj]] vezoucí jaderné rakety na Kubu. Situace se vyhrocovala. Američané vyhlásili [[námořní blokádu]] Kuby. [[Prezident]] [[John Fitzgerald Kennedy]] stál před osudovým rozhodnutím: Zahájit jaderný útok na Sovětský svaz a tím vzít nepříteli výhodu prvního úderu, nebo řešit konflikt diplomaticky? V nejtěžší chvíli pomohl opět Peňkovskij, který informoval CIA o tom, že sovětský raketový program není zdaleka na takové úrovni, jak se Američané domnívají, a zejména počet raket schopných nést jadernou hlavici je pouhých padesát a nikoliv tisíc, jak USA předpokládaly. Proto se Chruščov chce i přes naléhání svých [[maršálů]] vyhnout válečnému střetnutí a přistoupit na diplomatické urovnání krize. Prezident Kennedy následně vystoupil s [[projevem]], v němž varoval všechny země před instalací svých jaderných zbraní na americkém [[kontintentukontinentu]], kterou by USA považovaly za hrozbu své suverenity. Sovětský konvoj byl odvolán takřka na dohled od kubánských [[břehů]] a mezi [[Bílým domem]] a [[Kremlem]] byla zřízena přímá [[telefonní]] linka, aby se oba vůdci tehdy nejmocnějších zemí světa mohli v případě nutnosti okamžitě spojit.
 
== V Moskvě pod dohledem ==
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti Peňkovskému [[bytu]]. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní [[stůl]]. Před tím jej nechali [[přiotrávit]], takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací [[stanoviště]] poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k [[moři]]. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál [[alkohol]], [[milenky]], [[hazard]] a touha po [[bohatství]]. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trestu smrti]] zastřelením.
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (VikrtorViktor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli [[černobílý]] amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s [[pecí]] uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je [[ocelovým]] [[lanem]] přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou….. lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na [[kolejích]] a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny [[kyslíkem]]. Již olizují lakované polobotky… Topiči silně popostrčí nosítka směrem k [[jícnu]] pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
 
{{DEFAULTSORT:Peňkovskij, Oleg}}
Anonymní uživatel