Sokol (spolek): Porovnání verzí

Tak jako u&nbsp;německých turnerů, pod jejichž spolky vznikaly uskupení „Turner-feuerwehr”, docházelo také v&nbsp;českém Sokole ke slučování sokolství s&nbsp;hasičstvím. Zejména v&nbsp;době, kdy se v&nbsp;Sokole projevila krize a zájem o&nbsp;cvičení upadal. V&nbsp;roce 1868 schválil výbor pražského Sokola pod heslem „Kdo hasič, ten sokol“ hasičská cvičení do své činnosti. V&nbsp;roce [[1875]] bylo evidováno 71 sokolských jednot se 7&nbsp;812 členy, z&nbsp;nichž cvičilo pouze 1&nbsp;156 sokolů.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Některé jednoty se v&nbsp;letech 1874-1876 přetvořily do spolků hasičsko-tělocvičných. Od roku 1876 vycházela v&nbsp;časopise „Sokol“ rubrika „Hasičství“. Miroslav Tyrš proti tomuto spojení později ostře vystupoval a v&nbsp;roce 1882 se hasičství od Sokola oddělilo.<ref>Stanislav Málek: Z&nbsp;historie požární ochrany (Aus der Geschichte des Brandschutzes), vydalo ČSPO, Říčany, 1961. Jakub Alois Jindra: Česká literatura hasičská (Tschechische Feuerwehrliteratur), vydáno vlastním nákladem v&nbsp;Táboře, 1893.</ref> Zrovna tak jako turnerské spolky světily sokolské jednoty své prapory (90 %), účastnily se církevních slavností, procesí ve svátky [[Slavnost Těla a Krve Páně|Božího Těla]] a [[Vzkříšení]], vítaly biskupy, světily své tělocvičny. Obrat nastal až za vlády [[Vláda Eduarda Taaffeho|Eduarda Taaffeho]], po [[Kazimír Felix Badeni|Badeniho]] volební úpravě a [[Badeniho jazyková nařízení|jazykových nařízeních]], zejména po roce 1897.<ref> URBAN Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982.</ref> Jazyková nesnášenlivost, vyvolaná tím, že by se němečtí úředníci měli naučit češtinu, působila zejména v pohraničí agresivitu vůči českému obyvatelstvu. To se promítlo i do náboženských sporů. Náboženská nesnášenlivost sokolů nakonec vyústila v&nbsp;založení katolického tělovýchovného spolku [[Orel (spolek)|Orla]].