Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 1 rokem
oprava chyb, doplnění
}}
 
'''Jan Patočka''' ([[1. červen|1. června]] [[1907]] [[Turnov]] – [[13. březen|13. března]] [[1977]] [[Praha]]) byl jeden z nejvýznamnějších českých [[filosof]]ůfilosofů [[20. století|20. století]]. Zabýval se [[Fenomenologie|fenomenologií]], [[filosofie dějin|filosofií dějin]], filosofickým dílem [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenského]], [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a [[Edmund Husserl|E. Husserla]], [[česká literatura|českou literaturou]], [[umění]]m a [[Kultura|kulturou]]. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]].
 
K jeho početným žákům patří mj. [[Václav Bělohradský|V. Bělohradský]], [[Vladimír Borecký|V. Borecký]], [[Tomáš Halík|T. Halík]], [[Ladislav Hejdánek|L. Hejdánek]], [[Pavel Kouba|P. Kouba]], [[Daniel Kroupa|D. Kroupa]], [[Ladislav Menzel|L. Menzel]], [[Jiří Michálek|J. Michálek]], [[Jiří Němec (filosof)|J. Němec]], [[Zdeněk Neubauer|Z. Neubauer]], [[Radim Palouš|R. Palouš]], [[Miroslav Petříček|M. Petříček]], [[Zdeněk Pinc|Z. Pinc]], [[Petr Rezek (filosof)|Petr Rezek]], [[Jan Sokol|J. Sokol]] a mnoho dalších.
Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z&nbsp;jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec choval velkou úctu k&nbsp;[[Tomáš Garrigue Masaryk|Masarykovi]] a [[Otakar Hostinský|Hostinskému]], za jejichž žáka se považoval.<ref name=zumr>{{Citace periodika | příjmení = Zumr | jméno = Josef | autor = | odkaz na autora = Josef Zumr | titul = S Janem Patočkou o&nbsp;filosofii a filosofech (1967) | periodikum = Filosofický časopis | odkaz na periodikum = Filosofický časopis | rok = 2007 | ročník = 55 | číslo = 3 | strany = 340 | poznámky = Text je přetištěn z Filosofického časopisu, 15, 1967, č. 5, s. 585-598 }}</ref> Po maturitě v&nbsp;Praze se roku [[1925]] zapsal ke studiu slovanské [[filologie]], [[romanistika|romanistiky]] a [[filosofie]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]]. V roce [[1928]] při studijním pobytu v&nbsp;[[Paříž]]i se poprvé setkal s&nbsp;[[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]]. Roku [[1931]] promoval prací ''Pojem evidence a jeho význam pro noetiku'' u&nbsp;[[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozáka]] a stal se jeho asistentem. Jako stipendista Humboldtovy nadace v&nbsp;roce [[1933]] studoval u&nbsp;Husserla a [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s&nbsp;Husserlovým asistentem [[Eugen Fink|Eugenem Finkem]].
 
Podílel se na založení ''Cercle philosophique de Prague'', stal se jeho českým sekretářem a v&nbsp;roce [[1936]] se habilitoval prací ''[[Přirozený svět]] jako filosofický problém'', která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku [[1937]] byl [[redaktor]]em časopisu ''Česká mysl'', spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti.
 
Po uzavření českých vysokých škol v roce [[1939]] učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V&nbsp;roce [[1945]] se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v&nbsp;Brně. Od roku [[1950]] pracoval v&nbsp;Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského ''Všenápravy''. Od roku [[1964]] byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v&nbsp;Belgii a v&nbsp;Německu, roku [[1968]] se podruhé vrátil na UK, byl jmenován [[profesor]]em, ale roku [[1972]] byl penzionován. Roku 1971 získal [[čestný doktorát]] Technické univerzity v&nbsp;[[Cáchy|Cáchách]], nedostal však povolení k&nbsp;vycestování. Roku [[1973]] odjel na mezinárodní filozofický kongres ve [[Varna|Varně]], jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v&nbsp;bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.
 
V&nbsp;roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely [[The Plastic People of the Universe|Plastic People]] a stal se (spolu s&nbsp;[[Václav Havel|Václavem Havlem]] a [[Jiří Hájek|Jiřím Hájkem]]) jedním z&nbsp;[[Seznam mluvčích Charty 77|prvních mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]] (1.&nbsp;ledna 1977). Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref name=reflex>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>
== Ocenění ==
[[SOubor:Patočka-Turnov2008.jpg|thumb|Pamětní deska na rodném domě v Turnově]]
Roku 1991 byl vyznamenán [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem Tomáše Garrigua Masaryka]] I. třídy ''in memoriam''. Po Janu Patočkovi byla pojmenována ulice v Praze 6 – [[Břevnov]]ě a v jeho rodném městě [[Turnov]]ě je po něm pojmenovanépojmenováno Sídliště Jana Patočky. Na rodném domě v Turnově (Sobotecká čp. 242) je umístěna pamětní deska.
[[Soubor:Patočkova ulice.jpg|náhled|Patočkova ulice v Praze 6 – Břevnově]]
Akademie věd udílí Medaili Jana Patočky a spolu s Univerzitou Karlovou spravuje jeho archiv.