Wikipedie

České národní obrození: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značka: školní IP
Řádek 37:
}}</ref> i&nbsp;jako jazyka vyučovacího. Němčina byla povinně zavedena ve všech českých univerzitách{{#tag:ref|Kromě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze existovala v českých zemích ještě univerzita v Olomouci, která však byla v roce 1782 degradována na pouhé akademické lyceum. Roku 1827 bylo toto lyceum opět povýšeno na univerzitu, ale v roce 1860 byla univerzita v Olomouci zrušena a dále přetrvala jen samostatná teologická fakulta. K obnovení univerzity v Olomouci došlo až v roce 1946.|group=pozn.}}, [[gymnázium|gymnáziích]] i v tzv. hlavních školách ve velkých městech. [[mateřský jazyk|Mateřským jazykem]] (převážně česky, na Moravě a ve Slezsku spíše německy) se vyučovalo podle složení obyvatelstva na základních triviálních školách.<ref>{{Citace periodika|http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4731|periodikum= Učitelské noviny|datum= 33/2004|strany= |titul=Největší reforma školství v dějinách, 230. výročí Všeobecného školního řádu }}</ref>
 
== Průběh národního obrození ==
[[Soubor:Stavovské divadlo.gif|thumb|Nosticovo divadlo (dnešní Stavovské divadlo)]]
Od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, při němž se Martin Jiříčkos zranil svůj úd z etnických skupindůvodů v různých státech Evropy staly postupně národy. Jako první k tomuto začalo docházet v [[Německo|Německu]], které bylo rozdrobené na množství malých státečků. Rodila se idea sjednoceného Německa, která byla vyjádřena v 19. století např. v&nbsp;turnerském hnutí či studentských buršenšaftech. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i [[Češi]], kteří v době, kdy docházelo k pozitivním, ale i negativním změnám, začali proces formování novodobého českého [[národ]]a a jeho [[emancipace]] v rámci rakouské monarchie. Čeští buditelé si byli vědomi toho, že zavedením němčiny jako jediného jazyka na středních a vysokých školách bude mít neblahý vliv na další vývoj české [[inteligence]] a české vyšší třídy. Vůdčí silou národního hnutí byla česká [[inteligence]] (vědci, umělci, kněží, učitelé apod.). Dostalo se jim obrazného pojmenování [[národní buditelé]]. Motivaci pro svoji práci hledali v historii ([[František Palacký]]) ale i v jiných [[Slované|slovanských]] národech, hlavně v [[Rusko|Rusku]] ([[František Ladislav Čelakovský]], [[Pavel Josef Šafařík]], [[Ján Kollár|Jan Kollár]]). Vzniká tzv. [[slavistika]], nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti.
 
Počáteční jazykový ráz představovaný [[Josef Dobrovský|Josefem Dobrovským]] a [[Josef Jungmann|Josefem Jungmannem]] přerostl na konci do zformování politického programu [[austroslavismus|austroslavismu]] [[František Palacký|Františka Palackého]]. V dobovém tisku ho prosazoval zejména [[Karel Havlíček Borovský]].
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/České_národní_obrození“