Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 6 799 bajtů, před 1 rokem
slušná lit rešerše z pár článků a brit/usa encyklopedií, obrázky a infobox bude dodán
Veverka popelavá (''Sciurus carolinensis'') je hlodavec z čeledi veverkovitých (''[[Veverkovití|Sciuridae]]''). Původní výskyt druhu je ve východní části Severní Ameriky (území části USA a Kanady), byl však introdukován do mnoha dalších států. Nejvýznamnější je její introdukce do Evropy, především na Britské ostrovy, kde velmi negativně ovlivňuje populace zde původní [[Veverka obecná|veverky obecné]] (''Sciurus vulgaris'').<ref name=":0">UNEP-WCMC. 2010. Review of the Grey Squirrel Sciurus carolinensis. UNEP-WCMC, Cambridge. online: http://ec.europa.eu/environment/cites/pdf/reports/grey_squirrel.pdf</ref>

== Vzhled ==
Narozdíl od své blízce příbuzné [[Veverka obecná|veverky obecné]] (''Sciurus vulgaris'') je větší a nikdy nemá výrazné štěty na uších.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Grey squirrel videos, photos and facts - Sciurus carolinensis
| periodikum = Arkive
| url = https://www.arkive.org/grey-squirrel/sciurus-carolinensis/
| jazyk = en-GB
| datum přístupu = 2018-06-12
}}</ref> Srst je popelavě šedá s příměsí rezavě hnědé především v oblasti obličeje a nápadně světlým až bílým bříškem. Výjimečně je možné se setkat i albinotickými jedinci.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
| titul = North American Mammals: Sciurus carolinensis : Species Information
| S_298_
| periodikum = naturalhistory.si.edu
| url = https://naturalhistory.si.edu/mna/image_info.cfm?species_id=298
| jazyk = en
| datum přístupu = 2018-06-12
}}</ref> Vážit může od 400 až do 800 g a dorůst délky až 30 cm, respektive 74 cm i s ocasem.<ref name=":1" /> Průměrně je zhruba 47 cm dlouhá a 520 g těžká.<ref name=":2" />

== Rozšíření ==
Z původního areálu rozšíření je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie Quebec, Ontario, New Brunswick, Manitoba, Saskatchewan, British Columbia, Nova Scotia) a mnoha států USA (California, Oregon, Washington, and Montana).<ref name=":3">{{Citace elektronického periodika
| titul = Sciurus carolinensis (Eastern Gray Squirrel, Gray Squirrel, Grey Squirrel)
| periodikum = www.iucnredlist.org
| url = http://www.iucnredlist.org/details/42462/0
| datum přístupu = 2018-06-12
}}</ref> Mimo území Severní Ameriky se dostala do Irska, Velké Británie, Itálie a severní Afriky. V Austrálii, kde byla též intrudokovaná, již populace vyhynula.<ref name=":3" /> Najít ji můžeme dnes již téměř ve všech zemí EU, včetně České republiky.<ref name=":0" />

Na Britských ostrovech byl tento druh vysazen v celkem 31 případech mezi lety 1876-1929, u 24 z nich došlo k následnému zvětšení populace. Veverky popelavé sem byly dováženy jako exotická zvířata do parků a zahrad venkovských sídel z východu USA.<ref name=":0" /> Dnes je veverka popelavá přítomna ve většině Anglie a Walesu a v severním Skotsku. V Irsku došlo roku 1913 k vysazení pouze šesti párů, začátkem 21. století je zde veverka popelavá rozšířena na celém území. V Itálii byly mezi lety 1948-1994 úspěšné 3 z celkových 4 introdukcí, při kterých bylo vypuštěno pouze kolem 4-6 jedinců. Populace veverky popelavé se tam po přelomu roku 2000 vyskytují v oblasti Piedmont (roku 1948 introdukce dvou párů z Washingtonu D.C., USA<ref name=":4">Bertolino, S., & Genovesi, P. (2003). Spread and attempted eradication of the grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Italy, and consequences for the red squirrel (Sciurus vulgaris) in Eurasia. ''Biological Conservation'', ''109''(3), 351-358. online: http://planet.uwc.ac.za/nisl/Invasives/Refs/BertolinoandGenovesi.pdf</ref>), na pobřeží Ligurie a v Lombardii v lesích podél toku řeky Ticino.<ref name=":5">Sandro, B. (2008). Introduction of the American grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Europe: a case study in biological invasion. ''Current Science'', 903-906.online: https://midwalesredsquirrels.org/wp-content/uploads/2015/04/Impact-of-GS-in-mainland-Europe.pdf</ref> Spekuluje se, že velikost italské populace již přesahuje několik tisíc jedinců.<ref name=":4" />

== Chování ==
Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převéžně oříšky (tzn. žaludy, plody ořešáků a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řídčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby. Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 hektarů.<ref name=":3" /> Ve městech a příměstských oblastech nebo turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé - rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly).

Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2-3 mláďatech ročně - první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8-9 let.<ref name=":3" /><ref name=":1" />

== Kompetice s veverkou obecnou (Sciurus vulgaris) ==
Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě - důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.<ref name=":5" /> Veverka popelavá je navíc přenašečem parapoxviru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Mimojiné také způsobuje škody na lesních porostech strháváním borky ze stromů.<ref name=":0" />

Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký. V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší ale původní veverku obecnou.<ref name=":0" />