Ahmad ibn Hanbal

Ahmad ibn Hanbal ( 780 Bagdád – 855 Bagdád ) byl islámský učenec, jedna z nejdůležitějších osobností sunitského islámu.

Rodina Ahmada ibn Hanbala pocházela z Basry. Jeho otec byl důstojníkem abbásovské armády. Ibn Hanbal se narodil v Bagdádu, měl dvě manželky a mnoho dětí. Jeden z jeho synů se stal soudcem v Isfahánu.

Ahmad Ibn Hanbal studoval v Bagdádu a později cestoval za vzděláním. Učil se islámské jurisprudenci (fiqh) u věhlasného hanífovského soudce Abú Jusufa. Po dokončení studia navštívil Irák, Syrii a Arábii, kde sbíral hadíthy a tradici týkající se proroka Mohameda. Díky těmto znalostem se stal hlavní autoritou hadíthů, zanechal po sobě obsáhlou encyklopedii al-Musnád. Po letech strávených na cestách se vrátil do Baghdádu aby studoval islámské šáfiovské právo. Proslul jako zakladatel ortodoxní hanbalovské právní školy. Ahmad Ibn Hanbal byl zaměstnáním voják a pětkrát za život vykonal hadžž (dvakrát pěšky). Zemřel ve věku 74 nebo 75 let v Bagdádu. Podle dochovaných popisů se jeho pohřbu účastnilo 800 000 mužů a 60 000 žen. Ten den se 20 000 křesťanů a židů obrátilo na islám.