Orlí mlhovina: Porovnání verzí

Hvězdokupa NGC&nbsp;6611 obsahuje přibližně 60&nbsp;hvězd mezi 8. až 12.&nbsp;[[hvězdná velikost|hvězdnou velikostí]].<ref name="Kodris">{{Citace elektronické monografie|titul=Průvodce hvězdnou oblohou: Had |autor=Michal Kodriš |url=http://hvezdnouoblohou.wz.cz/had.php#m16(orlimlhovina) |datum přístupu=2017-05-09 |jazyk=česky}}</ref> Její vzdálenost od Země ještě není známa dostatečně přesně, ale odhady se blíží hodnotě 5&nbsp;870 &nbsp;[[světelný rok|světelných let]],<ref name="Diasetal2002">{{Citace elektronického periodika

takže se nachází v&nbsp;[[rameno Lodního kýlu-Střelce|rameni Střelce]], což je spirální rameno v&nbsp;[[galaxie Mléčná dráha|Galaxii]], které tímto směrem prochází. Mlhovina obklopující hvězdokupu obsahuje několik velmi známých útvarů, jako například mlhovinu Sloupy stvoření (nebo jinak Pilíře stvoření), což jsou dlouhé sloupy [[temná mlhovina|tmavých plynů]], které vznikly působením [[hvězdný vítr|hvězdných větrů]] vanoucích z&nbsp;ústřední hvězdokupy.<ref name="Disk">{{Citace sborníku

i&nbsp;když není jisté, zda je jejich tvorba hvězdným větrem blízkých hvězd podporována nebo potlačována, ani zda vítr tyto jevy vůbec nějak ovlivňuje.<ref name="Disk" /> Hvězdokupa je složena z&nbsp;velkého počtu velmi horkých a jasných [[modrý veleobr|modrých veleobrů]], jejichž stáří je sotva 2 &nbsp;až &nbsp;3 &nbsp;miliony let,<ref name="massive">{{Citace elektronického periodika

Mlhovina je známa od konce 18. &nbsp;století a &nbsp;patří mezi nejznámější objekty [[Messierův katalog|Messierova katalogu]]. Snadno se fotografuje, a&nbsp;proto se na ni často zaměřují amatérští [[astrofotografie|astrofotografové]].<ref name="NuOr">{{Citace periodika

Orlí mlhovinu je možné díky její velké jasnosti snadno nalézt přibližně 3° &nbsp;západně od &nbsp;hvězdy [[Gamma Scuti|γ&nbsp;Scuti]] a&nbsp;přesto, že není běžně viditelná pouhým okem, [[triedr]] 10x50 je více než dostačující k&nbsp;zahlédnutí protáhlé světlé skvrny, která obklopuje drobnou hvězdokupu, ve &nbsp;které lze jen stěží rozeznat jednotlivé hvězdy. V&nbsp;dalekohledech o&nbsp;průměru 120 &nbsp;až &nbsp;150&nbsp;mm je již hvězdokupa jasnější než mlhovina, která vypadá méně výrazná. Zato hvězdokupu je již možné rozložit na asi 40 &nbsp;hvězd. Další podrobnosti jsou rozeznatelné až v&nbsp;dalekohledech o&nbsp;průměru 200&nbsp;mm a větších, ve &nbsp;kterých hvězdokupa vypadá jasná a rozsáhlá s&nbsp;několika desítkami jasných hvězd rozptýlených v&nbsp;celé oblasti mlhoviny.<ref name="NuOr" />

Orlí mlhovina je snadno pozorovatelná z&nbsp;většiny obydlených oblastí Země, protože má jen nízkou jižní [[deklinace|deklinaci]]. Přesto(14°&nbsp;jižně) a je jejísnadno pozorovánípozorovatelná vz&nbsp;většiny obydlených oblastí Země. V&nbsp;severní Evropě a Kanadě, tedy blízko severního [[polární kruh|polárního kruhu]], je ale její pozorování velmi obtížné a například ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Ve středníchV severních [[zeměpisná šířka|zeměpisných šířkách]] (např.oblasti [[Středomoří]]) už vychází poměrně vysoko nad obzor a je tedy možné ji zde snadno pozorovat, zatímco na jižní polokouli je mlhovina dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v&nbsp;jižní části [[tropický podnebný pás|tropického pásu]] (přesněji na 14° jižní z. š.) je možno ji vidět dokonale v&nbsp;[[zenit]]u.<ref>Deklinace 14° &nbsp;jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° &nbsp;od jižního nebeského pólu. Jižně od &nbsp;76° &nbsp;jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 76° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.</ref> V oblasti [[mírný podnebný pás|mírného pásu]] severní polokoule je nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze od června do října.

Za &nbsp;objevitele tohoto objektu je označován [[Jean-Philippe Loys de&nbsp;Chéseaux]], který kolem roku &nbsp;1745 svým dalekohledem pravděpodobně pozoroval pouze ústřední hvězdokupu. Ve &nbsp;svém popisu uvedl jenom hvězdokupu, která leží mezi souhvězdími Hada, Střelce a [[Antinoos|Antinoa]].<ref name="NuOr" /> Souhvězdí Antinoa ovšem bylo na začátku 20.&nbsp;století zrušeno [[Mezinárodní astronomická unie|Mezinárodní astronomickou unií]] a jeho hvězdy dnes tvoří jižní část [[souhvězdí Orla]].

[[Charles Messier]] hvězdokupu pozoroval o&nbsp;několik let později 3.&nbsp;června &nbsp;1764 a popsal ji jako mlhavý objekt, který je možné ve &nbsp;středové oblasti rozložit na &nbsp;jednotlivé hvězdy, ale vnější oblasti zůstávají mlhavé. Jako první tak popsal mlhovinu, která středovou hvězdokupu obklopuje, tedy Orlí mlhovinu. [[William Herschel]] kupodivu nezanechal podrobný popis této mlhoviny, ale jeho syn [[John Herschel|John]] ji popsal jako mračno s&nbsp;hvězdokupou tvořenou stovkou hvězd.<ref name="NuOr" />

V&nbsp;srpnu roku &nbsp;1875 se [[Isaac Roberts|Isaacu Robertsovi]] podařilo pořídit pomocí dalekohledu o&nbsp;průměru 50&nbsp;cm první astrofotografii tohoto objektu. Na &nbsp;ní je dobře patrná mlhovina, která obklopuje hvězdokupu zvláště na &nbsp;její jihovýchodní straně.<ref name="NuOr" />

[[Soubor:Precession N.png|náhled|vlevo|[[precese zemské osy|Precesní pohyb]] severního nebeského pólu během tisíciletí; když [[zemská osa]] míří směrem k &nbsp;[[Vega|Veze]] (jasná hvězda dole), Orlí mlhovina zaujímá svou nejsevernější polohu.]]

Ve 21.&nbsp;století se Orlí mlhovina nachází na &nbsp;jižní nebeské polokouli. Je ovšem potřeba dodat, že díkykvůli jevu známému jako [[precese zemské osy]] se souřadnice hvězd a souhvězdí postupem času výrazně mění v&nbsp;závislosti na &nbsp;jejich vzdálenosti od &nbsp;severního a jižního pólu [[ekliptika|ekliptiky]].<ref name="prec">{{Citace elektronické monografie

[[Rektascenze]] Orlí mlhoviny je 18h &nbsp;19m (při &nbsp;[[ekvinokcium|ekvinokciu]] J2000,0),<ref name="simbad" /> takže je velmi blízko rektascenzi 18h, což je souřadnice, na &nbsp;které většina [[astronomický objekt|vesmírných objektů]] dosahuje během [[platónský rok|precesního cyklu (platónský rok)]] své nejnižší [[deklinace]] (průsečík [[ekliptika|ekliptiky]] a rektascenze 18h také odpovídá zimnímu [[slunovrat]]u). Deklinace Orlí mlhoviny je zhruba 14° &nbsp;jižním směrem.<ref name="simbad" />

Hlavní příčinou ionizace plynu mlhoviny, a tedy i&nbsp;jejího záření, jsou velké hmotné hvězdy otevřené hvězdokupy NGC&nbsp;6611, která se nachází uvnitř mlhoviny. Tyto hvězdy také svým [[hvězdný vítr|větrem]] tvarují okolní mračna a při &nbsp;setkání větru s&nbsp;velmi hustými oblastmi mlhoviny tak vznikají dlouhé útvary, jako například Sloní choboty nebo slavné Sloupy stvoření, díky kterým celá mlhovina dostala název "Orlí" a které se proslavily hlavně díky snímkům z&nbsp;[[Hubbleův vesmírný dalekohled|Hubbleova vesmírného dalekohledu]].<ref name="Hester1996">{{Citace elektronického periodika

Hvězdy ústřední hvězdokupy jsou rozptýlené v&nbsp;oblasti o&nbsp;zdánlivém průměru přibližně 14', přitom v&nbsp;oblasti vzdálené do &nbsp;4' od &nbsp;geometrického středu hvězdokupy jsou hvězdy výrazně nahuštěné. Mnoho z&nbsp;těchto hvězd se nachází [[hvězda před hlavní posloupností|před hlavní posloupností]], zatímco nejjasnější hvězdy jsou [[modrý veleobr|modří veleobři]]. Hmotnost členů hvězdokupy je v&nbsp;rozsahu od 2 do 85&nbsp;[[sluneční hmotnost|<math>M_\odot</math>]] a odhadované stáří hvězdokupy je 2 ±1&nbsp;milion let.<ref name="NGC6611" />

Díky měření [[rentgenová observatoř Chandra|rentgenové observatoře Chandra]] byla oblast mlhoviny důkladně prozkoumána v &nbsp;pásmu [[rentgenové záření|rentgenového]] a [[infračervené záření|infračerveného záření]]. Část výzkumu se zaměřila na &nbsp;ověření domněnky, zda se opravdu uvnitř mlhoviny nachází snížené množství mladých hvězd s&nbsp;[[cirkumstelární disk|cirkumstelárním diskem]], což by mohlo být způsobeno silným ničivým působením hvězdného větru veleobrů ve &nbsp;hvězdokupě. Část těchto objektů je ovšem vyřazena kvůli omezením samotné metody.<ref name="disk">{{Citace elektronického periodika

Velká část rentgenových zdrojů je ukrytá uvnitř PilířůSloupů stvoření a shodují se s&nbsp;mladými hvězdnými objekty středně zčervenalými kvůli temným mračnům, takže vyzařují převážně infračervené záření. Uvnitř mračen byly nalezeny pouze dva silné rentgenové zdroje, které se shodují s&nbsp;[[protohvězda]]mi v&nbsp;blízkosti Sloupů.<ref name="PC">{{Citace elektronického periodika

Z&nbsp;jedenácti rozpínajících se kuliček, které je možné pozorovat infračerveně, jich má sedm menší než hvězdouhvězdnou hmotnost. Zbývající čtyři vysílají tak slabé rentgenové záření, že nedosahují ani hodnot vyzařovaných běžně mladými [[hvězda typu T Tauri|hvězdami typu T&nbsp;Tauri]]. Proto je možné, že se v &nbsp;těchto kuličkách netvoří žádné hvězdy, nebo jde o&nbsp;velmi mladé objekty, které ještě nezačaly vyzařovat rentgenové záření.<ref name="PC" />

Odhad vzdálenosti ústřední hvězdokupy, a tedy i&nbsp;samotné mlhoviny, je ztížen tím, že [[extinkce (astronomie)|extinkce]] (mezihvězdné zčervenání) ve směru hvězdokupy zeslabuje světlo hvězd jiným způsobem, než je v&nbsp;Galaxii běžné: nejen že ovlivňuje viditelnou oblast záření, nýbrž i&nbsp;na úrovni [[mezihvězdné prostředí|mezihvězdného prostředí]] se zdá být velmi vysoká, což může naznačovat, že se ve &nbsp;směru pohledu na &nbsp;hvězdokupu nachází prach s&nbsp;většími zrny, než je obvyklé<ref>{{Citace elektronického periodika

Hodnota extinkce je v&nbsp;rozsahu 3,5 až 4,8 s&nbsp;předpokládanou střední hodnotou &nbsp;3,75.<ref name="NGC6611"/>

Z &nbsp;výše zmíněných důvodů se jednotlivé odhady vzdálenosti navzájem liší. V&nbsp;60.&nbsp;letech 20 .&nbsp;století se vzdálenost mlhoviny odhadovala v&nbsp;rozsahu 2&nbsp;200&nbsp;[[parsek|pc]] (7&nbsp;200 &nbsp;světelných let)<ref>{{Citace elektronického periodika

a 3&nbsp;200&nbsp;[[parsek|pc]] (10&nbsp;400 &nbsp;světelných let).<ref name="YC2">{{Citace elektronického periodika

Postupem času se tato hodnota výrazně snižovala a na &nbsp;počátku 21.&nbsp;století nejpřesnější odhady uváděly vzdálenost mlhoviny mezi 1&nbsp;750&nbsp;pc (5&nbsp;700 &nbsp;světelných let)<ref name="disk"/> a 1&nbsp;800&nbsp;pc (5&nbsp;900 &nbsp;světelných let).<ref name="IMF">{{Citace elektronického periodika

Dříve, než začal být chápán vztah mezi mlhovinou a v&nbsp;ní vzniklými hvězdami, se výzkum zaměřoval na &nbsp;určení fyzické stavby mlhoviny, aby mohlo být pochopeno působení sil v&nbsp;mlhovině a její obecné fyzické vlastnosti. Mlhovina tak byla zmapována v&nbsp;oblasti [[rádiové vlny|rádiových vln]] a bylo získáno její emisní [[spektrální čára|čárové spektrum]] a spektrum [[absorpce záření|absorpce]] [[hydroxyl|OH]] a [[oblast H I|neutrálního vodíku]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Sloupy stvoření jsou tři útvary z&nbsp;hustého plynu a prachu, které leží na &nbsp;jihovýchodním okraji mlhoviny. Vznikly působením hvězdných větrů obřích hvězd v&nbsp;ústřední hvězdokupě. Jednotlivé sloupy se označují vzestupným číslováním [[římské číslice|římskými číslicemi]], ve směru od severovýchodu na jihozápad je tedy jejich označení Sloup&nbsp;I, Sloup&nbsp;II a Sloup&nbsp;III. Členitost mlhoviny a rozmístění ionizovaných oblastí byly s&nbsp;příchodem vesmírných dalekohledů podrobně prozkoumány: [[ionizující záření]] vycházející z&nbsp;hvězdokupy stlačuje plyn molekulárního mračna a zvyšuje tím jeho povrchový tlak, zatímco proud [[fotoevaporace|vypařované]] ionizované hmoty působí proti hvězdnému větru z&nbsp;opačné strany. Tento jev je tedy zodpovědný za &nbsp;sloupový tvar oblaků.<ref name="Disk" /> Vítr nejdříve odežene hmotu s&nbsp;menší hustotou, zatímco nejhustější jádro, které je později [[rázová vlna|rázovou vlnou]] stlačeno, zůstává a odolává působení síly. Snímky pořízené v&nbsp;blízkém infračerveném pásmu přesto ukazují, že první dva sloupy mají poměrně nízkou hustotu, protože se před &nbsp;rozkládajícím působením větrů skrývají za &nbsp;hustšími jádry.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Messier 16 (M16) pillars and nebula in 32 inch Schulman telescope.jpg|upright=1.3|náhled|vlevo|Podrobný pohled na střed mlhoviny; v&nbsp;pravé části snímku jsou vpravo jsou vidět velmi hustá oblaka prachu, zatímco vpravo dole od středu snímku, pod Sloupy stvoření, je vidět Sloup&nbsp;IV.]]