Meša Selimović: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
překlep značka: editace z Vizuálního editoru |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Sokol - změna odkazu/ů na Sokol (spolek); kosmetické úpravy |
||
Řádek 7:
Jeho otec Alija ([[1882]]–[[1936]]) pocházel ze solidně zajištěné obchodnické rodiny z [[Hercegovina|hercegovské]] [[Bileća|Bileće]]. Krátce po uzavření domluveného sňatku však utekl z [[Hercegovina|Hercegoviny]] ke vzdáleným příbuzným do severobosenské [[Tuzla|Tuzly]], čímž svou ženu prakticky opustil a jeho rodina jí musela vyplatit odstupné. Z tohoto krátkodechého manželství se narodila dcera Hanumica, která pak vyrůstala s otcem. Roku [[1902]] si Alija vzal za ženu chudou a výrazně mladší tuzlanskou dívku Pašu, s níž přivedl na svět čtyři syny Šefkiju (–1944), Mehmeda (1910–1982), Muhameda a Teofika/Teufika (2005) a čtyři dcery Muliju (1908), Hasibu, Safiju (1916) a Fadilu (1922). Početná rodina kvůli otcovým hráčským a dalším poživačným zvykům postupně přišla téměř o veškerý majetek.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=UZ 100-GODIŠNICU ROĐENJA MEŠE SELIMOVIĆ: Čovjekoljublje kao ideološka i umjetnička odrednica|url=http://osvemu-pomalo.blogspot.cz/2011/05/uz-100-godisnicu-roenja-mese-selimovic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
Mehmed v rodném městě navštěvoval základní školu a gymnázium. Roku [[1929]] se zapsal na Právnickou fakultu [[Univerzita v Bělehradě|Univerzity v Bělehradě]], následujícího roku ale na vlastní žádost přešel na Filozofickou fakultu, kde vystudoval obor [[srbochorvatština|srbochorvatský jazyk]] a literatura.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Popović|jméno=Radovan|příjmení2=|jméno2=|titul=Život Meše Selimovića|vydání=|vydavatel=Beogradski izdavačko-grafički zavod|místo=Beograd|rok=1988|počet stran=181|strany=17–19|isbn=}}</ref> Bělehradští spolužáci mu tehdy dali přezdívku Meša, kterou později užíval i jako literární pseudonym. V jugoslávské metropoli našel útočiště a přístřeší v konviktu spolku ''[[Gajret]]''. Závěrečnou zkoušku složil v březnu [[1934]] z předmětů srbochorvatský jazyk, jugoslávská literatura, český jazyk, národní dějiny a ruský jazyk.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Popović|jméno=Radomir|příjmení2=|jméno2=|titul=Život Meše Selimovića|vydání=|vydavatel=Beogradski izdavačko-grafički zavod|místo=Beograd|rok=1988|počet stran=181|strany=22|isbn=}}</ref>
Po dokončení školy se vrátil do Tuzly, kde se ucházel o místo učitele. Teprve až 9. dubna [[1935]] byl ministrem školství umístěn do měšťanské školy obchodního zaměření. Následně byl na podzim roku [[1936]] přeložen na reálné gymnázium (zde vyučoval předměty srbochorvatský jazyk a hygiena), kde setrval až do vypuknutí [[Dubnová válka (Jugoslávie)|války]] v roce [[1941]]. Toto gymnázium od roku [[1989]] nese jeho jméno.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=115 godina gimnazije|url=http://www.gmstz.stud.ba/gms.php|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref> Vedle toho honorárně vyučoval v tuzlanské [[Madrasa|medrese]] a cvičil v místním [[Sokol (spolek)|Sokole]]. Profesorskou zkoušku složil 14. května [[1939]].<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=U lancima 42 dana|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279515-U-lancima-42-dana|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
Od začátku léta [[1941]] aktivně spolupracoval s komunistickými partyzány. Po odhalení místní stranické buňky v polovině roku [[1942]] v jeho rodném domě proběhla razie, načež byl s jedním bratrem a sestrou dvaačtyřicet dní ve vazbě a následně strávil dalších 80 dní ve vězení. Poté byl pro nedostatek důkazů společně s dalšími komunistickými sympatizanty propuštěn. V květnu [[1943]] odešel na partyzánské území.
Jako účastník komunistického [[jugoslávští partyzáni|partyzánského boje]] za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl v jugoslávské společnosti uznávanou osobností. Mezi [[jugoslávští partyzáni|partyzány]] od října [[1943]] působil jako [[politický komisař]] (nejprve Srebrenické oddílu, od prosince pak Tuzlanského oddílu) a následně od dubna [[1944]] coby pracovník [[
V období [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|socialistické Jugoslávie]] nejprve žil v Bělehradě, kde se pracovně zdržoval od listopadu [[1944]], poté se roku [[1947]] přestěhoval do [[Sarajevo|Sarajeva]]. Jako spisovatel začal působit až v pozdních letech. Členem Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny se stal roku [[1949]]. Své první dílo sepsal ve čtyřiceti letech, další pak v jednapadesáti. Od září [[1947]] vyučoval na Vyšší pedagogické škole, poté od roku [[1950]] tři léta učil na pozici docenta na Filozofické fakultě právě založené [[Univerzita v Sarajevu|Univerzity v Sarajevu]]. V roce [[1953]] u něj byly diagnostikovány příušnice a nějaký čas strávil v nemocnici. Krátce po uzdravení usiloval o post mimořádného profesora, ale neuspěl (ve výběrovém řízení uspěl Boško Novaković), načež byl zákulisními intrikami vyštván z univerzity. Následující čtyři roky s rodinou živořil na pokraji bídy, než roku [[1957]] získal práci honorárního dramaturga v sarajevském Národním divadle. Na podzim roku [[1961]] uspěl v konkurzu a stal se hlavním redaktorem uznávaného sarajevského nakladatelství ''Svjetlost''. Následujícího roku pak byl zvolen předsedou Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny a v této pozici setrval až do roku [[1963]]. Roku [[1971]] získal čestný doktorát na [[Univerzita v Sarajevu|Univerzitě v Sarajevu]]. V červnu roku [[1972]] pak odešel do penze, přesně o rok dříve přitom dostal první mrtvici, a v březnu [[1973]] se přestěhoval do [[Bělehrad]]u, kde později i zemřel.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Selimović|jméno=Meša|příjmení2=|jméno2=|titul=Sjećanja|vydání=|vydavatel=BIGZ|místo=Beograd|rok=1986|počet stran=270|strany=200–210|isbn=}}</ref> Na jeho rozhodnutí přestěhovat se do jugoslávské metropole měly podstatný vliv politické tlaky na jeho osoby, když dlouhodobě obhajoval postoje srbského spisovatele [[Dobrica Ćosić|Dobrici Ćosiće]], který po roce [[1968]] upadl v nemilost [[Svaz komunistů Jugoslávie|Svazu komunistů Jugoslávie]].
| |||