Gustav Fechner: Porovnání verzí

Narodil se v [[Dolní Lužice|Dolní Lužici]]. Jeho otec byl [[Protestantismus|protestantský]] [[pastor]]. Vystudoval gymnázium v Sorau (dnešní [[Żary]]) a roku 1817 pak začal studovat lékařství na ''Medizinische Akademie Carl Gustav Carus'' v [[Drážďany|Drážďanech]]. Rok poté přestoupil na [[Lipská univerzita|Lipskou univerzitu]], kde získal v roce 1822 bakalářský titul. Magisterské studium již ovšem věnoval přírodní filozofii (tedy přírodovědě). Dostal nabídku na univerzitě i učit, ale nepřijal a začal se živit jako překladatel z [[Francouzština|francouzštiny]] (např. prácíprací [[Jean-Baptiste Biot|Jean-BaptistaBaptiste Biota]] nebo [[Louis Jacques Thénard|Louis JacqueseJacques Thénarda]]). Začal se zabývat fyzikou a v roce 1831 publikoval první významný článek v tomto oboru věnovaný [[Galvanický článek|galvanickému článku]]. Již roku 1834 pak získal na Lipské univerzitě post [[Profesor|profesora]] fyziky.

V roce 1839 se mu vymknul z rukou experiment, při němž pozoroval [[slunce]] přes barevná sklíčka. Částečně oslepl a navíc se u něj začala poté rozvíjet psychická choroba, trpěl [[Nechutenství|nechutenstvím]] a [[Deprese|depresemi]], měl i [[Sebevražda|sebevražedné]] sklony.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Z profesorského místa musel v tomto stavu odejít.

Kolem roku 1843 se ale jeho psychický stav zlepšil a vrátil se mu i zrak. Díky tomu se mohl vrátit na univerzitu. Spřátelil se v té době s Wilhelmem Wundtem.

Více než fyzice se ovšem začal v pozdějších letech svého života věnovat filozofii, zejména tématu vztahu mezi tělem a myslí. Stál přitom na pozicích [[Německý idealismus|německého idealismu]] a odmítal sílící [[materialismus]] ve vědě.

Jeho klíčovou prací je ''Elemente der Psychophysik'' (1860). Zde formulujeformuloval své největší objevy, na prvním místě pak tzv. [[Weberův–Fechnerův zákon|Weber-Fechnerův zákon]] (část objevu totiž musel přiznat [[Ernst Heinrich Weber|Ernstu Heinrichu Weberovi]]). Obecně se Fechner snažil popsat vztah mezi fyzickým a psychickým. Mezi psychickým a fyzickýmTen je podle něj vztah paralelní, neboť v jádru jde o jedinou skutečnost nazíranou z různého směru.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Proto také každá změna systému se projeví jak v mysli, tak na těle. Fechner k ilustraci tohoto "psychofyzického paralelismu" používal často metaforu ohnuté mince - její ohyb je patrný na obou stranách, je to stále ten stejný ohyb, jen na každé straně vypadá v závislosti na úhlu pozorování jinak. Mezi myslí, tělem a světem je pak spojovací článek - senzorický systém, tedy [[Smysl (biologie)|smysly]]. Ten však nefunguje dokonale a mysl smyslové podněty často dekóduje nepřesně, což se Fechner pokusil dokázat mnoha různými experimenty. Když chtěl tento vztah nějak kvantifikovat, musel si právě vypomoci výsledky Weberovými - Weber totiž hledal nejmenší rozdíl intenzity mezi dvěma podněty, který by vedl ke vzniku různého vjemu. Za tím účelem definoval tzv. rozdílový práh, přičemž zjistil, že rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti podnětu. Rozvinutím této zákonitosti došel Fechner k větě, jíž se proslavil: "Vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, pak roste intenzita počitku řadou aritmetickou" (což je tedy onen Weber-Fechnerův zákon, matematicky vyjádřeno ''k''=d''I''/''I'', přičemž ''k'' je konstanta, ''I'' je intenzita základního podnětu a d''I'' je přírůstek intenzity podnětu odpovídající nejmenšímu znatelnému rozdílu). Zjednodušeně řečeno: čím silnější je podnět, tím ho jedinec relativně méně vnímá - škála, na níž se vedle sebe skládají počitky je jakoby menší než škála možných podnětů. U slabších podnětů naopak člověk dokáže rozlišit i jemnější intenzity, poměr mezi intenzitou podnětu a intenzitou vjemu není tak pokřiven.

Za pomoci psychofyziky se pokusil rozřešit i problém estetiky, tedy objevit, jaké tvary a rozměry objektů lidé vnímají jako příjemné. Vytvořil deset obdélníků s různými poměry stran a žádal osoby v experimentu, aby vybralivybraly ten "nejlepší a nejhorší" obdélník. Došel nakonec k tomu, že ideální poměr stran obdélníku je 3:5 a 5:8. V článku, kde tyto objevy publikoval, tedy ''Vorschule der Aesthetik'' z roku 1878, patrně jako první užil pojem [[medián]]. Obecně zdůrazňoval, že základem fyziky i psychologie musí být [[statistika]].

Navzdory tomu, že v psychologii a fyzice vsadil na experiment, na poli filozofie nikdy nepřekročil mez [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|hegelismu]]. Učil, že celý vesmír je duchovního charakteru a hmota je pouze vnějším projevem duchovní reality. To, co se jeví jako fyzické, je "samo o sobě" psychické - každý autonomní systém v přírodě je tedy autonomní jejen zdánlivě, ve finále se znovu vrací k původnímu celku, tedy univerzálnímu duchu. Tvrdil dokonce, že vše má vědomí ([[Organická látka|organicky živé]] se liší tím, že má navíc duši). Po smrti se duše podle něj stává součástí "paměti Boží". Svou ideu jakéhosi "univerzálního vědomí" rozvinul zvláště v práci ''Zend-Avesta: oder über die Dinge des Himmels und des Jenseits'' z roku 1851.<ref>{{Citace periodika