|
[[Soubor:Elementary particle interactions.svg|400px|náhled|vpravo|Přehled vzájemného ovlivňování mezi částicemi popisovanými Standardním modelem.]]
'''Standardní model''', přesněji '''Standardnístandardní model [[fyzika částic|částicové fyziky]]''' nebo '''Standardnístandardní model částic a interakcí''' je teorie, která popisuje [[silná interakce|silnou]], [[slabá interakce|slabou]] a [[elektromagnetická interakce|elektromagnetickou]] [[základní interakce|interakci]] a [[elementární částice]], které tvoří veškerou [[hmota|hmotu]]. Byla zformulována v letech 1970 až 1973. Jedná se o [[kvantová teorie pole|kvantovou teorii pole]], jež je konzistentní jak s [[kvantová mechanika|kvantovou mechanikou]] tak i se [[speciální teorie relativity|speciální teorií relativity]]. Standardní model byl v roce 2004 nejobecnějším výsledkem dosavadního fyzikálního výzkumu a lze jej shrnout do jediné věty:<ref name="bajer">{{Citace monografie
| příjmení = Bajer
| jméno = Jiří
}}</ref>
''Veškerá známá hmota ve [[vesmír]]u se skládá ze šesti druhů [[kvark]]ů a šesti druhů [[lepton]]ů a všechny jevy, které ve vesmíru pozorujeme, dovedeme vysvětlit pomocí čtyř druhů interakcí.'' <ref name="bajer" /><ref group="pozn.">PřesněPřesněji řečeno, Standardnístandardní model zahrnuje pouze 3 interakce, založené na kalibračních polích, tedy elektromagnetickou, silnou a slabou interakci. Gravitační interakce, stejně jako její hypotetická intermediální částice [[graviton]], stojí mimo vlastní Standardnístandardní model.</ref>
Dodnes jsou výsledky téměř všech pozorování i experimentů zkoumajících interakce popsané Standardnímstandardním modelem v souladu s předpoklady a odvozenými důsledky této teorie. Standardní model je schopen adekvátního popisu, často však není schopen vysvětlit podstatu těchto jevů. Také téměř všechny případy pozorovaných částic lze popsat částicemi Standardního modelu nebo jejich vázanými stavy. Poslední experimentálně prokázanou částicí standardního modelu je [[Higgsův boson]].
Terminologická poznámka: Někdy se pro model používá i název '''Standardnístandardní model vesmíru''', ten je však v kosmologii používán pro jinou teorii - pro tzv. [[model ΛCDM]] neboli standardní model kosmologie s velkým třeskem, tedy model rozpínajícího se vesmíru obsahujícího [[temná hmota|chladnou temnou hmotu]] a [[temná energie|temnou energii]].
== Historie ==
První krok ke Standardnímustandardnímu modelu byl roku 1960, kdy [[Sheldon Lee Glashow|Sheldon Glashow]] zjistil, jak zkombinovat [[Elektromagnetická síla|elektromagnetickou interakci]] se [[Slabá interakce|slabou interakcí]]. V roce 1967 [[Steven Weinberg]] a [[Abdus Salam]] začlenili [[Higgsův boson|Higgsovy částice]] do Glashowy teorie [[Elektroslabáelektroslabá interakce|elektroslabé interakce]].
Po neutrálních slabých proudech způsobených výměnou bosonu Z bosonu v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERNu]] roku 1973, se teorie stala široce přijímanou. [[Sheldon Lee Glashow|Glashow]], [[Abdus Salam|Salam]] a [[Steven Weinberg|Weinberg]] získali v roce 1979 [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] za jejich výzkum. [[Boson W a Z|Bosony W a Z]] byly experimentálně objeveny roku 1981, a jejich vlastnosti byly stejné, jakojaké předpovídal Standardnístandardní model.
== Interakce ve Standardnímstandardním modelu ==
Standardní model není [[teorie všeho|kompletní teorií všech základních interakcí]], zejména protože nepopisuje [[gravitace|gravitaci]]. Součástí Standardníhostandardního modelu jsou teorie [[elektroslabá interakce|elektroslabé interakce ]] (včetně Higgsova mechanismu [[spontánní narušení symetrie|spontánního narušení symetrie]]) a teorie [[silná interakce|silné interakce ]], obě založené na teorii [[kalibrační invariance|kalibračního]] pole. [[Supersymetrie|Supersymetrické teorie]], [[teorie velkého sjednocení]], teorie pole vysvětlujícího hmotnosti [[neutrino|neutrin]] nebo pole projevujícího se jako [[temná energie]] jsou již mimo rámec Standardníhostandardního modelu. ▼
== Částice ve Standardnímstandardním modelu == ▼▲Standardní model není [[teorie všeho|kompletní teorií všech základních interakcí]], zejména protože nepopisuje [[gravitace|gravitaci]]. Součástí Standardního modelu jsou teorie [[elektroslabá interakce|elektroslabé interakce]] (včetně Higgsova mechanismu [[spontánní narušení symetrie|spontánního narušení symetrie]]) a teorie [[silná interakce|silné interakce]], obě založené na teorii [[kalibrační invariance|kalibračního]] pole. [[Supersymetrie|Supersymetrické teorie]], [[teorie velkého sjednocení]], teorie pole vysvětlujícího hmotnosti [[neutrino|neutrin]] nebo pole projevujícího se jako [[temná energie]] jsou již mimo rámec Standardního modelu.
Kvantová teorie rozlišuje dva druhy [[elementární částice|elementárních částic]]: [[fermion]]y a [[boson]]y. [[Fermion]]yFermiony mají poločíselný [[spin]] a podléhají [[Pauliho vylučovací princip|Pauliho vylučovacímu principu]] a [[Fermi-Diracova statistika|Fermi-Diracově statistice]]. [[Boson]]yBosony mají celočíselný spin a výše uvedenému principu nepodléhají, podléhají [[Bose-Einsteinova statistika|Bose-Einsteinově statistice]]. ▼
Ve Standardnímstandardním modelu, zjednodušeně řečeno, jsou fermiony elementárními částicemi hmoty (látkové částice) a bosony částicemi zprostředkujícími interakce (polní částice). ▼▲== Částice ve Standardním modelu ==
Látkové elementární částice představují 3 generace párů [[lepton]]ů (v každé generaci jeden nabitý [[lepton ]] a jemu příslušné [[neutrino]]) a 3 generace párů [[kvark]]ů (v každé generaci jeden kvark se záporným nábojem rovným třetině elementárního náboje a jeden kvark s kladným nábojem rovným dvěma třetinám elementárního náboje. Všechny látkové elementární částice mají svou [[antičástice|antičástici]]. ▼▲Kvantová teorie rozlišuje dva druhy [[elementární částice|elementárních částic]]: [[fermion]]y a [[boson]]y. [[Fermion]]y mají poločíselný [[spin]] a podléhají [[Pauliho vylučovací princip|Pauliho vylučovacímu principu]] a [[Fermi-Diracova statistika|Fermi-Diracově statistice]]. [[Boson]]y mají celočíselný spin a výše uvedenému principu nepodléhají, podléhají [[Bose-Einsteinova statistika|Bose-Einsteinově statistice]].
Polní částice zahrnuté do Standardníhostandardního modelu jsou [[gluon]]y (8 barevných variant), 1 [[foton]] zprostředkující elektromagnetickou interakci, 3 částice slabé interakce (někdy zvané "wiony") - W<sup>+</sup>, W<sup>-</sup>, Z<sup>0</sup> a 1 [[Higgsův boson]]. ▼▲Ve Standardním modelu, zjednodušeně řečeno, jsou fermiony elementárními částicemi hmoty (látkové částice) a bosony částicemi zprostředkujícími interakce (polní částice).
▲Látkové elementární částice představují 3 generace párů [[lepton]]ů (v každé generaci jeden nabitý [[lepton]] a jemu příslušné [[neutrino]]) a 3 generace párů [[kvark]]ů (v každé generaci jeden kvark se záporným nábojem rovným třetině elementárního náboje a jeden kvark s kladným nábojem rovným dvěma třetinám elementárního náboje. Všechny látkové elementární částice mají svou [[antičástice|antičástici]].
▲Polní částice zahrnuté do Standardního modelu jsou [[gluon]]y (8 barevných variant), 1 [[foton]] zprostředkující elektromagnetickou interakci, 3 částice slabé interakce (někdy zvané "wiony") - W<sup>+</sup>, W<sup>-</sup>, Z<sup>0</sup> a 1 [[Higgsův boson]].
Standardní model neobsahuje vhodné kandidáty na částice [[temná hmota|temné hmoty]].
* [http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/dolejsi/outreach/standardni_model_1.pdf Standardní model]
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
| 