Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salónsalon (''kafíčkovou společnost''), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu [[Květy (časopis)|Květy]]. Osobně se stýkala s vlastenci, s [[František Palacký|Františkem Palackým]], s [[Josef Jungmann|Josefem Jungmannem]], [[Pavel Josef Šafařík|Pavlem Josefem Šafaříkem]] a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl [[Jan Hostivít František Pospíšil]], královéhradecký knihtiskař a nakladatel.
