Křivoklát: Porovnání verzí

| přestavba = [[13. století]], po r. [[1422]], po r. [[1471]], po r. [[1597]], po r. [[1826]], po r. [[1880]]

'''Křivoklát''' ({{Vjazyce2|de|''Pürglitz''}}) je jeden z nejstarších a nejvýznamnějších [[středověk]]ých [[hrad]]ů českých knížat a králů. Nachází se v nadmořské výšce 285–290 metrů na skalnatém [[ostrožna|ostrohu]] nad [[Rakovnický potok|Rakovnickým potokem]], přítokem řeky [[Berounka|Berounky]] na území [[městys]]e [[Křivoklát (městys)|Křivoklátu]] v [[okres Rakovník|okrese Rakovník]] ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]]. Hrad je v majetku České republiky a je zpřístupněný veřejnosti. Od roku [[1958]] je chráněn jako [[Kulturní památka České republiky|kulturní památka&nbsp;ČR]]<ref>{{MonumNet|název=Hrad Křivoklát|ID=127583|datum=2016-02-25}}</ref> a&nbsp;v&nbsp;roce [[1989]] byl zapsán na seznam [[Národní kulturní památka České republiky|národních kulturních památek ČR]].<ref name="nkp"/> Jeho správu a zpřístupnění veřejnosti zajišťuje [[Národní památkový ústav]].

Křivoklát nejprve sloužil jako lovecký hrad knížat a králů. [[Kosmas]] se o Křivoklátu zmiňuje v souvislosti s lety [[1110]]–[[1113]]1110–1113, kdy na něm měl kníže [[Vladislav I.]] věznit svého bratrance [[Ota II. Olomoucký|Otu Olomouckého]].<ref name="andel"/> [[Archeologie|Archeologický]] průzkum však žádné osídlení z 11.–12. století neprokázal, a proto se předpokládá, že se Kosmova zmínka týká jiného stejnojmenného místa.<ref name="kuthan"/> Při průzkumu starého valu v jižním parkánu byly nalezeny střepy datované do raného středověku. Přesto však zůstává možnost, že hrad zmiňovaný roku 1110 stál na místě současného, nepravděpodobná.<ref name="durdik-dodatky4"/>

Hrad byl založen nejspíše okolo roku 1230 na přelomu období vlády králů [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara&nbsp;I.]] a [[Václav I.|Václava&nbsp;I.]]<ref name="durdik"/> V první polovině [[13. století]] se stal jedním ze sídelních hradů českých králů a byl spravován purkrabím. Často zde pobýval Václav I. a [[Přemysl Otakar II.]] Ten dokončil přestavbu hradu a dal zbudovat hradní kapli. Po požáru Pražského hradu v roce [[1316]] se s dětmi na Křivoklát uchýlila královna [[Eliška Přemyslovna]].<ref name="kocourek"/> Po roztržce [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] s Eliškou Přemyslovnou a dvouměsíčním uvěznění na [[Loket (hrad)|Lokti]] zde v odloučení od matky prožil dětství ([[1319]]–[[1323]]1319–1323) [[Karel IV.]] (1316-1378), tehdy ještě jako Václav.<ref name="cechura"/> Odtud 4. dubna 1323 odjel do Francie a o osm let později se sem vrátil i s těhotnou manželkou [[Blanka z Valois|Blankou z Valois]]. Na Křivoklátě se narodila jejich dcera [[Markéta Lucemburská (1335–1349)|Markéta]], budoucí uherská královna. Později však Karel dával přednost jím založenému hradu [[Karlštejn]]. Často zde pobýval před postavením hradu [[Točník (hrad)|Točník]] i [[Václav IV.]]

Hrad Křivoklát mnohokrát v historii těžce poškozovaly požáry. Hořelo zde každých 200 let. Roku [[1422]] byl hrad poškozen požárem poprvé. Při tomto požáru zanikl mimo jiné takzvaný [[Manský dům]], jehož relikty v osmdesátých letech dvacátého století [[archeologie|archeologicky]] zkoumal [[Tomáš Durdík]]. Výsledky tohoto výzkumu nejen poskytly zcela unikátní soubor často velmi luxusních předmětů denní potřeby, ale také zevrubné poznání zcela ojediněle dochované archeologické lokality. Manský dům totiž po požáru nebyl v žádné formě obnoven a jeho zbytky byly ponechány zcela bez povšimnutí a postupně zarostly vegetací.

Roku [[1471]] nechal hrad nově zvolený král, [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] vykoupit a pozdněgoticky přestavět. Tehdy hrad získal podobu, v níž se v hlavních rysech dochoval dodnes.

V 16. století se hrad stal majetkem [[Habsburkové|Habsburků]], kteří zde zřídili státní věznici. Za [[císař]]e [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] zde byl uvězněn [[Edward Kelley]]. Další požár hrad téměř zničil v roce [[1597]]. Hořelo zde i za třicetileté války za vlády [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III]]. [[3.Dne červen|3. &nbsp;června]] [[1643]] zde požár poškodil 38 místností. V 17. století byl hrad v rukou [[Valdštejnové|Valdštejnů]] a [[Fürstenbergové|Fürstenberků]]. Poslední velký požár, který jej postihl [[18. srpen|18. &nbsp;srpna]] [[1826]], vypukl v bytě vrchního správce. Po roce [[1880]] prošel hrad výraznou [[purismus (architektura)|puristickou]] rekonstrukcí, za kterou stáli architekti dostavby [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrály sv. Víta]] [[Josef Mocker]] a [[Kamil Hilbert]]. Největším zásahem se stala Hilbertova znovuvýstavba Královnina (severního) křídla. To se předtím částečně zřítilo a zbytek byl pečlivě rozebrán včetně všech architektonických detailů,. Z původní jestavby tedyse proto dochovalo jen přízemí. V roce [[1929]] prodal [[Maximilián Egon II. z Fürstenbergu|Max Egon II. Fürstenberg]] Křivoklát Československému státu za 118,5 milionů korun. V současnosti hrad spravuje [[Národní památkový ústav]].

Na počátku čtrnáctého století hrad vyhořel. Mladší palácový okrsek v&nbsp;dolním hradu rychle zanikl a&nbsp;ostatní budovy byly pouze udržovány v&nbsp;provozuschopném stavu.<ref name="durdik"/> Rozsáhlou přestavbu zahájil až Václav IV., který si Křivoklát oblíbil zejména v&nbsp;počátku své vlády a&nbsp;po roce [[1390]] začal dávat přednost jiným hradům.<ref name="andel"/>

V&nbsp;období [[renesance]] se na hradě téměř nestavělo. Až král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand&nbsp;I.]] nechal provést drobné opravy oken, krbů a&nbsp;vnitřních dveří, aby se na hradě dalo bydlet. Císař [[Rudolf&nbsp;II.]] nechal některé budovy vybavit [[sgrafito]]vými omítkami, ale jinak se hradu nevěnoval, a&nbsp;dokonce i&nbsp;po požáru v&nbsp;roce [[1597]] nechal provést jen nejnutnější opravy. Projekt na větší opravu byl vypracován v&nbsp;roce [[1638]], ale nedošlo k&nbsp;ní. Teprve požár, který zničil 38 místností, přiměl krále [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda&nbsp;III.]] k&nbsp;opravě, která trvala až do roku [[1644]]. Neopravena zůstala jen velká věž. Jižní palácové křídlo bylo znovu opraveno v&nbsp;roce [[1685]]. Fürstenbergové nechali okolo roku [[1756]] velký královský sál rozdělit na dvě patra. Ve spodním vznikla řada místností a&nbsp;horní začalo sloužit jako skladiště.<ref name="andel"/>

Požár ze dne 18. srpna [[1826]] zničil prakticky celý hrad. Opravy započaly až v&nbsp;roce [[1856]] a&nbsp;s&nbsp;mnoha přestávkami se protáhly až do roku [[1921]]. Od roku [[1929]] v&nbsp;nich pokračoval český stát, ale přerušení způsobené [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] způsobilo, že byly dokončeny až v&nbsp;roce [[1952]].<ref name="andel"/>

Oltář je uměleckou prací z&nbsp;doby po roce [[1490]], jejímž autorem je neznámý mistr, který pravděpodobně pocházel z&nbsp;okruhu Hanuše Spiesse z&nbsp;Frankfurtu nad Mohanem. Má podobu křídlové archy s&nbsp;dřevořezbou ''Korunování Panny Marie'' v&nbsp;centrální části, která je doplněna malovanými výjevy ze života Panny Marie a&nbsp;světců.<ref name="poche"/> Autorem maleb je neznámý malíř označovaný jako Mistr křivoklátského oltáře. Pohled Panny Marie směřuje do velké kamenné sedile vpravo v&nbsp;presbytáři, kde bývalo místo určené pro panovníka a&nbsp;jeho rodinu. Nad sedilií se původně nacházely dva znaky Českého království, ale během obnovy kaple na počátku dvacátého století byly sejmuty a&nbsp;nahrazeny fürstenberskými rodovými erby.{{Doplňte zdroj}}

* V&nbsp;nejužším místě ostrožny se nachází objekt pivovarských sklepů, které sloužily jako zázemí pro hradní pivovar. Pivo se vařilo od roku 1517 v&nbsp;budově Hejtmanství na dolním nádvoří. V&nbsp;suterénu se nachází ležácké sklepy o&nbsp;rozloze více než 600 metrů čtverečních. Přízemí sloužilo jako bednárna, lahvárna, umývárna a&nbsp;prostor pro stáčení. Existuje projekt, který v&nbsp;těchto prostorách počítá se zprovozněním minipivovaru, restaurace a&nbsp;ubytování. Několik let po roce [[2005]] let byla ve sklepech expozice Křivoklátské přízraky. V&nbsp;současnosti budova slouží jako ubytovna pro zaměstnance a&nbsp;technické zázemí pro hrad.

* Pod pivovarskými sklepy stojí na bývalým hradním příkopem kaplička svaté Trojice. Pochází asi z&nbsp;přelomu sedmnáctého a&nbsp;osmnáctého století a&nbsp;bývala zasvěcená svatému Vendelínovi a&nbsp;Nejsvětější Trojici. V&nbsp;neděli 15.&nbsp;června [[2008]] byla znovu vysvěcena. Na bocích kapličky jsou obrazy Nejsvětější Trojice, svatého Václava a&nbsp;svatého Vendelína od architekta Ondřeje Šefců.

* U&nbsp;začátku příjezdové cesty stojí pomník obětem první a&nbsp;druhé světové války, který byl odhalen 5.&nbsp;července [[1931]]. Nahoře je medailon s&nbsp;poprsím mistra [[Jan Hus|Jana Husa]], který rámuje nápis ''„Jan Hus, Také prosím, abyste se milowali we spolek a&nbsp;prawdy každému přáli“'', a&nbsp;pod ním nápis: ''„1415, S&nbsp;VAŠÍ SMRTÍ NAŠE SVOBODA“'' a&nbsp;výčet padlých.

* Podél cesty k&nbsp;bráně stojí osm zděných podstavců soch z&nbsp;období [[1731]]–[[1733]]1731–1733. Bývaly zde sochy světců ve stylu lidového baroka. Jedinou sochou na místě je kopie sochy svatého Václava, jejíž originál byl restaurován v&nbsp;ateliéru akademického sochaře J. Novotného a&nbsp;spolu s&nbsp;dalšími dochovanými sochami uložen v&nbsp;depozitáři. Další sochy představovaly svatého Antonína, svatého Jana Evangelistu, svatého Floriána, na čtvrtém podstavci stál kříž a dále pak socha Panny Marie, svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého.<ref name="sochy"/>

* Po pravé straně příjezdové cesty stojí budova bývalé četnické stanice. Ve třicátých letech dvacátého století zde pracovali tři a&nbsp;později šest četníků, kteří měli k&nbsp;dispozici jednu motorku. Zařízení v&nbsp;takových stanicích bývalo skromné. Většinou ho tvořil jen stůl s&nbsp;telefonem, židle, stojací věšák, dřevěná ohrádka oddělující prostor vyhrazený četníkům od prostoru pro veřejnost a&nbsp;zázemí stanice. Zanikla v&nbsp;roce [[1950]] po zřízení [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]]. V&nbsp;nedávné době byla v&nbsp;budově umístěna pokladna a&nbsp;průvodcovská místnost a&nbsp;v&nbsp;současnosti slouží ke komerčnímu ubytování.

* Asi 200 metrů jihovýchodně od hradu se v&nbsp;protějším svahu na tzv. Nových cestách nachází pomník Karla Egona&nbsp;II. z&nbsp;Fürstenbergu. [[Novogotika|Novogotický]] čtrnáct metrů vysoký pískovcový pomník byl zhotoven v&nbsp;letech [[1858]]–[[1860]]1858–1860 Karlem J.&nbsp;Svobodou podle návrhu architekta Antonína Jiruše. Portrétní bustu knížete z&nbsp;bílého mramoru vytvořil sochař [[Emanuel Max]] (1810–1901). Monument věnovali čeští fürstenberští úředníci a&nbsp;zaměstnanci křivoklátského panství jako výraz úcty a&nbsp;vděku. Na čtvercovém podstavci jsou čtyři mramorové desky s&nbsp;nápisy v&nbsp;češtině, němčině a&nbsp;latině, které opěvují knížete Karla Egona II. (1795–1854).