Ferdinand I. Habsburský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
stylistické úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 47:
V roce [[1516]] zemřel Ferdinand II. Aragonský. V životě třináctiletého Ferdinanda to znamenalo zásadní zvrat. V příštím roce přijel do Španělska jeho starší bratr [[Karel V.|Karel]], který dosud vyrůstal v [[Habsburské Nizozemí|Nizozemí]], aby se ujal vlády. Bratři se tehdy setkali poprvé v životě. Jejich vztah neoplýval vzájemnou [[sympatie|sympatií]] a důvěrou, nicméně v budoucnu postupovali ve shodě při prosazování společných zájmů habsburského rodu.
Karel, který byl po vleklých jednáních přijat jako [[Seznam španělských vládců|španělský král]], rozpustil Ferdinandův dvůr a poslal mladšího bratra k tetě [[Markéta Habsburská (1480–1530)|Markétě]] do Nizozemí.
== Rakouský arcivévoda ==
Na začátku roku [[1519]] zemřel druhý Ferdinandův děd, císař [[Maxmilián I. Habsburský]]. Ten byl jediným vládcem v rakouských zemích. [[Rakousko]] nebylo tehdy jednotným státem, ale jednalo se o samostatná knížectví, které spojovala vláda příslušníků rodu Habsburků. Maxmilián ve své závěti nestanovil, jak mají být tyto země rozděleny. V Rakousku tehdy ještě nebyl ustanoven princip [[Primogenitura|primogenitury]]. Nastala tedy jednání.
Roku [[1520]] Ferdinand získal [[worms]]kou smlouvou [[Horní Rakousy|Horní]] a [[Dolní Rakousy]], [[Korutany]], [[Štýrsko]] a [[Kraňsko]]. Vláda v ostatních zemích, včetně bohatého [[Tyrolské hrabství|Tyrolska]], připadla Karlovi. Ten se zároveň stal králem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] (a od roku [[1530]] císařem). Aby se mohl plně věnovat vládě ve Španělsku a v Říši, jmenoval Ferdinanda svým [[Guvernér|místodržícím]] v ostatních rakouských zemích
Když Ferdinand dorazil v roce [[1521]] do Vídně, nesetkával se zpočátku se sympatiemi. Byl vnímán jako cizinec (Španěl) a neuměl [[Němčina|německy]]. Šlechta navíc využila dvouletého bezvládí k posílení moci. Ambiciózní arcivévoda se však ujal vlády s velkým odhodláním. Hned na počátku musel čelit vzpouře stavovské opozice, kterou se mu však podařilo potlačit pomocí represí, namířených především proti městům. V roce [[1522]] pak byli odsouzeni a popraveni vůdci vzpoury (tzv. „krvavý soud“ ve [[Vídeňské Nové Město|Vídeňském Novém Městě]]). Rázným postupem Ferdinand upevnil svoji moc.
Po nastoupení vlády musel zahájit hospodářské reformy, které krátce před smrtí slíbil Maxmilián I. kvůli nutnosti řešení vážné hospodářské situace. Mimo jiné provedl v Rakousku peněžní reformu a zavedl jednotnou [[Měna|měnu]].
V letech [[1524]]–[[1525]] probíhalo v německé části říše [[Německá selská válka|selské povstání]]. Zasáhlo i některé části Rakouska. S pomocí šlechty se Ferdinandovi podařilo povstání ve [[Štýrsko|Štýrsku]] potlačit silou. V Tyrolsku bylo nutné postupovat více diplomaticky, ale i tam se podařilo díky ústupkům dosáhnout zklidnění situace. Ferdinandovi se tedy podařilo udržet jednotnost rakouských zemí.
Řádek 67:
== Česká koruna ==
{{viz též|Nástup Habsburků na český trůn (1526)}}
Dalo se očekávat, že mezi kandidáty pro českou korunu bude figurovat i jméno Ferdinanda Habsburského, který tak bude uplatňovat dědičné nároky vyplývající ze sňatku s Annou Jagellonskou. Zájemců o českou korunu bylo ovšem více, vedle polského krále a litevského knížete [[Zikmund I. Starý|Zikmunda I. Starého]], nejbližšího mužského příbuzného Ludvíka Jagellonského, se v pozdějších písemných pramenech objevují dokonce i jména předních českých politiků té doby: [[Zdeněk Lev z Rožmitálu|Zdeňka Lva z Rožmitálu]] a [[Vojtěch z Pernštejna|Vojtěcha z Pernštejna]]. Jednoznačně nejsilnější pozici měl Ferdinand Habsburský.<ref>[[Josef Janáček|JANÁČEK, Josef]]. ''České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl I''. 1. vyd. Praha: Academia, 1968. str. 32–37.</ref>▼
▲Dalo se očekávat, že mezi kandidáty pro českou korunu bude figurovat i jméno Ferdinanda Habsburského, který
V [[Čechy|Čechách]] část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky. Zemské stavy si ještě od [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] vymínily, že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce. Ferdinand se tuto kličku pokusil obejít několika způsoby. Nejdříve žádal Karla V., aby mu udělil české země v [[léno]], což ale římský císař udělat nemohl. Proto se tedy pokusil o český trůn ucházet na základě dědického principu, nakonec ale musel přistoupit na svobodnou volbu nového panovníka na mimořádném sněmu.▼
▲V [[Čechy|Čechách]] část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky, neboť zemskému sněmu náleželo právo volby panovníka. Zemské stavy si také ještě od [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] vymínily, že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce. Ferdinand se tuto kličku pokusil obejít několika způsoby. Nejdříve žádal Karla V., aby mu udělil české země v [[léno]], což ale římský císař udělat nemohl. Proto se tedy pokusil o český trůn ucházet na základě dědického principu, nakonec ale musel přistoupit na svobodnou volbu nového panovníka na mimořádném sněmu.
[[Soubor:The Emperor Ferdinand.jpg|náhled|200px|vpravo|Ferdinand v roce 1531, v roce jeho zvolení římskoněmeckým králem.]]
23. října roku [[1526]] byl Ferdinand s podporou skupiny šlechticů, v jejichž čele stál [[Adam I. z Hradce]], zvolen českým králem především kvůli zoufalému stavu státní pokladny (české stavy evidentně nevěděly a asi ani nemohly vědět o špatném stavu Ferdinandovy pokladny v té době{{Doplňte zdroj}}). Určitý vliv měla i prestiž habsburského rodu a vyšší šlechtě byl určitě sympatický Ferdinandův postoj k městskému stavu. Část panstva byla také nespokojena s dosavadní slabou královskou mocí. Konečně nebylo možné opomenout [[Osmanská říše|tureckou]] hrozbu, která teď po [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] vyvstala jako velmi reálná. Součástí volby byl Ferdinandův slib, že bude dodržovat [[Basilejská kompaktáta|kompaktáta]], bude respektovat svobodu českých stavů a přenese své sídlo do [[Praha|Prahy]].
Řádek 81 ⟶ 82:
== Římský císař ==
[[Karel V.]] se v roce 1530 uchýlil do ústraní a 5. ledna [[1531]] byl Ferdinand I. Habsburský zvolen v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]] také [[Svatá říše římská|římským]] králem.
Na přelomu [[středověk]]u a [[novověk]]u se
== Ferdinand I. jako český král ==
{{viz též|Země Koruny české za vlády Ferdinanda I.}}
[[Soubor:Ferdinand I by Martin Rota.jpg|náhled|vlevo|180px|Ferdinand I. na obrazu [[Martino Rota|Martina Roty]].]]
Ferdinand byl zastáncem [[absolutismus|absolutismu]], což byl trend rozšiřující se v té době po celé Evropě, a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem. Habsburkové ve své politice prosazovali [[Katolictví|katolické]] vyznání, ale většina obyvatel českých zemí se hlásila k [[
V letech [[1546]]–[[1547]] došlo k [[stavovský odboj roku 1547|prvnímu protihabsburskému povstání]] v českých zemích. Ve Svaté říši římské v té době probíhala [[šmalkaldská válka]] mezi katolíky a luterány. Císař Karel V. požádal bratra Ferdinanda I. o pomoc a ten bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země. Čeští šlechtici však vypověděli králi poslušnost a vytvořila se měšťansko-šlechtická opozice, která ale byla potlačena.
Řádek 96 ⟶ 97:
Za Ferdinandovy vlády také přicházejí do Čech v rámci rekatolizace [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] ([[1556]]). Znovu nechal obsadit úřad pražského arcibiskupa ([[1561]]). Přesto si Ferdinand I. uvědomoval důležitost smíru mezi katolíky a staroutrakvisty a roku [[1564]] požádal [[Tridentský koncil]] o udělení výjimky pro České země, tedy povolení přijímání [[podobojí]] nekatolíkům. Koncil přenechal rozhodnutí [[Pius IV.|papeží Piu IV.]], který výjimku roku [[1564]] povolil. Jak problematickou cenu mělo toto žalostně opožděné stvrzení jedné části [[Basilejská kompaktáta|kompaktát]], dosvědčuje nejlépe žádost stavů na sněmu roku [[1567]] o vypuštění kompaktát z privilegií zemských, jíž také bylo vyhověno.
Rakousko-česko-uherské soustátí původně vzniklo jen jako [[personální unie]]
Ferdinand I. Habsburský zemřel [[25. červenec|25. července]] roku [[1564]] ve Vídni a je pohřben v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|chrámu sv. Víta]] v Praze vedle své manželky Anny Jagellonské. Své země rozdělil mezi syny [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] (
== Potomci ==
| |||