Rakouské letectvo: Porovnání verzí

Rakouské letectvo bylo založeno v květnu [[1955]] vítěznými [[Spojenci (druhá světová válka)|spojeneckými]] mocnostmi a rakouská[[Rakouská státní smlouva]] v roce 1955 zavázala [[Rakousko]] trvalé neutralitě.

V prosinci 1955 začal základní letecký výcvik na několika strojích [[Jakovlev Jak-11]] a [[Jakovlev Jak-18|Jak-18]], které na rakouském území zanechali sovětské jednotky. V krátkém čase k nim přibylo 21 lehkých pozorovacích letadel [[Cessna O-1 Bird Dog]], které rakouské letectvo získalo od [[Spojené státy americké|USA]] za symbolickou cenu 1 [[americký dolar|dolar]] v rámci poválečné pomoci Rakousku. Od počátku 60. let rakouské letectvo zajišťovalo obranu vzdušného prostoru 30 [[stíhací letoun|stíhačkami]] [[Saab 29 Tunnan|Saab J 29F Tunnan]], které získalo z druhé ruky od [[Švédské letectvo|švédskéhoŠvédského letectva]]. Vzhledem k omezení, která vyplývají z rakouské neutrality, nebyla tato letadla nikdy vyzbrojena raketami vzduch-vzduch. Letadla J 29F Tunnan zůstala v provozu do roku 1972, kdy je postupně nahradil typ [[Saab 105|Saab 105Ö]]. Tato letadla plnila u rakouského letectva úlohu cvičných, průzkumných, přepadových stíhacích a bojových letadel. V 80. letech se ukázalo, že podzvuková letadla nejsou vhodná pro vzdušný boj a nestačí ani na případné narušitele vzdušného prostoru. V květnu 1985 tak rakouské letectvo zakoupilo z druhé ruky od švédských vzdušných sil 24 stíhaček [[Saab 35 Draken|Saab 35o35Ö Draken]], které v roce 1988 nahradily Saab 105Ö v roli hlavních přepadových stíhaček. Letadla Saab 105Ö zůstala v provozu jako cvičné/pozorovací letouny.

Potřeba nadzvukového stíhacího letectva se potvrdila již brzy poté, co byly stíhačky Draken zavedeny do služby. Od roku 1991 během [[Válka v Jugoslávii|války v Jugoslávii]] bylo zaznamenáno několik případů narušení rakouského vzdušného prostoru bez povolení letadly [[JugoslávskéLetectvo letectvoSocialistické federativní republiky Jugoslávie|jugoslávských vzdušných sil]]. Při jednom incidentu ze dne 28. června 1991 pronikl jugoslávský [[MiG-21]] až nad [[Štýrský Hradec]], důsledkem čehož byly rozsáhlé požadavky na řešení podobných situací, resp. jim zabránit. Po opakovaném překročení hranic ozbrojenými letadly jugoslávského letectva tak byly navrženy změny týkající se hlavně letecké výzbroje rakouských bojových letadel.

Od roku 1955 bylo rakouským ozbrojeným silám zakázáno provozovat jakýkoliv řízený raketový systém, včetně raket vzduch-vzduch a raket země-vzduch. V období po skončení [[studená válka|studené války]] byly bojové letouny vyzbrojené jen hlavňovými zbraněmi nedostatečné a nevyhovující k úlohám zabezpečení obrany vzdušného prostoru. Rakouský parlament tak hlasoval o změně této části své státní smlouvy a v lednu 1993 byly ze Švédska objednány moderní rakety vzduch-vzduch [[AIM-9 Sidewinder]] pro stíhací letouny. Verze Sidewinder s lepšími výkony byla zakoupena přímo ze Spojených států, přičemž dodávky začaly v roce 1995. Francouzské protiletadlové raketové komplety [[Mistral]] byly zakoupeny s cílem posílit pozemní protivzdušnou obranu. První mistralyMistraly byly dodány v roce 1993 a poslední dodávky se uskutečnily v roce 1996.

V roce 2005 byly vyřazeny ze služby stíhačky Saab 35 Draken, které byly nahrazeny letadly [[Eurofighter Typhoon]]. Před prvními dodávkami stíhaček Typhoon byly od [[Švýcarské vzdušné síly|švýcarskýchŠvýcarských vzdušných sil]] pronajaty stíhačky [[Northrop F-5| F-5E Tiger II]] jako dočasná výpomoc. Nákup Eurofighterů se stal v Rakousku předmětem kontroverze, problémů a podezření z [[korupce]].<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení= | jméno= | autor = | odkaz na autora = | titul = Eurofighter’s Rough Ride in Austria Continues | url = https://www.defenseindustrydaily.com/eurofighter-set-for-rough-ride-in-austria-updated-02701/ | vydavatel = defenseindustrydaily.com | datum vydání = 2014-06-24 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2018-04-07 | místo = | jazyk = }}</ref> Začátkem 21. století Rakousko plánovalo zakoupit 24 stíhaček Eurofighter Typhoon, ale později byl počet snížen na 18.<ref name=vyradenietyphoonov/> V roce 2007 rakouské ministerstvo obrany snížilo počet objednaných letadel na 15 a v témže roce letectvo převzalo první Eurofighter Typhoon verze Tranche 1, přičemž jednotková cena letadla pro rakouskéRakouské letectvo, včetně pozemního zabezpečení a příslušenství, dosáhla 114 milionů [[euro|eur]].<ref name=vyradenietyphoonov/>{{Fakt/dne|20180531131459|}} Šlo o částečně použité stroje původně určené pro [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]].<ref name=vyradenietyphoonov/> Podle původní smlouvy mělo rakouské letectvo získat 18 stíhaček Eurofighter Typhoon verze Tranche 2 za jednotkovou cenu 108 milionů eur.<ref name=vyradenietyphoonov/> Letadla verze Tranche 1 mají omezené bojové schopnosti. Jde hlavně o schopnosti vést vzdušný boj a některé chybějící pokročilé schopnosti [[radar]]u, [[avionika|avioniky]] a možnosti použít nejnovější zbraně.<ref name=vyradenietyphoonov/> NarozdílNa rozdíl od stíhaček pozdějších výrobních verzí, nemá verze Tranche 1 schopnost vést boj proti pozemním cílům.<ref name=vyradenietyphoonov/> Poslední 15. letadlo Eurofighter Typhoon bylo dodáno dne 24. září 2009. Značné provozní náklady a velmi nákladné budoucí modernizace vedly v roce 2017 rakouského ministra obrany k rozhodnutí o vyřazení a nahrazení stíhaček Typhoon vojensky a nákladově efektivnějším typem.<ref name=vyradenietyphoonov/>