Školství: Porovnání verzí

{{pracuje se}}

{{Upravit}}

 

'''Školství''' je součást vzdělávacího systému zajišťující [[Výchova|výchovu]] a [[vzdělávání]] dětí a mládeže. Zahrnuje soustavu škol a školských zařízení a lidské zdroje, tj. subjekty, které vzdělávání a výchovu přímo realizují - pedagogičtí pracovníci, nebo se podílejí na podpůrných službách školám a školským zařízením - školští pracovníci, a subjekty vzdělávané a vychovávané - žáci, studenti, svěřenci. <ref name=":0">{{Citace monografie

| isbn = 80-7178-290-4

}}</ref> Aktuálně se školství ve světě ubírá směrem k začlenění školství jakožto součást veřejných služeb. Současně s tím je však nutné respektovat jedinečnost, odlišnost a specifičnost školských systémů v jednotlivých zemích. Mnoho zemí si je podobných v oblastech ekonomiky nebo organizace státu a přesto mají školské systémy velmi odlišné. Je to důsledkem rozdílného vývoje v oblastech historie, kultury, náboženství nebo například tradic. Příkladem \skandinávské země zahajují školní docházku v 7 letech žáka. <ref name=":4" />

 

== Etymologický význam slova a jeho původ ==

| isbn =

}}</ref> V procesu práce pomocí nápodoby byly děti připravovány na práci a život dospělých pomocí takzvaných Iniciací. Šlo v podstatě o osvědčení stupně osvojení dovedností a vstup mezi dospělé členy. V době rozkladu prvotně pospolné společnosti lze prvně hovořit o "institucionalizování" výchovy. V tomto období také prvně dochází k určité profesní preferenci. Přirozená dělba práce mezi pohlavími zavádí všeobecně uznávané normy a pravidla. Okolo roku 2910 př. n. l. sumersko - akkadská kultura ovlivňovala tehdejší svět včetně [[Starověký Egypt|starého Egypta]], Číny, Indie ale také Řecka. [[Babylonie|Babylonské chrámy]] byly v té době vzdělávacími i výchovnými institucemi. Oblasti vzdělávání byly velice široké a díky tomu vznikaly bohaté knihovny.<ref name=":5" /> Vědění obsažené v knihách se stalo výsadou privilegované kasty kněží a vladařů. V období 551 - 479 př. n. l. byl v Číně založen nábožensko-filozofický systém [[Konfucius|Konfucia]]. Ten stejně jako v Řecku Sokrates hledal poučení v rozhovorech. [[Konfuciovy Hovory|Konfucius]] zdůrazňoval význam výchovy v životě člověka, ale i její vliv na utváření charakteru jedince.<ref name=":5" /> Školy ve staré Číně byly soukromé a velmi konzervativní. V roce 67 n. l. byla založena první známá židovská škola učencem Josuem ben Gamlou. Prostředníky mezi kulturou Orientu a Západu se stali židovští vzdělanci. V Antické společnosti dochází k rozlišování vzdělání kultivujícího a užitečného. Kultivující vzdělání bylo výsadou vládnoucí třídy. K nejznámějším představitelům tohoto období patří [[Sokrates]], [[Platón|Platon]], [[Aristotelés|Aristoteles]]. Díky racionalismu a filozofické metodičnosti se stala koncepce řecké otrokářské vzdělanosti teoretickým modelem pro pozdější vzdělávací systém v celé Evropě.<ref name=":5" /> Římská vyšší třída pohrdala řeckou civilizací, ale respektovala její filozofii. V římské výchově vytvořil nový vzdělávací ideál [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]]. Označil ho jako Humanitas a pojímal věčnost, náboženství, patriotismus, vlastenectví, pokoru a neomezenost. Ve staré [[Sparta|Spartě]] v 7. - 6. stol. př. n. l. vznikla velmi tvrdá forma výchovy kdy dítě náleželo státu. [[Spartská výchova]] se týkala dětí ve věku 7 - 18 let a podíleli se na ní všichni občané. Po roce 311, kdy byla povolena tolerance křesťanské víry ediktem milánským, vznikaly pro vzdělání řádových mnichů klášterní školy. Ve středověku byli mladí šlechtici vzděláváni spíše výjimečně, čtení a psaní bylo považováno za rytíře nehodné. <ref name=":5" /> Lidové masy si osvojovali spíše lidové zvyklosti a mravy. Světská i církevní feudální vrchnost udržovala podrobené masy v nevědomosti. [[Karel Veliký]] od 9. století zakládal školy a díky tomu se v západní Evropě začal formovat scholasticismus. Ten se pomocí rozumu snaží dosáhnout souladu mezi vědou a vírou. Zahrnuje Scholastiku ranou 9. - 12. století ([[Anselm z Canterbury]], [[Jan Scotus Eriugena|Johannes Scotus Eriugena]], [[Pierre Abélard]]), Scholastiku vrcholnou 12. - 14. století ([[Tomáš Akvinský|Tomáš Akvinský)]] a Scholastiku pozdní 14. - 16. století. Scholastika i přes své zjevné nedostatky přispěla k vzniku univerzit jako center evropské vzdělanosti.<ref name=":5" /> Díky rozvoji politického a hospodářského života byl umožněn vznik univerzit. První univerzity byly založeny ve 12. - 14. století v [[Boloňská univerzita|Boloni]], [[Neapolská univerzita|Neapoli]], [[Salamanská škola|Salamance]], [[Oxfordská univerzita|Oxfordu]], [[Univerzita v Cambridgi|Cambridgi]] a [[Pařížská univerzita|Paříži]]. Papež Kliment VI. 26.1.1348 povolil zřízení [[Univerzita Karlova|univerzity v Praze]]. V Německu v období reformace formovali vzdělávání jako snahu o nápravu protestantské školy zejména [[Luteránství|Luther]], [[Philipp Melanchthon|Melanchton]], Sturm. Na formování vzdělávání u nás má hlavní podíl zejména [[Jan Hus|mistr Jan Hus]], [[Tomáš Štítný ze Štítného|Tomáš ze Štítného]], [[Matěj z Janova]], [[Jan Milíč z Kroměříže]], [[Jeroným Pražský]], [[Petr Chelčický]]). Další velkou osobností pedagogiky a vzdělávání byl Jan Amos Komenský.

 

== Reference ==