Nestoriánství: Porovnání verzí

Nestoriáni - [[Asyrská církev Východu]] patří do skupiny [[Starobylé východní církve|starobylých východních církví]], které se v pátém století oddělily od většinové oficiální říšské církve a vydaly se samostatnou cestou. Do této skupiny dále patří: [[Syrská pravoslavná církev]], [[Koptská pravoslavná církev]], [[Etiopská pravoslavná církev]], [[Arménská apoštolská církev]] a [[Pravoslavná církev Indie]].<ref>FILIPI, Pavel. ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví''. Brno: CDK, 2001. ISBN 80-85959-80-1. S. 47.</ref>Tyto církve neuznaly výsledky 4. ekumenického koncilu v Chalkedonu - užívá se pro ně též názvu [[církve předchalcedonské]]. Vznik těchto církví je výsledkem [[christologické sporyChristologie|christologických sporů]] během 4. a 5. století, kdy se církev pokoušela formulovat [[vyznání víry]] podle antických kategorií.<ref>{{Citace monografie

| příjmení1 = FILIPI | jméno1 = Pavel | titul = ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví'' | vydavatel = CDK | místo = Brno| rok = 2001| strany = 47| isbn = 80-85959-80-1}}</ref> Souborné označení církví je ''hé orthodoxos anatoliké ekklésia''. Výraz „orthodoxos“ je zde chápán v souvislosti s řeckým [[''doxa]]'', sláva. <ref>{{Citace monografie| příjmení1 = FILIPI | jméno1 = Pavel | titul = ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví'' | vydavatel = CDK | místo = Brno| rok = 2001| strany = 19| isbn = 80-85959-80-1}}</ref>

Teologická škola antiochejská, jejímž žákem byl [[Nestorios]], [[patriarcha Konstantinopolský]] (428-431) rozlišovala božskou a lidskou stránku Ježíšovy postavy až k hranici její oddělitelnosti [[dyofyzitismus|dyofyzitismu]]. Na straně druhé stála teologická škola alexandrijská, mezi jejíž představitele patřil patriarcha [[Cyril Alexandrijský]], která byla názoru, že spojení obou je tak těsné, že božská přirozenost zcela absorbovala přirozenost lidskou - [[monofyzitismus]].<ref>{{Citace monografie| příjmení1 = FILIPI| jméno1 = Pavel| titul = ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví''| vydavatel = CDK| místo = Brno| rok = 2001| strany = 46| isbn = 80-85959-80-1}}</ref> Cyril napadl Nestoria v listě egyptským biskupům o Velikonocích roku 429, ujistil se podporou papeže [[Celestin I.|Celestina I.]] (422-432) a sestavil 12 [[anathematismy|anathematismů]], které poslal jménem papeže Nestoriovi s výzvou, aby odvolal. Nestorios však sepsal 12 [[protianathematismy|protianathematismů]] a získal na svou stranu byzantského císaře [[Theodosius II.|Theodosia II.]] (408-450), jehož přiměl, aby spolu se západořímským císařem [[Valentinian|Valentinianem II.]] (425-455) svolal koncil. Nestorios viděl v ''Cyrilově nauce o jedné přirozenosti vtěleného Slova'' nebezpečí [[dokétismus|dokétismu]] a [[manicheismus|manicheismu]].<ref>FRANZEN, Augustin, ''Malé dějiny církve.'' Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. ISBN 80-7195-082-3. S. 68.</ref> Spor měl být ukončen na 3. ekumenickém koncilu v Efezu, byl však obrácen na otázku mariologickou: porodila Ježíšova matka Boha - byla Theotokos nebo člověka -Anthropotokos? Teprve [[Chalkedonský koncil]] v roce 451 nalezl formuli, v níž je Kristus označen jako jediný ve dvou přirozenostech nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně a nerozlučně -[[''asyntychós]]'', [[''atreptós]]'', [[''adiairetós]]'', [[''achóristós]]''.

Pojmem [[asyrská církev Východu]] označujeme skupiny syrských křesťanů v perské říši, kteří se v roce 410 prohlásili za nezávislou [[církev Východu]] pod jurisdikcí vlastního patriarchy se střediskem v perském hlavním městě Seleukii. Teprve v roce 486 se přihlásili k učení Nestoriovu.<ref>FILIPI, Pavel. ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví''. Brno: CDK, 2001. ISBN 80-85959-80-1. S. 47.</ref> Prostřednictvím misijní činnosti se nestoriánství rychle šířilo ze střední Asie dále na východ. V době svého rozkvětu měli nestoriáni dvacet pět metropolí. Vnesli křesťanství do Číny, na Jávu a do Indie, kde byli označováni jako [[Křesťanství v Indii|Tomášovi křesťané]].<ref>{{Citace monografie| příjmení1 = FRANZEN| jméno1 = Augustin| titul = ''Malé dějiny církve'' | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 2006 | strany = 68 | isbn = 80-7195-082-3}}</ref> Pečovali o rozvoj kultury a vzdělanosti. Zasloužili se o uchování a předání antické vzdělanosti arabskému světu a jeho prostřednictvím středověké Evropě.<ref>FILIPI, Pavel. ''Křesťanstvo, Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví''. Brno: CDK, 2001. ISBN 80-85959-80-1. S. 47. </ref> Ve střední Asii řada mongolských a turkických kmenů až po Bajkal na východní Sibiři konvertovala k nestoriánství. Ve 14. století bylo nestoriánství téměř vymýceno Tímúrovým pronásledováním a islamizací středoasijských národů. Dnes většina jeho příslušníků žije v Sýrii, Iráku, Íránu a Turecku.<ref>LIŠČÁK, Vladimír, ''Dobrodružství hedvábné stezky, po stopách Východ - Západ'', Praha, 2000, 189.</ref>