Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 94 bajtů ,  před 1 rokem
alespoň drobnosti, stále tu bude třeba hodně práce :-(
| ztráty2=
}}
'''VálkyVálka v Jugoslávii''', jinak též '''rozpad Jugoslávie''', byla série [[Válečný konflikt|válečných konfliktů]], které začaly jako nepokojestřety mezi jednotlivými etnickýmirepublikami skupinamiJugoslávie (hlavně[[SR mezi SrbySlovinsko]] a Chorvaty[[Jugoslávská vlidová centrálníarmáda]]) částipozději aprobíhaly Albáncijako nastřety jihovýchodě)jednotlivých etnických skupin v Jugoslávii a nakonec skončily rozpadem země na několikšest (sedm) nezávislých států. Války jsou obecně považovány za sérii do značné míry samostatných, ale souvisejících vojenských konfliktů, které jsou dodnes každodenní součástí života všech obyvatel bývalé [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|SFRJ]]:
* Slovinská[[Desetidenní válka|Válka zave nezávislostSlovinsku]] ([[1991]])
* [[Chorvatská válka za nezávislost]] (1991–1995[[1991]]–[[1995]])
* [[Válka v Bosně a Hercegovině]] (1992–1995[[1992]]–[[1995]])
* [[Válka v Kosovu]] (1998–1999[[1997]]–[[1999]]), včetně [[Operace Spojenecká síla|bombardování Jugoslávie jednotkami NATO]]
* Občanská válka v Makedonii (2000–2001[[2000]]–[[2001]])
 
== Příčiny ==
 
Na počátku tzv.jednotlivých jugoslávských válek byly vzrůstající neshody mezi jednotlivými republikami a autonomními oblastmi socialistické federace. Zásadními problémy Jugoslávie byla zhoršující se hospodářská situace, vzedmutí [[nacionalismus|nacionalismu]], ale také pocit ztráty pozic v zahraniční politice, kterou si [[Jugoslávie]] vydobyla za dob maršála [[Josip Broz Tito|Tita]] (například úloha [[Jugoslávie]] v [[Hnutí nezúčastněných zemí]]).
 
=== Hospodářská situace ===
 
Počátkem osmdesátých let se již začalo ukazovat, že ekonomické problémy [[Jugoslávie]] nejsou dočasného charakteru. Rostla nezaměstnanost, což vyústilo v sociální nepokoje a stávkovou vlnu, která byla v roce [[1988]] srovnávána s poměry v Polsku. Jugoslávie měla také velký [[zahraniční dluh]], k jehož splácení využívala krátkodobých úvěrů. Měna byla devalvována, od čehož si političtí představitelé slibovali zlepšení situace exportérů, a tak možnost snížení státních subvencí do vývozu, v realitě však došlo k opaku. Jugoslávie se dostávala do situace, kdy bylo složité najít partnery, kterým by nedlužila.<br />
Zemi začala sužovat pádivá [[inflace]] a i navzdory zmražení cen docházelo k jejich růstu, klesala průmyslová výroba i [[hrubý společenský produkt]].<br />
 
Zemi začala sužovat pádivá [[inflace]]<ref name="BB-9">{{Citace monografie
| příjmení = HladkýRamet
| jméno = LadislavSabrina
| odkaz na autora =
| titul = Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević
| vydavatel = DoplněkWestview Press
| místo = Brno
| rok = 19962002
| počet stran = 216426
| isbn = 800-857658133-613905-67
| kapitola =
| strany = 2029
| jazyk = angličtina
Zemi začala sužovat pádivá [[inflace]]}}</ref> a i navzdory zmražení cen docházelo k jejich růstu, klesala průmyslová výroba i [[hrubý společenský produkt]].<br />
Potřebná reforma [[Svazový výkonný výbor SFRJ|Svazového výkonného výboru SFRJ]] (vlády) pak narážela na odpor [[Socialistická republika Srbsko|Srbska]], [[Socialistická republika Slovinsko|Slovinska]] a po nástupu [[Franjo Tuđman|Tuđmana]] i [[Socialistická republika Chorvatsko|Chorvatska]].
 
=== Vzedmutí nacionalismu ===
 
Poválečná [[Jugoslávie]] byla budována na principu bratrství a jednoty, kterého bylo používáno také v jugoslávských ústavách, vycházejícího z předpokladu, že veškeré sporné otázky mezi národy a národnostmi byly vyřešeny již v době národně osvobozeneckého boje a že jejich vzájemné současné problémy je možné řešit prostřednictvím konceptu samosprávného socialismu a vzájemného dohadování.<br />
 
Určité vlny „národnostního uvědomění“ se objevovaly již dříve, avšak ve většině těchto případů stačil zásah [[Josip Broz Tito|Tita]]. Již rok (1981) po jeho smrti došlo v [[Kosovo|Kosovu]] k demonstracím, při nichž bylo voláno po sjednocení všech albánských území. Vzpoura byla nakonec potlačena silou a vyvolala negativní reakce v celé Jugoslávii, nejvyšší svazové orgány nakonec vypracovaly dokument, jak podobným nepokojům předcházet. V této době se postavení Srbů na Kosovu neustále zhoršovalo. Srbové byli stále častěji napadáni ze strany Albánců.<sup><ref>http://www.nytimes.com/1982/07/12/world/exodus-of-serbians-stirs-province-in-yugoslavia.html
</ref></sup> Kosovské události vyústily v srbský požadavek centralizace [[SR Srbsko]] a eliminaci postavení dvou autonomních oblastí – [[Socialistická autonomní oblast Kosovo|Kosova]] a [[Socialistická autonomní oblast Vojvodina|Vojvodiny]]. Ve [[Vojvodina|Vojvodině]] se začaly (z iniciativy srbského vedení) organizovat demonstrace proti vedení autonomní oblasti. Za základní dokument velkosrbského nacionalismu bývá považováno [[Memorandum SANU]] z roku [[1986]].<br /> K určitému zlehčování válečné minulosti začalo docházet také v [[Chorvatsko|Chorvatsku]].
 
=== Zhroucení pilířů Jugoslávie ===
 
Pád [[Jugoslávie]] byl usnadněn vinou toho, že symboly jeho fungování zmizely nebo závažně změnily svůj charakter. Jak již bylo popsáno výše, vzedmutí nacionalismu v masivní míře se objevuje až po smrti prezidenta maršála [[Josip Broz Tito|Tita]]. [[Svaz komunistů Jugoslávie]] měl být i z dikce jugoslávské ústavy zárukou bratrství a jednoty, avšak po sjezdu v lednu [[1990]] docházídošlo k jeho faktickému zániku, kdy [[14. sjezd opouštějíSKJ|sjezd]] opustili delegáti [[Slovinsko|Slovinska]] a [[Chorvatsko|Chorvatska]]. Ve vztahu k [[Jugoslávská lidová armáda|Jugoslávské lidové armádě]] to byla především otázka jejího všejugoslávského charakteru. AbsenciV tohotoprůběhu charakterulet lze[[1989]] dokázata v[[1990]] situaci,se kdypřitom předsedafederální armáda spolu se slábnutím moci [[Předsednictvo SFRJ|Předsednictvapředsednictva SFRJ]] (tj.stále předsedavíce kolektivnípřibližovala hlavypolitické státu, jež je nejvyšším velitelem branné moci)linii [[StjepanSR MesićSrbsko|Srbska]] vydávápod v létěvedením [[1991Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]]. rozkazy, které vedení armády nerespektuje.
 
== Průběh ==
=== Cesta k válce ===
[[Soubor:Sunja (Croatia).JPG|náhled|Zničený Srbský dům v oblasti Kninu. Pozůstatky války v této oblasti naleznete dodnes.]]
Situace v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] se dramatizovala. Všemocný [[Svaz komunistů Jugoslávie]] se otřásl v základech již na počátku roku [[1990]]. Ke slovu se v jednotlivých republikách dostávaly politické reprezentace, které akcentovaly především zájmy svých – národnostně chápaných – republik. ZačaloDlouhodobě býtodkládaná zřejmé,politická žereforma jezemě nutnése federacistala reformovatjiž nevyhnutelnou. Na podobě reformy se však jednotlivé reprezentace nedokázaly shodnout.
 
Skutečnost, že vojenský konflikt může vypuknout, dokládala i existence regionálních ozbrojených sil, tzv. [[teritoriální obrana|teritoriálních obran]], které působily na území všech republik a autonomních oblastí (s výjimkou [[SAP Kosovo|Kosova]], kde byla po roce [[1981]] TO rozpuštěná). Politická polarizace a vypjatá situace vedly v závěru letní turistické sezóny roku [[1990]] k vypuknutí tzv. [[balvanová revoluce|balvanové revoluce]] v [[SR Chorvatsko|Chorvatsku]].
Jednotlivé strany si byly vědomy také možnosti silového řešení: [[Slovinci]] budovali svou [[Teritoriální obrana Republiky Slovinsko|Teritoriální obranu]], [[Chorvati|Chorvaté]] [[Chorvatská Národní garda|Národní gardu]], [[Srbové]] začali vytvářet polovojenské jednotky. Muslimové ([[Bosňáci]]) se také snažili o vytvoření vlastních ozbrojených sil, které se ovšem do začátku války v Bosně nepodařilo patřičně vyzbrojit.<sup><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hladký
| jméno = Ladislav
| titul = Bosna a Hercegovina. Historie nešťastné země
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 1996
| počet stran = 216
| strany = 202
| isbn = 80-85765-61-6
}}</ref></sup> Také [[Jugoslávská lidová armáda]], tvořená převážně Srby,<ref>http://www.valka.cz/clanek_13707.html</ref> nezahálela a prováděla přesuny svých jednotek.
 
V&nbsp;březnu [[1991]] se v bývalé [[Josip Broz Tito|Titově]] lovecké chatě v [[Karađorđevo (Bačka Palanka)|Karađorđevu]] ve [[Vojvodina|Vojvodině]] sešli [[Slobodan Milošević]] a [[Franjo Tuđman]]. Po vzoru [[Dohoda Cvetković-Maček|Dohody Cvetković-Maček]]{{chybí dzroj}} z roku [[1939]] chtěli vyřešit narůstající problémy ve federaci.<sup><ref name="hladky137">{{Citace monografie
| příjmení = Hladký
| jméno = Ladislav
}}</ref></sup> Vedení předsednictva se ujal koordinátor – [[Kosovo|kosovský]] [[Albánci|Albánec]] [[Sejdo Bajramović]]. Mesić se předsedou [[Předsednictvo SFRJ|Předsednictva]] stal až 7.&nbsp;července 1991, na základě [[Brionská deklarace|Brionské deklarace]], se zpětnou platností od 1.&nbsp;července 1991.
 
V&nbsp;červnu 1991 vyhlásily svou nezávislost [[SR Slovinsko|Slovinsko]] a [[SR Chorvatsko|Chorvatsko]], v&nbsp;červenci 1991 byla [[Brionská deklarace|Brionskou deklarací]] účinnost těchto ústavních aktů odložena o tři měsíce. V&nbsp;říjnu obě republiky opět potvrdily svou vůli nesetrvatjiž déle nebýt v vejugoslávské federaci. V&nbsp;listopadu 1991 JugosláviiSFRJ opustila [[Makedonie]]. V&nbsp;dubnu 1992 byla mezinárodně uznána [[Bosna a Hercegovina]].
 
=== Válka ve Slovinsku ===
{{Podrobně| Slovinská válka za nezávislost}}
 
Na základě referenda, které se konalo 23. prosince 1990 se pro samostatnost a nezávislost vyjádřilo 88,5 procenta hlasujících, [[25. červen|25. června]] [[1991]] přijal [[Slovinsko|slovinský]] [[parlament]] sérii ústavních předpisů, jimiž mimo jiné vyhlásil také slovinskou nezávislost a svrchovanost. Po krátkém vyčkávání vydal předseda [[Svazová výkonná rada|Svazové výkonné rady SFRJ]] [[Ante Marković]] rozkaz, aby [[Jugoslávská lidová armáda]] zajistila provádění federálních předpisů o přechodu státní hranice Slovinska.<sup><ref>
=== Válka v Kosovu ===
{{Podrobně| Válka v Kosovu}}
[[Soubor:NATO damage in Belgrade.jpg|vpravo|náhled|[[Budovy Generálního štábu a Ministerstva obrany|Budova Generálního štábu]] v [[Bělehrad]]ě po bombardování [[Severoatlantická aliance|NATO]]]]
Posledním dějstvím války byla [[válka v Kosovu]] (od [[1999]]), [[konflikt]] mezi [[Srbové|Srby]] a [[Albánci]], jejichž vztahy se od počátku 90. let zhoršovaly. Když byla v roce 1995 podepsána [[Daytonská dohoda]], která uznala Svazovou republiku Jugoslávii v jejich dosavadních hranicích, tedy včetně Kosova i přesto, že v referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu<ref>http://kosovo.sk/historia-kosova/</ref>. Roku [[1997]] vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a ozbrojenými silami Svazové republiky Jugoslávie (jugoslávská armáda /tvořené převážně Srby<ref>http://www.valka.cz/clanek_13707.html</ref>/, policie a srbské paravojenské oddíly). V průběhu války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů. Podle posledních informací zahynulo v tomto období 2 až 2,5 tisíce Albánců{{Fakt/dne|20130907153635}}. V září zasedala [[Rada bezpečnosti OSN]] i vedení [[Severoatlantická aliance|NATO]], které 13. října dalo Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. V únoru a březnu 1999 byla zahájena jednání mezi Srby a Albánci, která však skončila fiaskem s ohledem na podmínky Rambouilletské smlouvy, podle níž se [[Kosovo]] mělo postupně osamostatnit. Od března do června 1999 se do války zapojila [[Severoatlantická aliance|NATO]] na straně kosovských Albánců. Území Srbska bylo více než 3 měsíce intenzivně bombardováno, po této vojenské akci skončila válka v Kosovu. Poté v roce [[2000]] až [[2001]] se střety již v mnohem menší míře přesunuly do sousední [[Makedonie]], kde byly ukončeny po dosažení politických ústupků.