Izraelské osady: Porovnání verzí

Přidáno 3 400 bajtů ,  před 2 lety
ještě k slovníku amerických administrativ a k vysídlení osad v Gaze
(+ foto)
(ještě k slovníku amerických administrativ a k vysídlení osad v Gaze)
 
=== Pozice mezinárodního společenství ===
Většina mezinárodního společenství, s poukazem na [[mezinárodní právo]] a oficiální stanovisko [[Organizace spojených národů|OSN]], považuje izraelské osady za ilegální. Kritici státu Izrael považují osidlovací politiku za namířenou proti [[Palestinci|Palestincům]]. Budováním civilních osad Izrael, v rozporu s mezinárodním právem, fakticky rozšiřuje své hranice a dochází tak k záboru a faktické anexi území, která Izraeli dle [[Plán OSN na rozdělení Palestiny|Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181]] z roku 1947 ani dle linií [[Dohody o příměří (1949)|příměří z roku 1949]] nenáleží. [[Evropská komise]] Izraeli přikázala zboží vyrobené ze židovských osad jasně označovat. Podle ní musí být zřejmé že Izrael tato území okupuje a nejde o jeho svrchované území.
 
[[Spojené státy americké]] za různých administrativ volily ve vztahu z izraelským osadám proměnlivý slovník. [[Barack Obama]] označoval osady „nelegitimní“, [[Donald Trump]] krátce po nástupu k moci formuloval postoj své země takto: „''Třebaže se nedomníváme, že existence osad je překážkou k míru, výstavba nových osad a rozšiřování těch stávajících za jejich současné hranice nemusí být prospěšná pro dosažení tohoto cíle''.“<ref name="TR">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[The New York Times]]
| titul = What You Need to Know About Trump’s Statement on Israeli Settlements
| url = https://www.nytimes.com/2017/02/03/world/middleeast/what-you-need-to-know-about-trumps-statement-on-israeli-settlements.html
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref>
 
== Historie izraelských osad ==
| datum přístupu = 2009-11-30}}</ref>
 
=== Průlom ve výstavbě osad po roce 1977 ===
Když Likud vyhrál [[Volby do Knesetu 1977|parlamentní volby roku 1977]], zahajuje masivní výstavbu osad. Během roku 1977 jich vzniklo patnáct včetně první v Pásmu Gazy ([[Necer Chazani (Guš Katif)|Necer Chazani]]), kde ale byla již v roce 1970 obnovena vesnice [[Kfar Darom]] vyklizená v roce 1948. V roce [[1978]] ovšem vláda Menachema Begina uzavřela [[Egyptsko-izraelská mírová smlouva|mírovou smlouvu s Egyptem]] a souhlasila s předáním Sinajského poloostrova pod egyptskou suverenitu. Roku [[1982]] byly proto všechny izraelské osady na Sinaji vyklizeny, i&nbsp;za cenu potyček s&nbsp;osadníky. Zároveň pokračovala výstavba osad na ostatních obsazených územích. V&nbsp;roce [[1979]] vláda zrušila omezení na nákup půdy na Západním břehu Jordánu. V&nbsp;roce [[1981]] vláda rozhodla o anexi Golanských výšin. Během roku [[1981]] byl překonán další rekord, když vzniklo šestnáct nových osad. Výstavba osad pokračovala po celý zbytek 80. let 20. století, a to i během [[První intifáda|První intifády]].<ref name="Haaretz settlements"/>
 
 
[[Soubor:Gush Katif-N-Dekalim02.jpg|thumb|Osada [[Neve Dekalim]] v&nbsp;Pásmu Gazy vystěhovaná v&nbsp;roce 2005]]
Během [[Druhá intifáda|Druhé intifády]] docházelo na Západním břehu Jordánu k&nbsp;častým útokům na osadníky a populační růst některých zdejších osad se zpomalil. Nešlo ale o plošný jev, spíše o jednotlivé případy, kdy kvůli nevyhovující bezpečnostní či ekonomické situaci některé osady ztratily atraktivitu. Například obyvatelstvo města [[Imanuel (město)|Imanuel]] kleslo mezi roky 2000 a 2003 ze zhruba tří tisíc na necelé dva a půl tisíce. Zároveň ovšem začala výstavba [[Izraelská bezpečnostní bariéra|Izraelské bezpečnostní bariéry]], která některé osady poblíž Zelené linie fakticky oddělila od Západního břehu a připojila je k&nbsp;Izraeli.<ref name="Haaretz settlements"/> V&nbsp;roce [[2005]] vláda [[Ariel Šaron|Ariela Šarona]] provedla [[Izraelský plán jednostranného stažení]], v&nbsp;jehož rámci byly vystěhovány všechny osady v&nbsp;Pásmu Gazy a také čtyři izolované a nepočetné osady v&nbsp;severní části Západního břehu Jordánu. V listopadu [[2009]] ohlásila izraelská vláda vedená [[Benjamin Netanjahu|Benjaminem Netanjahuem]] desetiměsíční moratorium na novou bytovou výstavbu v&nbsp;osadách na Západním břehu Jordánu. Gesto se netýkalo východního Jeruzaléma ani Golanských výšin. Také byla výjimečně povolena výstavba budov veřejného charakteru.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
V&nbsp;roce [[2005]] vláda [[Ariel Šaron|Ariela Šarona]] realizovala [[Izraelský plán jednostranného stažení|plán jednostranného stažení]], v&nbsp;jehož rámci byly vystěhovány všechny osady v&nbsp;Pásmu Gazy a také čtyři izolované a nepočetné osady v&nbsp;severní části Západního břehu Jordánu. Šlo o politicky přelomový krok, protože Šaron, spojený po celý svůj politický život s obhajobou izraelské osidlovací politiky, nyní provedl demontáž osad v Gaze s populací blížící se deseti tisícům osob. Kvůli této záležitosti Šaron odešel z Likudu a založil stranu [[Kadima]], která se dočasně stala dominantní silou izraelské politiky. Prezident USA [[George W. Bush]] v reakci na Šaronovu novou centristickou strategii, jejíž součástí bylo kromě rozhodnutí o vyklizení osad v Gaze i opětovné zahájení vyjednávání s Palestinskou autonomií, zaslal Šaronovi v dubnu 2004 dopis, ve kterém formuloval americkou představu teritoriálních parametrů budoucí mírové dohody.<ref name="TR"/> Pro izraelskou vládu v tomto dopise byla nejzásadnější věta, podle které „''ve světle nové reality v terénu, včetně už existujících větších izraelských populačních center, by bylo nerealistické očekávat, že výsledkem vyjednávání o konečném statusu by měl být kompletní návrat k liniím příměří z roku 1949''.“<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = georgewbush-whitehouse.archives.gov
| titul = Letter From President Bush to Prime Minister Sharon
| url = https://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2004/04/20040414-3.html
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Teritoriální pružnost Šaronovy vlády v otázce Gazy tak byla odměněna faktickým uznáním legitimity hlavních bloků židovských osad na Západním břehu Jordánu.<ref name="TR"/> Ovšem vysídlení židovských obyvatel z Pásma Gazy bylo lidsky a politicky traumatizující. Mnozí bývalí osadníci z Gazy trávili následující roky v provizorních ubytovnách. Vyklizení židovských osad v Gaze navíc nepřineslo mír. V roce 2007 se moci nad Pásmem Gazy ujalo po převratu islamistické hnutí [[Hamás]] a následující dekáda byla charakterizována opakovanými raketovými útoky z Gazy na okolní izraelské vesnice a města, jakož i třemi válečnými konflikty. Podpora veřejnosti pro potenciální další vyklízení židovských osad na Západním břehu Jordánu klesla, stejně jako ochota izraelských politiků (a voličů) riskovat podobný krok. Šaronova strana Kadima, jež byla spojována s konceptem územních ústupků, získala ve [[Volby do Knesetu 2013|volbách do Knesetu roku 2013]] už jen dva mandáty.
 
Dominantní silou se mezitím opět stal Likud. V listopadu [[2009]] ohlásila izraelská vláda vedená [[Benjamin Netanjahu|Benjaminem Netanjahuem]] desetiměsíční moratorium na novou bytovou výstavbu v&nbsp;osadách na Západním břehu Jordánu. Gesto se netýkalo východního Jeruzaléma ani Golanských výšin. Také byla výjimečně povolena výstavba budov veřejného charakteru.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Haaretz
| titul = Israel begins crackdown on settlement construction