Izraelské osady: Porovnání verzí

| datum přístupu = 2009-10-23}}</ref> Osady jsou umístěny na území, které je pod vojenskou správou a není formálně součástí Izraele. Právo židů usazovat se na těchto územích bylo podle izraelské vlády zakotveno při zřizování [[Britský mandát Palestina|Britského mandátu Palestina]] a navíc některé z těchto sídel navazují na židovské komunity, které tu existovaly dopřed rokurokem 1948 (například [[Kfar Ecion]] nebo [[Hebron]]). Izrael považuje Západní břeh Jordánu za sporné nikoliv okupované území.<ref>{{Citace elektronické monografie

Počátkem 90. let 20. století začal mírový proces a části Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu přešly pod bezpečnostní a civilní kontrolu [[Palestinská autonomie|Palestinské autonomie]], výstavba osad ale pokračovala. Nedocházelo již ovšem k zakládání nových osad, nýbrž stávající osady zvyšovaly počet svých obyvatel (a to i během vrcholícího jednání s Palestinskou autonomií za premiéra [[Jicchak Rabin|Jicchaka Rabina]]). Zároveň v blízkosti osad vznikaly satelitní čtvrti, takzvané [[outpost (Izrael)|outposty]], které sice formálněadministrativně tvořily součást své mateřské osady, ale ve skutečnosti se alespoň některé z&nbsp;nich vyvíjely v&nbsp;samostatné obcekomunity, byť neuznávané izraelskou vládou.<ref name="Haaretz settlements"/> V období neúspěšných mírových jednání s Palestinci v 90. letech se v izraelské společnosti etablovala idea územního kompromisu, který měl znamenat i částečné vyklizení některých osad (po vzoru osad na Sinajském poloostrově). Zároveň ale i stoupenci takového kompromisu dávali najevo, že některé regiony s hustější sítí židovských osad budou v každém případě ponechány pod izraelskou suverenitou (například [[Guš Ecion]]). Tuto pozici zastávali i nástupci Jicchaka Rabina, byť přesné vymezení oněch osad, které jsou součástí izraelského konsensu, se vždy lišilo a nebylo nikdy oficiálně a trvale definováno.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Shlukování izraelských osad do kompaktnějších bloků bylo na Západním břehu Jordánu od 90. let poměrně častým jevem. [[Blok izraelských osad|Bloky izraelských osad]] plní bezpečnostní i geopolitickou roli, tedy posilujeposilují izraelské pozice v konkrétních regionech. Kromě bloku Guš Ecion se tak postupně zformovaly i bloky [[Guš Adumim]], [[Guš Talmonim]] nebo [[Guš Šilo]], přičemž významnou roli při jejich zahušťování hrály výše uvedené satelitní čtvrti starších osad (tzv. outposty). Specifickým případem byl vznik lidnatých osad, obývaných ultraortodoxními Židy ([[Bejtar Illit]] a [[Modi'in Ilit]]), od 90. let 20. století, který společně se sekulárněji orientovanými městy [[Ariel (město)|Ari'el]] a [[Ma'ale Adumim]] vnesl do osadnické sídelní struktury prvky zástavbyurbanismu městského (velkoměstského) typu.

Během [[Druhá intifáda|Druhé intifády]] docházelo na Západním břehu Jordánu k&nbsp;častým útokům na osadníky a populační růst některých zdejších osad se zpomalil. Nešlo ale o plošný jev, spíše o jednotlivé případy, kdy kvůli nevyhovující bezpečnostní či ekonomické situaci některé osady ztratily atraktivitu. Například obyvatelstvo města [[Imanuel (město)|Imanuel]] kleslo mezi roky 2000 a 2003 ze zhruba tří tisíc na necelé dva a půl tisíce. Zároveň ovšem začala výstavba [[Izraelská bezpečnostní bariéra|Izraelské bezpečnostní bariéry]], která některé osady poblíž Zelené linie fakticky oddělila od Západního břehu a připojila je k&nbsp;Izraeli.<ref name="Haaretz settlements"/> V&nbsp;roce [[2005]] vláda [[Ariel Šaron|Ariela Šarona]] provedla [[Izraelský plán jednostranného stažení]], v&nbsp;jehož rámci byly vystěhovány všechny osady v&nbsp;Pásmu Gazy a také čtyři izolované a nepočetné osady v&nbsp;severní části Západního břehu Jordánu. V listopadu [[2009]] ohlásila izraelská vláda vedená [[Benjamin Netanjahu|Benjaminem Netanjahuem]] desetiměsíční moratorium na novou bytovou výstavbu v&nbsp;osadách na Západním břehu Jordánu. Gesto se netýkalo východního Jeruzaléma ani Golanských výšin. Také byla výjimečně povolena výstavba budov veřejného charakteru.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Radikálnější formu ekonomického tlaku na židovský stát prosazuje od roku 2005 [[hnutí BDS]], které chce zavést vůči Izraeli kvůli jeho osadnické politice sankce. Stoupenci kampaně BDS také vyzývají k bojkotu firem, kteréjež podnikají na okupovaných územích. Takto například po tlaku aktivistů BDS odstěhovala firma [[SodaStream]] svou výrobní továrnu z [[Mišor Adumim]] na Západním břehu Jordánu. Kvůli tomu ovšem o práci přišly stovky Palestinců, kteří tu pracovali.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> To bylo patrné například na slabším stavebním ruchu v odlehlejších osadách jako [[Bejt El]] ale i ve městě Ariel nebo [[Efrat]]. Představitelé osadnických organizací tuto vládní zdrženlivost občas kritizovali coby faktické, byť nepřiznané zmražení výstavby osad.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Přesto ani v těchto letech nevykazoval populační růst židovských osad na Západním břehu výraznější zrychlení. Naopak, meziroční růst činil roku 2015 4,0 %, roku 2016 3,9 % a roku 2017 jen 3,4 %).<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Pravicové kabinety ani v prvních dvou dekádách 21. století nepřikročily k realizaci plánu masivní výstavby v kontroverzní lokalitě, pracovně nazývané [[E1 (Jeruzalém)|E1]] (též Mevaseret Adumim), na severním okraji města Ma'ale Adumim. Její stavební využití by přineslo nárůst izraelské populace o desítky tisíc obyvatel, ale zároveň by dovršilo židovské sídelní kontinuum od Jeruzaléma až po okraj Mrtvého moře a tedy přeťalo souvislé spojení mezi arabskými čtvrtěmi Jeruzaléma. Výstavba v E1 proto naráží na nesouhlas Palestinské autonomie ai většiny velmocí.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2017-06-08}}</ref> Pro vystěhované osadníky ovšem kabinet schválil výstavbu nové osady [[Amichaj]], kterájež se stala první oficiálně založenou novou osadou za poslední čtvrtstoletí. První rodiny se do ní nastěhovaly roku 2018.<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2018-05-24}}</ref> Anexe lidnatých židovských osad okolo Jeruzaléma měla zároveň vylepšit židovské demografické pozice v Jeruzalémě, kde navzdory půlstoletí budování židovských čtvrtí ve Východním Jeruzalémě, vystoupal podíl arabské populace na 37 %.<ref>{{Citace elektronické monografie

Ekonomický a demografický vývoj izraelských osad na Golanských výšinách naopak zůstává pozitivní. Ani [[občanská válka v Sýrii]] a občasné ozbrojené střety v příhraničním pásu Golan nevedly k trvalejšímu zhoršení bezpečnostní situace v tamních osadách. Chaotický syrský konflikt naopak vedl k posílení izraelského geopolitického zájmu na udržení Golan. V roce 2018 zazněly z izraelských vládních míst úvahy o tom, že židovský stát bude usilovat o mezinárodní uznání své dřívější anexe tohoto regionu, zejména o uznání této anexe Spojenými státy americkými.<ref>{{Citace elektronické monografie