Vítkovické železárny: Porovnání verzí

Pod Rothschildovým vlivem dochází ke skutečnému rozmachu železáren, konečně byla dostavěna také první [[vysoká pec]] a zapálena v roce [[1836]]. Jako první v tehdejším [[Rakouské císařství|habsburském mocnářství]] vyráběla [[železo]] pomocí [[koks]]u. V roce [[1843]] pak měly železárny v provozu již dvě vysoké pece a úroveň produkce se vyrovnala [[Frýdlantské železárny|frýdlantským železárnám]].

Již třetí vysoká pec byla zprovozněna v roce [[1856]]. Zcela nová vysoká pec tzv. skotská, byla postavena v roce [[1872]]. V té době to byla největší [[vysoká pec]] v Rakousku-Uhersku.

V období [[Druhá světová válka|2. světové války]] bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo [[Arizace|arizovánaarizováno]] a začleněnazačleněno do [[Reichswerke Hermann Göring|Říšských závodů Hermanna Göringa]]. Byla zde vyráběna mj. munice a součásti raket [[V-2]]. Podnik se začal rozšiřovat směrem do [[Kunčice (Ostrava)|Kunčic]], do oblasti, kde později vznikla Nová huť.

Vlivem předchozího rozvoje se původní železárny proměnily ve velký [[průmysl]]ový podnik, který se zabýval také [[strojírenství]]m. Koncem [[20. století]] se podnik dostal do velkých ekonomických potíží a vláda musela ustoupit z původního plánu privatizace do rukou vedení podniku. Došlo k oddělení oceláren od strojírenské výroby a oba celky byly privatizovány samostatně. Větší část Vítkovických železáren tak patří společnosti [[Vítkovice (firma)|VÍTKOVICE, a.s.]] a jejím dcerám. Ocelárna a válcovna patří do samostatné společnosti s názvem [[Evraz Vítkovice Steel|Vítkovice Steel]]. Válcovna trub je nyní jedním ze závodů společnosti [[Třinecké železárny]] (nejdříve byla k 1. lednu 1999 z podniku Vítkovice vyčleněna do dceřiné společnosti VÍTKOVICE - Válcovna trub, a.s., která přešla k 2. říjnu 2002 do jmění společnosti ASTONIA, a.s. a následně 6. prosince 2005 se jejím majitelem stala firma TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., s nimiž byla tato společnost 31. srpna 2010 sloučena).<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Obchodní rejstřík | url = http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchSubject | datum aktualizace = 2011-01-25 | datum přístupu = 2011-01-19 | kapitola = IČ 25825291 | vydavatel = Ministerstvo spravedlnosti ČR | místo = Praha}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Historie společnosti | url = http://www.trubky.cz/index.php?la=c&id=12 | datum přístupu = 2011-01-25 | vydavatel = TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s. | místo = Třinec}}</ref> Do části areálu se nastěhovala společnost [[Škoda Vagonka]] a. s., která vznikla odštěpením od [[Vagónka Studénka|Vagonky Studénka]].

Přestože byly zdroje železné rudy i uhlí z dnešního pohledu poměrně blízko od Vítkovic, doprava těchto surovin povozy výrobu značně prodražovala. Problémy byly také s expedicí výrobků. Vše se postupně měnilo s postupující výstavbou železnice. Za mezník lze považovat především 1. květen 1847, kdy byl zahájen provoz [[Severní dráha císaře Ferdinanda|Severní dráhy císaře Ferdinanda]] v úseku z [[Lipník nad Bečvou|Lipníku nad Bečvou]] přes Ostravu do [[Bohumín]]a, což značně ulehčilo expedici železáren. Přímá vlečka ze stanice v [[Přívoz (Ostrava)|Přívoze]] až do železáren byla zprovozněna 1. dubna 1856 s použitím [[kůň|koňské]] trakce, od 17. července 1858 pak byli koně nahrazeny [[parní lokomotiva|parními lokomotivami]]. Pro dodávku uhlí pro vítkovickou koksovnu pak bylo důležité zprovoznění [[Báňská dráha|Báňské dráhy]] v roce 1863.