Koma (astronomie): Porovnání verzí

Přidáno 220 bajtů ,  před 2 lety
m
Doplnění odkazů do textu.
m (Doplnění odkazů.)
m (Doplnění odkazů do textu.)
'''Koma''' je plynný obal obklopující jádro komety, který se formuje při výrazně eliptickém oběhu [[Kometa|komety]] konkrétně v době blízkého míjení [[Slunce]]. Když se jádro komety přiblíží k Slunci, tak se zahřeje a jednotlivé části sublimují. Tento proces zapříčiňuje „rozmazaný“ vzhled komet pozorovaných teleskopy a odlišuje je od pozorovaných hvězd. Samotné slovo koma pochází z řečtiny „kome“ (κόμη), znamenající „vlasy“ z kterého bylo později odvozeno slovo cometa (latina) v češtině zastarale vlasatice.
Koma je obecně tvořeno ledem a prachovými částicemi z komety. Voda převládá téměř 90% těkavých látek, které vystupují z jádra komety v době, kdy je kometa v přibližné vzdálenosti 3 – 4 AU od Slunce. Molekuly vody (H<sub>2</sub>O) jsou rozkládány především vlivem fotodisociace a v menší míře vlivem fotoionizace. Vzhledem k fotochemii, nehraje solární vítr velkou roli v destrukci vodních molekul. Větší prachové částice poměrně stabilně kopírují oběžnou dráhu komety, zatímco menší prachové částice jsou tlačeny vlivem radiačního záření do zadní části, dále od Slunce a tvoří ohon komety.
Výzkumníci a astronomové vydali 11. srpna studie, ve kterých byl poprvé použit radiový teleskop [[Atacama Large Millimeter Array|ALMA]], který detailně pozoroval rozložení HCN, HNC, H<sub>2</sub>COformaldehydu a také prachu uvnitř plynných obalů komet C/2012 F6 (Lemmon) a C/2012 S1 (ISON). Druhého června 2015 oznámila NASA, že spektrograf ALICE na sondě Rosetta studující kometu [[67P/Čurjumov-Gerasimenko]] determinoval přítomnost elektronů (ve vzdálenosti 1 km od jádra komety) produkovaných vlivem fotoionizace, radiací ze Slunce na molekuly vody. Původní předpoklad počítal s přítomností fotonů, degradací molekul vody a oxidu uhličitého uvolněných z jádra komety do oblasti obklopujícího koma.
 
== Velikost ==
 
== Halo z plynného vodíku ==
[[Soubor:Comet 17P Holmes Oct 30 2007.jpg|náhled|vpravo|Kometa [[17P/Holmes|17P Holmes]] v roce 2007.]]
Přístroj „Stargazer“„''Stargazer''“, jinak také OAO-2 objevil ohromné halo vodíku obklopující některé komety. Vesmírná sonda [[Giotto (sonda)|Giotto]] detekovala vodíkové ionty na vzdálenost 7,8 milionů km daleko od [[Halleyova kometa|Halleyovy komety]] při jejím průletu v roce 1986. Halo z plynného vodíku, bylo zaznamenáno o patnáctkrát větším průměru než má Slunce (12,5 milionů mil). Tento poznatek podpořil volbu pro zkoumání za využití sondy Pioneer od Venuše na danou kometu. Z mise bylo determinováno, že kometa vydává do okolí 12 tun vody za sekundu. Plynný vodík nebyl z emisí určen z toho důvodu, že při pozorování za využití teleskopů na povrchu Země je atmosféra Země pro tyto konkrétní vlny neprostupná. Způsob jakým jsou molekuly vody rozloženy na [[vodík]] a [[kyslík]] byl studován přístroji ALICE.
Nejdříve foton UV záření ze Slunce zasáhne molekulu vody v oblasti koma a ionizuje jí, tím že vystrčí ven energetický nabitý elektron. Tento elektron dále zasáhne další molekulu vody v oblasti koma, rozloží jí tím na dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Při procesu se tyto jednotlivé atomy energeticky nabijí a emitují charakteristické UV vlnové záření detekované přístroji ALICE.
 
Vodíkové plynové halo třikrát větší než je Slunce, bylo také detekováno přístroji Skylab kolem [[Kohoutkova kometa|Kohoutkovy]] komety v 70. letech 20. století. SOHO zaznamenal obal plynného vodíku větší než je 1 AU v poloměru kolem komety [[Hale-Bopp]]. Voda vycházející z komety je rozložena radiací ze Slunce a dále interakce s vodíkem emituje UV záření. Některá plynná hala komet byla naměřena i o deseti miliardách metrů na šířku (tedy 1010 větší jak Slunce). Samotné atomy vodíku jsou velmi lehké a mohou cestovat velmi velké vzdálenosti, než podlehnou ionizaci vlivem Slunce. Když podlehnou atomy vodíku ionizaci jsou obvykle rozmetány slunečním větrem.
 
== Složení ==
Výzkumná mise [[Rosetta (sonda)|Rosetta]] nalezla přítomnost oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, amoniak, metan a metanol v oblasti koma u komety 67P, stejně tak přítomnost malého množství [[Formaldehyd|formaldehydu]], [[Sulfan|sirovodíku]] a [[Kyanovodík|kyanovodíku]], [[Oxid siřičitý|oxidu siřičitého]], [[Sirouhlík|sulfidu uhličitého]].
Největší naměřené množství u plynného obalu komety 67P bylo vody, kyslíku, [[Oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[Oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]]. Poměr mezi kyslíkem a vodou vycházející z komety zůstával stejný po dobu několika měsíců.
[[Soubor:PIA20119-CometChristensen-C2006W3-CO2-WISE-20100420.jpg|náhled|vpravo|Kometa Christensen vydávající plynný uhlík pozorovaný v infračerveném záření.]]
 
569

editací