Byzantská literatura: Porovnání verzí

V tomto období doznívá klasická historiografie, která byla později nahrazena byzantskou [[Kronika|kronikou]], která si však také uchovala mnoho z tradiční historiografie. Známí klasičtí historici byli např. [[Prokopios z Kaisareie|Prokopios]] z palestinské [[Kaisareia|Kaisareie]], který popsal války s [[Gótové|Góty]], [[Vandalové|Vandaly]] a [[Peršané|Peršany]] a jako první zmiňuje i [[Slované|Slovany]]. Jiní významní autoři byli [[MenandrosMenander Protektor]], [[Agathias z Myriny]] a [[Theofylaktos Simokattés]].

Od 8. století se historie píše formou kroniky. Známý je [[Arethas]] z [[Patra|Patry]], který byl biskupem v [[Kappadokie|kappadocké]] [[Kayseri|Kaisareii]] a je autorem díla [[Kronika z Monemvasie]] ''(Chroniki tis Monemvasias)''. Významnými historiky 11. a 12. stol. byli [[Michail Attaliatis]] z [[Antalya|Attaleie]], [[Ioannis Kinnamos]], [[NikitasNiketas ChoniatisChoniates]] z [[Frýgie]], [[JeorjosGeorgios PachymerisPachyméres]] z [[Nikaia|Nikaie]], [[NikiforosNikéforos VryenniosBryennios mladší|Nikéforos Bryennios ml.]] z [[Edirne|Adrianopole]], [[Georgios Akropolites]] a [[Jeotjos Frantzis]] z Konstantinopole. Velmi známý však byl [[Michael Psellos]], který popsal vládu po Basileiově smrti, císařovna [[Anna Komnenovna]] s dílem ''Alexiada'', kde popisuje historii Byzance za vlády jejího otce, [[Alexios I. Komnenos|Alexia I. Komnena]]. Anna byla první řeckou ženskou historičkou. Jejím vzorem byl Thúkydidés, Xenofón a Polybios. Historii psal i císař [[Konstantin VII. Porfyrogennetos]], který např. zavedl pojem ''Velká Morava (Megali Moravia)''. Známým historikem byl i [[Ioannes Skylitzes]] a aristokrat [[Laonikos Chalkokondyles]], žijící v 15. století, který byl velkým řeckým vlastencem. Popsal vzrůst turecké moci a pád byzantské říše. Jeho potomci žijí v [[Řecko|Řecku]] dodnes.

Popularitě se těšila i poezie, která kopírovala antické styly jako [[Epigram|epigramy]], [[Satira|satiry]], didaktiku a oslavné písně (panijrika). Jako vzor sloužili básníci archaického, klasického a helénistického období. Básně byly někdy i s křesťanskou tematikou. Známí tvůrci epigramů byli [[Christoforos]] z [[Lesbos (ostrov)|Lesbu]], [[Georgios Pisides]] z Pisidie, [[Theodoros StuditisStudijský]] z Konstantinopole a [[Ioannis Jeometris]]. Křesťanskou panegyriku psali [[Pavlos Silentiarios]] z Konstantinopole, který napsal oslavnou báseň na chrám [[Hagia Sofia]] (''Is Ajan Sofian''), Georgios Pisides a [[Manuil Cholovolos]].

Autoři skládali i panegyrické (oslavné) křesťanské písně, které měly původ v antické lyrice a [[Řecká hudba|řecké lidové hudbě]]. Tyto písně se staly základem pro ortodoxní cirkevní zpěvy. První takováto panegyrika vznikla již v 7. století a napsal ji [[Romanos Melodos]] z [[Homs|Emesy]], podle některých názorů byl původem [[Židé|Žid]]. V 8. století psal oslavné křesťanské hymny řecký biskup [[Andreas Krétský]] z [[Damašek|Damašku]]. Ve 12. století vzniklo dokonce křesťanské drama, napsané neznámým autorem, který se inspiroval klasickou řeckou tragédií. Drama však nikdy nebylo hráno, jelikož divadla nefungovala. Drama má název ''Trpící Kristus (Christos Paschon)''. Populární byly i tzv. byzantské [[mysticismus|mysticismy]], které vycházely z antické filozofie. Zakladatelem se stal [[Maxim Vyznavač]], který napsal mnoho dieal, např. ''O rozličných nejasnostech (Peri diaforon aporion)''. Mystikové 11. století byli [[Symeon]] z [[Paflagónie]] a [[Nikithas Stethatos]], ze 14. století pak [[Nikolaos Kabasilas]].