Tvořivost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m Oprava reference, typografie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 9:
Pro výsledky činnosti, které lze označit jako tvůrčí, ale mají negativní sociální hodnotu (nové mučicí nástroje, plynové komory, atomová bomba atd.) užívají někteří autoři pojem '''antikreativita''',<ref name="Bakalar">{{citace monografie
|příjmení = Bakalář |jméno=E. |příjmení2=Erazím |jméno2=P. |titul=Kapitoly z psychologie tvořivosti I. |rok=1990 |vydavatel=Dům techniky ČSVTS |místo=Plzeň |jazyk=česky }}</ref> negativní tvorba či protispolečenská tvořivost.<ref name="Petrova">{{citace monografie |příjmení = Petrová |jméno=A. |titul=Tvořivost v teorii a praxi |rok=1999 |vydavatel=Vodnář |místo=Příbram |isbn=80-86226-05-0 |jazyk=česky }}</ref>
== Klasifikace tvořivosti ==
Řádek 56 ⟶ 55:
== Tvůrčí proces ==
Dávné společnosti připisovaly vznik vynikajících uměleckých děl i myšlenek božské [[Inspirace|inspiraci]] či vnuknutí [[Múzy|múz]]. Stará řečtina neměla pro tvořivost zvláštní slovo a užívala slovesa ''poiein'' (dělat) nebo ''ktizein'' (budovat, zakládat). [[Platón]] pokládal výtvarná díla za pouhou nápodobu, přesto proces tvůrčího poznání popsal takto:
„Když se ty jednotlivé věci, jména a výměry (
Pojem tvoření (hebr. ''bárá'') vznikl z [[Bible|biblické]] představy stvoření z ničeho, ale až v renesanci se začal běžně připisovat i člověku. „Génius“, ve starém Řecku božstvo, je od [[osvícenství]] označením pro velmi tvořivého člověka. Koncem 19. století se úvahami o tvořivém myšlení zabývali významní vědci, například fyzik [[Hermann von Helmholtz]] (1896), matematik [[Henri Poincaré]] (1906) nebo sociolog [[Max Wertheimer]].
Řádek 72 ⟶ 71:
=== Inkubace ===
Inkubace je přestávkou od aktivní snahy vyřešit problém, která může přinést vhled. Od doby kdy byla začleněna do Wallasova modelu tvůrčího procesu je tato přestávka v centru pozornosti mnohých výzkumů. Ward<ref>{{cite book |author=Ward, T. |year=2003 |chapter=Creativity |editor= Nagel, L. |title=Encyclopaedia of Cognition |location=New York |publisher=Macmillan}}</ref> vypočítává všechny hypotézy, které byly sestaveny k vysvětlení toho, proč přestávka napomáhá tvůrčímu procesu a upozorňuje na část empirických důkazů, které naznačují, že hlavní přínos přestávky je v zapomínání. Bez přestávky se totiž řešitel problému mnohem snadněji zasekne ve slepé uličce díky fixaci na klamné nápovědi.<ref>{{cite book|last=Smith|first=Steven M.|title=The Creative Cognition Approach|year=1995|publisher=[[MIT Press]]|editor=Steven M. Smith |editor2=Thomas B. Ward |editor3=Ronald A. Finke|chapter=Fixation, Incubation, and Insight in Memory and Creative Thinking}}</ref>
Tuto teorii můžeme vnímat v kontrastu s teorií starší, která tvrdí, že řešení problémů se za záhadných okolností vynořují z podvědomí, zatímco je vědomí zaujato něčím jiným, což umožňuje vytváření nových a originálních propojení myšlenek bez toho, aby tento proces byl narušován snahou vědomí o zachování řádu. <ref>{{
| příjmení = Mihaly.
| jméno = Csikszentmihalyi,
| titul = Creativity : flow and the psychology of discovery and invention
| url = https://www.worldcat.org/oclc/34078996
| vydání = 1st ed
| vydavatel = HarperCollinsPublishers
| místo = New York
| počet stran = viii, 456 pages
| isbn = 0060171332
| isbn2 = 9780060171339
}}</ref>
=== Divergentní a konvergentní myšlení ===
Řádek 94 ⟶ 105:
Teorii zdokonalování z větší části vyvinula psycholožka Liane Gaborová. Tato teorie v zásadě tvrdí, že tvořivost vzniká na základě sebeřízení a sebezdokonalování. Klade důraz nejen na viditelný výsledek tvořivého procesu, ale i na vnitřní kognitivní restrukturalizaci a úpravu pohledu na svět, kterou ssebou tvoření přináší. Úkol se zde střetává s naším světonázorem a z této interakce ani jedna strana nevyjde nezměněna. Tento střet se opakuje dokud není úkol splněn, ale v té chvíli je samotné zadání úkolu nazíráno z poněkud odlišného úhlu a světonázor prodělal mírnou, nebo i drastickou změnu, neboť následuje obecnou tendenci všech světonázorů eliminovat kognitivní disonanci a vyhledávat souhlad mezi všemi svými složkami, ať to jsou myšlenky, přístupy, nebo vědomosti.
V centru pozornosti zde stojí potencionální stav, laicky řečeno
Narozdíl od jiných teorií tvůrčího procesu, které vnímají tvůrčí proces prostě jako náhodné spojování nápadů, teorie zdokonalování se pokouší vysvětlit rukopis autorů, který je rozeznatelný i když daný autor zkusí vytvořit své dílo v jiném druhu umění, než v jakém tvořil doposud. Vysvětlením tohoto nezaměnitelného rukopisu je zde nezaměnitelný světonázor autora, který se promítá do všech jeho děl. <ref>Gabora, L. & Saab, A. (2011). Creative interference and states of potentiality in analogy problem solving. ''Proceedings of the Annual Meeting of the Cognitive Science Society''. July 20–23, 2011, Boston MA.</ref>
| |||