Bezdýmný střelný prach: Porovnání verzí

→‎Vznik: - oprava / zpřesnění údaje
(překlep)
(→‎Vznik: - oprava / zpřesnění údaje)
== Historie ==
===Vznik===
Objev bezdýmných prachů se datuje do první poloviny 19. století. Působení kyseliny dusičné na celulózu vzniká nitrocelulóza. Poskytuje vysoký výkon, ale samotná nitrocelulóza hoří příliš rychle. Rakouské dělostřelectvo prováděly pokusy s použitím nitrocelulózy v letech 1855 až 1862, ale práce s nitrocelulózou byla nebezpečná. Docházelo k destrukci hlavní děl.
K pokroku došlo po objevu rozpouštění nitrocelulózy v organických rozpouštědlech. Tím začala cesta ke vzniku bezdýmných střelných prachů. Používal se nitroglycerin. Výbušniny na býzi nitroglycerinu zdokonalil významně [[Alfred Nobel]]. Později se používaly výbušniny také na základě [[Ethylenglykoldinitrát|nitroglycolu]]. Produkty založené na nitroglycolu bývají méně stabilní, protože glykol se dále odpařuje.
 
===Chemická stabilita===
Chemická stabilita bezdýmných střelných prachů byl v počátcích závažný problém. Na počátku 20. století došlo k několika neštěstím v důsledku výbuchu střelného prachu. Jedním ze smutných příkladů neštěstí přičítanému na vrub samovolného výbuchu je případ francouzského křižníku Jena (francouzsky Iéna) v roce 1907. <ref name=StrelivoDRPZ/>