Bitva u Kressenbrunnu: Porovnání verzí

Po úspěšném [[Křížové výpravy|křížovém tažení]] Přemysla Otakara II. do [[Baltské státy|Pobaltí]] v letech 1254–55 podnikla česká vojska v srpnu 1257 vojenskou výpravu do [[Bavorsko|Bavorska]], která ale pro ně skončila katastrofálně. Přemysl kapituloval před [[Jindřich XIII. Bavorský|Jindřichem Bavorským]], zetěm a spojencem Bély IV., a uzavřel s ním mír. V Přemyslovi jistě rezonovala myšlenka zpět získat štýrská území. Když Béla IV. vpadl do [[Korutany|Korutan]], které byly spojencem českého krále, Přemysl splnil svoji spojeneckou povinnost. Přitom přijal pod svou ochranu i štýrská knížata, která se bouřila proti uherské nadvládě a zneužívání moci Bélova syna [[Štěpán V. Uherský|Štěpána]]. Začátkem roku 1260 vtáhl Přemysl Otakar s vojskem do Štýrska a vyhnal Bélu z krajiny. Tak se celé babenberské dědictví opět vrátilo do jeho rukou. Rozhodujícímu střetu už ale nemohlo nic zabránit. Oba panovníci obdivuhodně rychle svolali do boje svá vojska. Po přípravách se obě mohutné armády, napříčnavzdory nevhodnému ročnímu období, daly proti sobě na pochod. Vzhledem k počasí se oba vladaři dohodli, že boj odloží na příhodnější dobu. Příměří vydrželo do 24. června 1260 a oběma vládcům poskytlo čas na důkladnější přípravu a na získání spojenců. Českému králi přislíbila pomoc štýrská, korutanská, slezská a brandenburská knížata. Béla IV. se spoléhal na své tradiční spojence – polského knížete [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslava V.]] a ruského knížete [[Alexandr Něvský|Alexandra Něvského]].