Byl synem proslulého [[Praha|pražského]] varhaníka [[Šimon Brixi|Šimona Brixiho]] (1693–1735) a jeho ženy Barbory rozené Fialkové, dcery bohatého měšťana v [[Benátky nad Jizerou|Benátkách nad Jizerou]]. VystudovalMezi hudebnělety zaměřené1744 piaristické– gymnázium1748 vstudoval na hudebně zaměřeném [[KosmonosyPiaristé|Kosmonosíchpiaristickém]] ([[1744]]gymnáziu –v [[1748Kosmonosy|Kosmonosích]]). Po jeho ukončení působil v několika pražských chrámech jako varhaník (například v [[Kostel svatého Mikuláše (Praha, Malá Strana)|kostele sv. Mikuláše]] na [[Malá Strana|Malé Straně]], předtím u [[Kostel svatého Havla (Praha)|sv. Havla na Starém Městě]] a v dnes již zaniklém [[Kostel Panny Marie Na louži|kostele Panny Marie na Louži]], který stával na dnešním [[Mariánské náměstí (Praha)|Mariánském náměstí]]). Mezi uznávané skladatele se zařadil velmi záhy, o čemž svědčí četné skladby, prováděné v letech [[1758]] – [[1771]] na každoročních svatojánských slavnostech, pořádaných na lodích poblíž [[Karlův most|Karlova mostu]]. Dá se říci, že domacoby hudební skladatel v Českých zemích ve své době zcela dominoval. Roku [[1759]] se stal kapelníkem [[chrámChrám svatého Víta|katedrály sv.Víta]]. Tuto, v tehdejších dobách snad nejvýznamnější, funkci v pražském hudebním životě zastával až do své smrti. Protože jeho předchůdce ve funkci, kapelník a skladatel Jan František Novák (1697–1771) byl ještě naživu – penzionován byl ze zdravotních důvodů – a Novákova penze odčerpávala z Brixiho platu mandatorně 100 zlatých ročně, Brixi rozdíl dorovnával účinkováním v kostele benediktinek u [[Klášter svatého Jiří (Praha)|sv. Jiří na Pražském hradě]]. Pro toto místo vznikly proslulé Brixiho koncerty pro varhany a orchestr. Brixiho umělecký věhlas pronikl velmi brzy i do zahraničí. V [[Polsko|Polsku]], [[Rakousko|Rakousku]] i na západě [[Německo|Německa]] patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejhranějším autorům chrámové hudby. [[Mnichov]]štíMnichovští [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] od něho několik let objednávali hudbu k duchovním dramatům. 167 jeho děl je dodnes v opisech zachováno v klášteře [[Cisterciácký řád|cisterciáků]] v Ottobeurenu. Nikdy nebyl ženatý a neměl děti. Žil v dnešní Thunovské ulici na Malé Straně. Zemřel poměrně mlád, patrně na [[tuberkulóza|tuberkulózu]] v Nemocnici u milosrdných bratří na Františku. Jeho ostatky spočinuly na nemocničním hřbitově u [[Kostel svatého Šimona a Judy (Praha)|kostela sv. Šimona a Judy]].
== Dílo ==
Ačkoli žil ještě v době [[Barokní hudba|baroka]], jeho hudba je předzvěstí hudebního klasicismu – v jeho skladbách se objevují nové prvky: projasněnost výrazu, svěží [[rytmus|rytmické]] cítění a promyšlenost stavby, tedy postupy typické pro klasicistní hudbu. V tom také tkví jeho největší objevitelský přínos a význam. Brixi hojně uplatňoval [[synkopa|synkopy]] a [[triola|trioly]] a stálým kombinováním nejrůznějších rytmických útvarů, nepravidelnostmi a přesahy se vyhýbal jednotvárnosti, do které upadalo mnoho jeho současníků. Ty převyšoval i složitější [[harmonie|harmonií]] a pestrostí formálního členění. Jeho skladby jsou plny vnitřního napětí, které jim dodával důrazem na hudební výraz skladby, což v té době rozhodně nebylo běžné. Brixi za svůj život zkomponoval obrovské množství skladeb (kolem 500). Jedná se převážně o církevní hudbu (přes sto [[mše (hudba)|mší]] a dalších téměř 300 skladeb včetně [[oratorium|oratorií]], [[rekviem|smutečních mší]], [[litanie|litanií]], varhanních skladeb, [[koncert (hudební skladba)|koncertů]] ad.). V českých zemích a mnoha zemích Evropy patřily Brixiho skladby po celou druhou polovinu [[18. století]] k nejhranějším.
