Otevřít hlavní menu

Změny

Odebrány 3 bajty ,  před 1 rokem
* ''reálná darovací smlouva'', při jejímž uzavření dochází zároveň k [[Tradice|předání]] předmětu daru, a to nejen „z ruky do ruky“, ale také symbolicky (tzv. dlouhou rukou, ''longa manu'', např. předáním klíčů od automobilu) či ponecháním v [[Detence|detenci]] obdarovaného (tzv. krátkou rukou, ''brevi manu'', má-li darovanou věc už u sebe)
* ''konsenzuální darovací smlouva'', kdy se dárce pouze zavazuje, že dar do vlastnictví obdarovaného teprve převede, např. z důvodu splnění nějaké podmínky, a obdarovaný tuto nabídku akceptuje (k uzavření smlouvy proto dojde a její splnění je ponecháno budoucnosti; neplnění zde nicméně nezakládá nárok na [[úroky z prodlení]])
 
KonsenzuálníKonsensuální darovací smlouva ale není uzavřena tehdy, jde-li pouze o ''slib daru'', který není obdarovaným řádně akceptován. Pak slibující nemá povinnost dar odevzdat a druhá strana má právo pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s tím vznikly.
 
Základními charakteristikami každé darovací smlouvy je její dobrovolnost, nemůže tedy jít o plnění jakékoli právní povinnosti, a bezúplatnost. Tomu však nebrání, je-li podmíněna přijetím příkazu nebo splněním určité podmínky, nejde-li ovšem o majetkovou protislužbu dárci. Takových vedlejších ujednání může být velmi mnoho, právně nerelevantní je jen prosté určení účelu daru, kterým obdarovaný není vázán. Stanoví-li ale dárce nějakou podmínku, ať již odkládací (suspenzivní) nebo rozvazovací (rezolutivní), má to už na právní účinky darovací smlouvy podstatný vliv ({{OZ|548}}). Kupř. i nesplnění rozvazovací podmínky poskytovat pravidelně určitou část výtěžku z nájmu darovaného domu na dobročinné účely, ke kterému dojde až po několika letech od darování, má za následek zánik vlastnictví daru.<ref>Bednář, S. 14.</ref> Nepřihlíží se pouze k podmínkám nemožným, příčícím se [[Dobré mravy|dobrým mravům]] (např. zákaz manželství s určitou osobou) nebo narušujícím [[veřejný pořádek]], vybízejícím k trestné činnosti či zjevně šikanujícím obdarovaného. Jde-li o uložení konkrétního příkazu, spočívajícího např. v povinnosti dárci veřejně poděkovat, je vymahatelný až poté, co dárce svou část smlouvy splnil. Pro příkazy, které jsou ve [[Veřejný zájem|veřejném zájmu]], zákon zvláště z tohoto důvodu navíc ustanovuje, že jejich splnění mohou po smrti dárce kromě jeho dědiců vymáhat i příslušné [[Orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] nebo [[Právnická osoba|právnické osoby]], které jsou oprávněné takový zájem chránit.<ref>Elischer, S. 624, 654–657.</ref>
Stranami darovací smlouvy jsou ''dárce'' a ''obdarovaný'', což mohou být [[Fyzická osoba|osoby fyzické]] i právnické, přičemž není vyloučeno, aby na každé straně vystupovalo více osob (nebude-li ujednáno jinak, budou v takovém případě zavázány z darovací smlouvy [[společně a nerozdílně]]). Je také umožněno tzv. ''vzájemné darování'', ale pouze tehdy, je-li zřejmé, že nejde o [[Směnná smlouva|směnnou smlouvu]], a navíc pouze v rozsahu, v jakém hodnota jednoho daru převyšuje hodnotu druhého daru. Ve zbytku jde vždy o směnu.<ref name="Bednář 8" />
 
Určité problémy mohou vyvstat při darování mezi manžely. České právo tuto možnost obecně nezakazuje, lze to však jen k majetku, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z nich a který proto není součástí [[Společné jmění manželů|společného jmění manželů]]. Okruh takových věcí může být v různých případech různý, protože společné jmění manželů může být modifikováno rozhodnutím soudu či vzájemnou dohodou. Jde-li o darování manželům, záleží na tom, zda je darováno výslovně jen jednomu z nich, pak se dar stane součástí jeho výlučného jmění, při darování oběma bude věc součástí jejich společného jmění. Darovat lze i nenarozenému dítěti ([[nasciturus]]), ale jen tehdy, bude-li mu to ku prospěchu.<ref>Elischer, S. 628.</ref> Podobný princip se projevuje v zákonem zvláště upravené otázce darování osobě s omezenou [[svéprávnost]]í. Taková osoba je způsobilá darovat nebo přijmout pouze dar malé hodnoty, příp. vzhledem k okolnostem obvyklý. Tím je míněno, že je přípustný i dar vyšší hodnoty, pokud nezpůsobí obdarovanému žádnou újmu. Dar, který by znamenal následné zvýšené výdaje či jiné obtíže, by totiž pro něj nebyl jednoznačným majetkovým přínosem.<ref>{{Citace soudního rozhodnutí | rozhodnutí = rozsudek Nejvyššího soudu České republiky | datum vydání = 13. 9. 2001 | spisová značka = 25 Cdo 1005/99 | url = http://nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/480ADD5DFA9B72EDC1257A4E006A89CD?openDocument | datum přístupu = 2015-12-21}}</ref> Právo také stanoví zvláštní pravidla pro případy, kdy je potenciální dárce v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení, tehdy nelze darovat osobě, která toto zařízení provozuje nebo je v něm zaměstnána, ledaže jde o [[Osoba blízká|blízkou osobu]] dárce. Zákaz je odůvodněn plným zachováním dobrovolnosti daru, což v těchto situacích může být narušeno iracionálními pocity nutnosti se odvděčit.<ref>Bednář, S. 16.</ref>
 
=== Darování pro případ smrti ===
Anonymní uživatel