Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 56 bajtů, před 1 rokem
m
řazení kategorií, čárky, pravopis, typo
 
== Popis ==
[[Soubor:Maretak in lijsterbes - detail.JPG|left|thumb|Detail listů jmelí bílého]]Větévky jmelí bílého tvoří husté polokulovité trsy dorůstající průměru až 100&nbsp;cm. Z krátkého kmínku vyrůstají většinou pravidelně vidličnaté článkovité větve, které jsou v uzlinách rozšířené a snadno lámavé. První dvojice vstřícných listů vyroste ve druhém roce, posléze se rostlina každým rokem rozrůstá o jeden článek, podle čehož lze určit její stáří.<ref name="Rubcov, 106" /> Její biologický cyklus lze rozdělit na dvě fáze: stádium samostatné, kdy semeno klíčí a rostlinka žije ze svých zásob, a stadium cizopasné, trvající do konce jejího vegetativního života. Ten může dosáhnout 30 – 4030–40 let.<ref name="Černohorský, 688">{{Citace periodika | příjmení = Černohorský | jméno = Zdeněk | titul = O jmelí trochu jinak | periodikum = Vesmír | odkaz na periodikum = http://www.vesmir.cz/ | rok = 1997 | měsíc = prosinec | ročník = 76 | číslo = 12 | strany = 688 | url = http://www.vesmir.cz/clanek/o-jmeli-trochu-jinak | issn = 1214-4029}}</ref> Lysé listy, vyrůstající v párech na koncích větévek, jsou přisedlé, podlouhle obvejčité až kopinaté, kožovité a celokrajné.<ref name="Kapesní atlas, 146">{{Citace monografie | příjmení = Jirásek | jméno = Václav | příjmení2 = Starý | jméno2 = František | příjmení3 = Sekera | jméno3 = František | překladatelé = | titul = Kapesní atlas léčivých rostlin | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1989 | strany = 146 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref> Mohou být dlouhé až 5&nbsp;cm, široké pak do 2&nbsp;cm. Jejich barva je obvykle žlutozelená, avšak forma rostoucí na jedlích bývá sytě zelená.<ref name="Rubcov, 106" /> Drobné [[Gonochorismus|jednopohlavné]] květy vykvétají v březnu a dubnu, přisedlé po třech ve vidlanech v rozsochách a na vrcholech větví.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Mají žlutavé zbarvení, u samičích květů jsou usazené v mističkovité [[Češule|češuli]] s [[okvětí]]m ze 4 nebo 6 lístků (tyčinky bývají v témže počtu). Spodní [[semeník]] je jednopouzdrý, bez rozlišení semenic a vajíček, s jedním až třemi zárodečnými vaky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Češule se po oplodnění hmyzem změní v lepkavý obal z [[viscin]]u a podílí se na vývoji nepravé, zpočátku zelené, jednosemenné [[bobule]]. Barevnost a velikost tohoto [[plod (botanika)|plodu]] se v dalším vývoji liší od taxonu. Poddruhy na evropském území mají bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou známy žluté, načervenalé, oranžové nebo červené varianty.<ref name="efloras1">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum coloratum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200006585 | jazyk = en | datum přístupu = 2012-03-08 | vydavatel = www.efloras.org}}</ref><ref name="efloras2">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum album subsp Linnaeus. meridianum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=242414826 | datum přístupu = 2012-03-08 | jazyk = en | vydavatel = www.efloras.org}}</ref>
 
=== Možnost záměny ===
 
== Rozšíření ==
Jmelí bílé všech tří poddruhů v přírodě rozšiřují především [[drozd brávník]] a [[brkoslav severní]] trusem. Bobule jmelí polykají celé, nikdy se jim nelepí semena na zobák ani na peří. Po průchodu trávicím traktem se semena v trusu lepí na větve, většina semen však mine větve a dopadne na zem. Na jaře množí jmelí bílé pravé [[pěnice černohlavá]], která záměrně vylupuje z bobulí semena, lepí je na větve a polyká jen slupku s trochou dužiny, protože semena nejsou stravitelná. Pěnice tímto způsobem velmi hustě vysévá jmelí na větve většinou poblíž matečné rostliny i na samotnou matečnou rostlinu a tím působí značné napadení stromů jmelím.
 
Rostlina je jako původní druh rozšířena po celé Evropě (mimo severní [[Skandinávie|skandinávská]] teritoria), na [[Kavkaz]]e, v [[Himálaj]]i a v malé i jihovýchodní Asii a lze ji nalézt v [[Nadmořská výška|nadmořských výškách]] od nížin až do hor. Z jehličnanů většinou parazituje na [[Borovice|borovicích]] a [[Jedle|jedlích]], z listnáčů zejména na [[Lípa (rod)|lípách]], [[topol]]ech, [[Trnovník akát|akátech]], [[javor]]ech, jabloních a [[hloh]]u.<ref name="Rubcov, 108">Rubcov, s. 108.</ref> Kolem roku [[1900]] bylo jmelí bílé kvůli dekorativním účelům člověkem zavlečeno i do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]]. K tomuto rozšíření došlo v [[Kalifornie|kalifornském]] okrese [[Sonoma County]], kde parazituje na druzích javoru, [[olše (strom)|olše]], jabloně, topolu, švestky, [[akát]]u, [[Vrba|vrby]], [[Bříza|břízy]], [[hloh]]u a [[jilm]]u. Prozatím se nezdá, že infikuje [[dub]] a [[eukalypt]] nebo kalifornské druhy jehličnanů.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Popis druhů jmelí vyskytujících se v Severní Americe | url = http://www.cdfa.ca.gov/plant/ipc/weedinfo/viscum.htm | datum přístupu = 2012-03-11 | vydavatel = California department of food and agriculture}}</ref> Ačkoli se kvůli nedostatku vhodných hostitelských stromů nepředpokládalo, že by se jmelí bílé rozšířilo mimo oblast původního zavlečení, byl jeho výskyt v druhé polovině [[20. století]] zaznamenán až v kanadské [[Britská Kolumbie|Britské Kolumbii]] u města [[Victoria (Britská Kolumbie)|Victoria]] (přibližně 1300&nbsp;km severně od Sonoma County).<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Evropské jmelí v Kanadě | url = http://cfs.nrcan.gc.ca/publications?id=4051 | datum přístupu = 2012-03-11 | vydavatel = Pacific forestry centre}}</ref>
== Parazitace ==
[[Soubor:Viscum-album-germination.JPG|thumb|left|Mladá rostlinka jmelí v prvním roce růstu]][[Soubor:Haustorium Mistel Sachs.jpg|thumb|right|Primární pohružovák a haustoria prorůstající do dřevní hmoty]]
Přilnutí semene ke kůře stromu, které je základním předpokladem k jeho úspěšnému vyklíčení, umožníumožňuje lepkavé oplodí s vicsinovou vrstvou. Semeno samotné obsahuje živné pletivo s nejčastěji dvěma zárodky se zelení listovou. Pletivo je bohaté na škrob, který klíčící rostlince usnadňuje přežít do chvíle, než zakotví v hostiteli. Zárodky mají dvě dělohy, mezi nimi pak vzrostlý vrchol stonku a proti němu stonkový článek podděložní ([[hypokotyl]]).<ref name="Černohorský, 688" /> Klíčení začíná v březnu nebo dubnu při teplotě 8-10&nbsp;°C, vzdušné vlhkosti 50-60 % a plném osvětlení (důležitá je především modrá složka záření).<ref name="Dušek, 154">{{Citace periodika | příjmení = Dušek | jméno = Jindřich | titul = Jmelí - stále otevřené téma | periodikum = Živa | odkaz na periodikum = http://ziva.avcr.cz// | rok = 1993 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 4 | strany = 154 | url = | issn = 0044-4812}}</ref> Po celý první rok je rostlina bez kořenů, proto je toto období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého počtu semenáčků. V této fázi je nejpravděpodobnější příjem vody přes kůru hostitelské dřeviny za pomocí papil na spodní straně hypokotylního terčíku.<ref name="Dušek, 154" /> Na jaře příštího roku na spodní straně přichycovacího terčíku<ref name="Dušek, 154" /> vyroste kuželovitá přísavka (primární pohružovák), jež vrůstá radiálně do větve hostitele a proniká buněčnými vrstvami druhotné kůry tvořené [[Korek|korkem]], dokud nenarazí na dělivé pletivo ([[felogen]]), které svou dělivou činností korek produkuje.<ref name="Černohorský, 688" /> Horní strana hypokotylního článku se osvobodí ze semene, hypokotyl se napřímí a mezi děložními lístky vyrůstá výhonek s prvním párem listů.<ref name="Dušek, 154" /> Mezitím buňky felogenu a další buňky hostitele syntetizují [[polyfenol]]y, které se v bohatém množství nahromadí kolem primárního pohružováku.<ref name="Černohorský, 688" /> Pokud se v této fázi vývoje rostlince podaří odolat obranným mechanismům hostitele, primární pohružovák rychle nabere maximum objemu a ve třetím roce začnou do kůry napadeného stromu podélně vrůstat korové provazce. Z nich posléze radiálně vyrážejí modifikované kořínky druhotných pohružováků (haustoria), které pronikají lýkem až k dělivému pletivu ([[kambium]]). Zde se cévy pohružováků připojí k [[xylém|cévním svazkům]] nejmladšího letokruhu na povrchu dřeva, odkud posléze odebírají vodu s nerostnými látkami.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Jako poloparazit je jmelí schopno další organické látky asimilovat [[Fotosyntéza|fotosyntézou]].<ref name="Castleman, 227"/> Zajímavostí je, že pokusy pěstovat jmelí v umělé kultuře ([[in vitro]]) jsou prozatím neúspěšné.<ref name="Černohorský, 688" />
 
=== Ochrana rostlin ===
V Evropě a Asii je rozlišováno několik poddruhů, v pojetí některých<ref name="Fischer">{{Citace monografie | příjmení = Fischer | jméno = Manfred A. | titul = Exkursionsflora von Österreich | vydavatel = Verlag Eugen Ulmer | místo = Stuttgart et Wien | rok = 1994 | isbn = | strany = | jazyk = německy}}</ref> botaniků samostatných druhů:
* '''''Viscum album'' subsp. ''album''''' (jmelí bílé pravé) – vyskytuje se na dvouděložních dřevinách. Semeno po vymáčknutí ze zralého plodu zůstává spojeno s [[exokarp]]em lepkavým mezokarpem, který se nitkovitě vytahuje. Semeno je bílé, srdcovité, o málo delší než široké.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''austriacum''''' (jmelí bílé borovicové) – vyskytuje se na borovicích a ojediněle zřejmě i na smrku.. Nazelenalé, elipsoidní, znatelně delší než širší semeno lze za zralosti snadlno vymáčknout a oddělit od exokarpu. Na borovici a na smrku listy úzce kopinaté, na čerstvých semenech je zřetelná bílá síťovitá kresba.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''abietis''''' (jmelí bílé jedlové) – roste pouze na jedlích . Listy jsou podlouhle obvejčité až kopinaté, nanejvýš 3x delší než široké. Bílá kresba je zřetelná jen na suchých semenech.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''coloratum''''' – čepel listu eliptická nebo podlouhle kopinatá, plody jsou nažloutlé, načervenalé, oranžové nebo červené, 6 – 86–8&nbsp;mm v průměru. Výskyt [[Čína]], [[Japonsko]], [[Tchaj-wan]], [[Rusko]] a [[Korea]].<ref name="efloras1" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''creticum''''' – endemický výskyt na východní [[Kréta|Krétě]], kde parazituje na borovici kalabrijské. Plody jsou bílé, listy krátké.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum album (Jmelí bílé) | url = http://www.rostliny.net/pdf.php?rID=25344 | datum přístupu = 2012-03-08 | vydavatel = www.rostliny.net}}</ref>
* '''''Viscum album'' subsp. ''meridianum''''' – listová čepel většinou obvejčitá, eliptická až kopinatá, plody jsou žluté, elipsoidní, 8 × 6&nbsp;mm. Výskyt [[Čína]], [[Bhútán]], [[Indie]], [[Myanmar]], [[Sikkim]] a [[Vietnam]].<ref name="efloras2" />
Jmelí hrálo důležitou roli v náboženské tradici u mnoha evropských národů. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem.<ref name="Vavřinová, 240">{{Citace monografie | příjmení = Vavřinová | jméno = Valburga | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 2000 | titul = Malá encyklopedie Vánoc | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 240 | poznámka = [Dále jen: ''Vavřinová''] | isbn = 80-85983-81-8}}</ref> V [[Germánská mytologie|germánské mytologii]] bylo spjato zejména s osobou boha jara a plodnosti [[Baldr]]a. Rostlina stála za Baldrovou smrtí, neboť jeho matka, bohyně [[Frigg]], si mimo jmelí vyžádala od všech věcí na světě slib, že jejímu synovi neublíží. Potomek obrů [[Loki]], který neměl boha jara v oblibě, pak intrikami přiměl slepého boha [[Höd]]a, aby jej větévkou jmelí usmrtil.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vlčková | jméno = Jitka | odkaz na autora = | překladatelé = | rok = 1999 | titul = Encyklopedie mytologie germánských a severských národů | vydání= 1 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 41 | poznámka = | isbn = 80-85983-91-5}}</ref> [[Plinius starší]] ve svém díle informuje o obřadech, které praktikovali [[Keltové|keltští]] [[druid]]ové. Za určité fáze měsíce, oblečení ve slavnostních bílých řízách, zlatými srpy odřezávali jmelí z dubů a zachycovali je do bílých roušek. Keltové věřili, že rostlina léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost jak u lidí, tak u zvířat.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Botheroydovi | jméno = Sylvia a Paul | odkaz na autora = | překladatelé = Vladimír Marek | titul = Lexikon keltské mytologie | vydavatel = Ivo Železný | místo = Praha | rok = 1998 | vydání = 1 | strany = 173 a 174 | isbn = 80-237-3552-7}}</ref> {{citát|Jmelí se v [[Galie|Galii]] vyskytuje jen vzácně; pokud je nalezeno, pak je sundáno ve veliké úctě, nejlépe šestého měsíčního dne, což je den, kterým začínají měsíce a roky a po třiceti letech vytváří nový časový úsek, den, kdy má měsíc již dostatek síly a ještě nedorostl poloviny. Galové ve svém jazyce nazývají jmelí „všelék“. Podle svých zvyklostí připravují oběť a hostinu pod stromem, na kterém jmelí našli, a přivedou dva velké býky, jejichž rohy nejprve ověnčí. Kněz oblečený do bělostného roucha vyleze na strom a zlatým nožem jmelí odřízne. Rostlina je zachycena do bílého šátku. Potom jsou obětovaná zvířata a lidé prosí božstvo, aby nechalo dar, kterým je obdarovalo, přispět k jejich štěstí. Věří, že jmelí požité s nápojem přinese plodnost každému neplodnému zvířeti a působí jako léčivý prostředek proti jakémukoliv jedu. Tak hluboká úcta tohoto národa, většinou tak nedůležitým věcem.|Plinius starší; ''Naturalis historia'' kniha XXIV<ref>{{Citace monografie | příjmení = Storl | jméno = Wolf-Dieter | odkaz na autora = | překladatelé = Eva Černá | rok = 2004 | titul = Magické rostliny keltů | vydání= 1 | vydavatel = VOLVOX GLOBATOR | místo = Praha | strany = 63 a 64 | poznámka = [Dále jen: ''Strol''] | isbn = 80-7207-557-8}}</ref>|}}[[Soubor:Evgraf Semenovich Sorokin - Crucifixion.jpg|thumb|left|Podle raně křesťanské tradice prý pocházelo dřevo na kříž Ježíše Krista ze jmelí, jež bylo tehdy volně rostoucím, mohutným stromem]] Raní křesťané mezi sebou tradovali, že jmelí bylo dříve volně rostoucím mohutným stromem. Z jeho větve prý [[Svatý Josef|Josef]] vyřezal kolébku pro [[Ježíš Kristus|Ježíška]]. Později strom porazili Římané a z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Potomci stromu se v dalších letech natolik styděli za události na [[Golgota|Golgotě]], že seschli do drobných keříků.<ref name="Vavřinová, 242">Vavřinová, s. 242.</ref> Z tohoto důvodu bylo dříve jmelí nazýváno ''dřevo kříže'' (latinsky ''Lignum crucis'').<ref>Castleman, s. 233.</ref> Způsob obživy keříku symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve,<ref name="Šottnerová, 127">{{Citace monografie | příjmení = Šottnerová | jméno = Dagmar | odkaz na autora = | rok = 2009 | titul = Lidové tradice | vydání= 1 | vydavatel = Rubico | místo = Olomouc | strany = 127 | isbn = 978-80-7346-096-9}}</ref> patrně i proto se v křesťanské tradici jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků. Podle jedné z nejznámějších štědrovečerních zvyklostí rostlina zajistí do domu štěstí a požehnání, pokud hlava rodiny za prvního kuropění zavěsí nad štědrovečerní stůl snítku zelených, stříbrných nebo pozlacených větévek. Každému stolovníkovi pak splní přání, pokud jej zašeptá do ohně první zapálené svíčky na vánočním stromečku.<ref name="Vavřinová, 240" /> Magický účinek rostliny se umocňuje, je-li snítka darována, nikoli zakoupena. Štěstí je také ovlivněno množstvím bobulek, čím víc jich snítka obsahuje, tím většího se obdarované osobě dostane.<ref name="Šottnerová, 127" /> Ve středověku přinesli Angličtí žoldnéři do Německa a Švýcarska zvyk, podle nějž může muž políbit každou dívku, kterou zastihne pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku však musí oba společně utrhnout jednu bobulku. Poslední bobulka znamená poslední polibek, aby láska z domu neodešla. Této tradice se přidrželi i majitelé nevěstinců, kteří snítku jmelí zavěšovali vedle červené lucerny jako příslib prodejné lásky.<ref>Vavřinová, s. 240 – 241.</ref>
 
Díky svým lepivým složkám prý jmelí umí udržet svazek mezi mužem a ženou.<ref name="Spohn, 165" /> MimoKromě výše popsaných magických schopností se mu přisuzují i vlastnosti, kterými dokáže chránit proti ohni a čarodějnicím.<ref name="Šottnerová, 127" /> Dále je atributem odvahy, zdraví a plodnosti. Staří Řekové jej používali jako prostředek proti uřknutí a uhranutí zlými duchy a věřili, že dokáže otevřít bránu do [[Hádés|Hádovi]] říše mrtvých. V Norsku pro změnu sloužilo jako ratolest míru. V [[Rakousko|Rakousku]] lidé věřili, že jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem přinese bohatou úrodu a sedláci jej zaorávali do první brázdy.<ref name="Vavřinová, 242" /> Irové si z větviček jmelí splétali náramky nebo amulety, které zastupovaly stejnou funkci jako čtyřlístek nebo podkova. Snítka zavěšená nad vchodem do irského venkovského domu zaručovala pohostinství a pozvání k jídlu.<ref>Vavřinová, s. 241.</ref> Ve francouzské části [[Švýcarsko|Švýcarska]] nosily kvůli zajištění plodnosti nevěsty na hlavě věneček z klasů [[ječmen]]e, květů [[Sporýšovité|sporýše]] a větviček jmelí.<ref>Strol, s. 223.</ref>
 
== Použití ve farmacii a léčitelství ==
[[Soubor:Visci herba 040329.jpg|thumb|right|Nasušená droga (''herba&nbsp;visci'')]]
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od [[starověk]]u. Zakladatel lékárnické literatury Řek [[Dioskoridés]] spolu s římským lékařem [[Galén]]em jej doporučovali užívat pouze zevně a [[Hippokratés]] bylinu předepisoval na podrážděnou [[Slezina|Slezinuslezinu]]. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper (18.&nbsp;října&nbsp;1616 – 10.&nbsp;ledna&nbsp;1654) doporučoval jmelí ke ''zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů''. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.<ref>Castleman, s. 224.</ref>
 
Pro zajištění drogy ze jmelí se využívá mladých větévek s listy slabšími než 5&nbsp;mm, které se sbírají zpravidla od prosince do února. Suší se ve slabých vrstvách nebo ve svazečcích zavěšených na šňůrkách při teplotě do 40&nbsp;°C.<ref name="Rubcov, 108" /> Bylina schne poměrně pomalu, po usušení je žlutavě zelená, chutná slizovitě hořce a nažlukle páchne.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Pro domácí účely se usušená nať uchovává vcelku nebo nařezaná, chráněná před světlem a v dobře uzavřené nádobě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Thurzová | jméno = Ľudmila | překladatelé = | titul = Malý atlas léčivých rostlin | vydavatel = Osveta | místo = Martin | rok = 1975 | strany = 170 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref> Droga skladovaná déle než tři roky neobsahuje téměř žádný viskotoxin.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Korbelář | jméno = Jaroslav | příjmení2 = Endris | jméno2 = Zdeněk | titul = Naše rostliny v lékařství | vydavatel = Avicentrum | místo = Praha | rok = 1974 | strany = 182 | isbn = 80-201-009-1}}</ref> Nejdůležitějšími látkami, jež droga ([[Latina|latinsky]] ''herba visci'') obsahuje, je soubor toxických [[polypeptid]]ů (viskotoxiny), sestavených z 46 [[Aminokyselina|aminokyselin]] (tzv. jmelové živice). Dále to jsou [[lektiny]] (lektin I, II a III),<ref name="Spohn, 165">{{Citace monografie | příjmení = Spohn | jméno = Albert Mullen | překladatelé = Miroslav Volf | titul = Léčivé stromy a keře | vydavatel = Beta-Dobrovský | místo = Praha | rok = 1975 | strany = 165 | isbn = 80-7306-230-5 | poznámka = [Dále jen: ''Spohn'']}}</ref> u nichž jde vesměs o [[glykoproteiny]] schopné [[Aglutinace|aglutinovat]], tedy reagovat, s izolovanými nádorovými buňkami. Tyto látky při injekčním podání prokazatelně zvyšují imunitní reakci těla proti některým druhům rakoviny a zpomalují růst nebo dokonce způsobují zmenšení nádoru.<ref name="Castleman, 225">Castleman, s. 225.</ref> Ve jmelí byly též nalezeny cholínové deriváty ([[cholín]], [[acetylcholin]]), [[triterpenické kyseliny]] a další glykosidicky vázané látky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Tyto účinné sloučeniny obsahují některé hromadně vyráběné léčivé přípravky. Často jsou používané k léčení zánětů nervů a kloubů a nezánětlivých degenerativních onemocnění kloubů ([[Artróza|artróz]]).<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Bylina bývá součástí čajových směsí používaných při zvápenatění tepen, [[Diuretikum|diuretických]] obtížích a vysokém krevním tlaku. Mezi další účinky jmelí patří schopnost zpomalit pulz, vyvolat děložní stahy a podpořit [[Peristaltika|peristaltiku]] střev. Jeho podání zlepšuje i imunitní reakci u lidí postižených [[AIDS]].<ref name="Castleman, 225" /> Má též příznivé účinky při příznacích stáří a je schopno uklidnit srdeční činnost. V lidovém léčitelství se používá buď ve formě prášku nebo jako nálev (macerát). Nedoporučuje se připravovat odvar, neboť účinné látky se varem rozkládají. Choroby, při nichž je jmelí doporučováno, však vyžadují bezpodmínečně odborné lékařské vyšetření, a proto je použití drogy možné pouze po poradě s lékařem.<ref name="Rubcov, 108" />
{{Vánoce}}
{{Portály|Rostliny|Vánoce}}
[[Kategorie:Santálovité]]
 
[[Kategorie:Rostliny se zelenými květy]]
[[Kategorie:Léčivé rostliny]]
[[Kategorie:Parazitické rostliny]]
[[Kategorie:SantálovitéPosvátné rostliny]]