Versailleská smlouva: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Následky: Pokus napravit subjektivní formulace. |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 5:
'''Versailleská mírová smlouva''' byla nejdůležitější ze šesti mírových smluv uzavřených roku [[1919]] jako výsledek šestiměsíčního jednání na [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konferenci]], kterou byla oficiálně ukončena [[první světová válka]] mezi [[Státy Dohody]] a [[Centrální mocnosti|Centrálními mocnostmi]]. Jednání o této smlouvě navazovalo na [[příměří]], které bylo uzavřeno [[11. listopad|11. listopadu]] [[1918]] v [[Příměří v Compiègne|Compiègnském lese]].
Smlouva v článku 231 stanovila, že [[Německá říše]] a její spojenci jsou jako původci války odpovědni za všechny ztráty a škody na civilním majetku, jež utrpěly státy spojené a sdružené v tzv. [[Státy Dohody|Dohodě]].<ref>Versailleská smlouva, článek 231, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_231 dostupné online].</ref> Německu bylo uloženo, aby zaplatilo státům Dohody značné [[reparace]]. Postupně mělo Německo splácet 132 miliard zlatých marek, což podle Londýnského rozvrhu plateb (''London Schedule of Payments'') z roku 1921 odpovídalo 33 miliardám [[Americký dolar|USD]]. Později však byla Německu část uložených reparací prominuta.{{Fakt/dne|20150430141741}} Dále ztratila Německá říše část svého území v [[Evropa|Evropě]] a všechny své [[Německé kolonie|dosavadní kolonie]] v [[Afrika|Africe]] a [[Oceánie|Oceánii]]. Ve smlouvě byly poválečné hranice Německa přesně definovány. Kromě toho byla německá armáda (''Reichswehr'') podmínkami smlouvy omezena na 100 tisíc mužů.
Smlouva byla podepsána [[28. červen|28. června]] [[1919]] v Zrcadlovém sále [[Zámek Versailles|zámku ve Versailles]] blízko [[Paříž]]e.<ref name="ponížení">Okolnosti slavnostního podpisu smlouvy jsou popsány v článku (a podrobněji v knize) německého autora z jeho hlediska. PLATTHAUS, Andreas: Demütigung als Prinzip (Ponížení jako princip), [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]] [http://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/themen/buch-der-krieg-nach-dem-krieg-der-versailler-vertrag-15443190.html?printPagedArticle=true#pageIndex_0], 12. února 2018, s. 13 (německy).</ref> Byla posléze [[10. leden|10. ledna]] [[1920]] ratifikována nově vzniklou [[Společnost národů|Společností národů]], jejímž členem Německo tehdy nebylo.{{Fakt/dne|20150430141552}} V [[První republika|první Československé republice]] byl text smlouvy vyhlášen ve [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]] pod č. 217/1921 Sb.
Řádek 34:
Vojenské podmínky Versailleské smlouvy vůči Německu byly tvrdé a ze strany Francie byly motivovány nejenom obavami z příštího vývoje, ale podle některých historiků také touhou po odplatě (tzv. [[Revanšismus|revanšismem]]).{{Fakt/dne|20150430141552}} Během [[Francouzsko-pruská válka|francouzsko-pruské války]] v letech 1870-1871 byla Francie poražena a ztratila [[Alsasko-Lotrinsko]], což mělo negativní vliv na postoje značné části francouzské veřejnosti vůči [[Německé císařství|Německému císařství]]. K utvrzení touhy po odplatě přispěly také obrovský počet padlých a zraněných francouzských vojáků a civilistů a nesmírné ekonomické škody způsobené [[První světová válka|první světovou válkou]] na území Francie. Na západě Německa neprobíhaly v této válce naopak téměř žádné vojenské operace. Obavy z budoucí německé agrese určovaly značnou část poválečného jednání Francie s Německem.
Německá armáda byla ustanoveními Versailleské smlouvy omezena na 100 tisíc mužů. [[Všeobecná branná povinnost]] v Německu byla zakázána. Německo nesmělo mít žádné [[tank]]y, žádné těžké [[dělostřelectvo]] a žádný [[generální štáb]] (''Generalstab''). Německé vojenské [[Válečné loďstvo|námořnictvo]] bylo omezeno na 15 tisíc mužů a mohlo mít pouze šest [[Bitevní loď|bitevních lodí]] (s výtlakem méně než 10 tisíc tun), šest [[křižník]]ů a dvanáct [[Torpédoborec|torpédoborců]]. [[Ponorka|Ponorky]] byly Německu zcela zakázány, stejně tak jako [[vojenské letectvo]]. Dále smlouva stanovila, že řadoví vojáci nesmí sloužit po dobu kratší než 12 let a důstojníci po dobu kratší než 25 let, což mělo mít ten účinek, aby mohlo pouze omezené množství mužů procházet vojenským výcvikem.
Článek 231 smlouvy (klausule o válečné vině) připisovala Německu zodpovědnost za „ztráty a utrpení“ [[Státy Dohody|států Dohody]] v průběhu války. Tento článek pak poskytl základ pro válečné reparace, jejichž celková suma byla určena komisí zastupující Dohodové státy. V lednu [[1921]] byly reparace vyčísleny na 269 miliard zlatých marek, což většina ekonomů považovala za přehnané.{{Fakt/dne|20150430141552}} Později toho roku byla tato částka zredukována na 132 miliard zlatých marek, což ale stále většina Němců považovala za neúměrnou sumu. Ekonomické problémy způsobené placením reparací spolu s odporem Němců vůbec je platit jsou některými historiky uváděny jako jedna z příčin politické a hospodářské krize [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] a následného převzetí moci [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] a dokonce i vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]].{{Doplňte zdroj}}
|