Stilpón: Porovnání verzí

'''Stilpón z Megary''', řecky Στίλπων (asi 380 Megara – asi 300) byl [[Starověké Řecko|starořecký]] [[Filosof|filozof]], představitel [[Sokrates|sokratovské]] [[Megarská škola|Megarské školy]]. Podle [[Díogenés Laertios|Díogena Laertia]] měl blízko ke [[kynismus|kynikům]], jeho blízkým spolupracovníkem byl kynik [[Kratés z Théb]]. Někdy bylo uváděno, že byl žákem [[Eukleidés z Megary|Euklida z Megary]], což bylo ovšem i zpochybňováno. Z jeho učitele bývají uváděni též méně známí megarici [[Thrasymachus z Korintu]] či [[Pasiklés z Théb]].

Žádný z jeho spisů se nedochoval, podle Díogena psal podobně jako [[Platón]] formou dialogů, ovšem proti platonismu, zejména odmítal teorii idejí - individuální a konkrétní je podle Stilpóna plně odříznuto od univerzálního. Hodně se věnoval též dialektice, logice a etice, kde zdůraznil, že rostoucí vědění vnitřně osvobozuje, a tato svoboda se projeví jednak jako [[apatie]] (nezasažitelnost) a také jako ataraxie (neochvějnost). Kynik [[Teles z Megary]] uváděl, že Stilpón byl donucen po vojenském vpádu do svého města žít v exilu. Dobro prý rozděloval na duševní, tělesné a veřejné a zdůrazňoval, že ani jednomu exil nezabraňuje. Podobné svědectví vydal [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], který tvrdil, že po vojenském vpádu Stilpón ztratil veškerý majetek, ženu i děti, a přesto byl šťastný. Král Malé Asie [[Démétrios I. Poliorkétés]] se ho prý zeptal, co bude dělat, když všechno ztratil. Stilpón se podivil a odpověděl: "Vše ztratil? Naopak, mám vše sebou." Tento příběh zapracoval roku 1777 německý dramatik [[Friedrich Klinger]] do divadelní hry ''Stilpón a jeho děti''.