Mary Anningová: Porovnání verzí

Anningová své nálezy podnikala u útesů [[Blue Lias]] poblíž města [[Lyme Regis]] v hrabství [[Dorset]] a to především v zimě, kdy se díky sesuvům půdy objevovaly nové fosilie, které bylo nutné sebrat dříve, než je odplaviloodplaví moře. Mezi její objevy patří první správně identifikovaná kostra [[Ichtyosauři|ichtyosaura]], jedna z prvních nalezených koster [[Plesiosaurus|plesiosaura]] či první [[Ptakoještěři|ptakoještěří]] kostra nalezená mimo území Německa.

Proslavila se v [[Geologie|geologických]] kruzích ve Velké Británii, ve zbytku Evropy i v Americe, jako ženě jí však nebylo umožněno, aby se stala členkou [[Londýnská geologická společnost|Londýnské geologické společnosti]], a ne vždy se jí za její objevy a vědecký přínos dostávalo plného uznání.

}}</ref> Když se Anningovým o pět měsíců později narodila další dcera, pojmenovali ji Mary po její zesnulé sestře<ref name=":0" />. Dospělosti se ze všech dětí dožili pouze Mary a Joseph.

Anningové se dostalo pouzejen omezeného vzdělání. Navštěvovala [[Nedělní škola|nedělní školu]] a tam se naučila číst a psát.  

}}</ref> Útesy všakale bylibyly velmi nebezpečné a nestabilní, obzvláště v zimě, kdy kvůli dešti často docházelo k sesuvům půdy,. kteréTy však odhalovaly nové fosilie, a lákaly tak sběratele.<ref name=":1" />

Richard Anning často brával Mary a Josepha sbírat fosilie, aby si mohla rodina vydělat více penězpřivydělat. Nálezy poté prodávali turistům. Anning zemřel v listopadu 1810 (ve věku 44 let) na tuberkulózu a následkemna následky zranění, která utrpěl při pádu z útesu, a jeho rodina zůstala bez úspor a mnohýmis mnoha dluhy. Rodina pak i nadále prodávala fosilie.

První významný objev učinili v roce 1811, když bylo Mary 12 let. Joseph nalezl lebku [[Ichtyosauři|ichtyosaura]] a Mary o pár měsíců později objevila zbytek kostry. Tento nález k sobě přitíhlpřitáhl mnoho pozornosti, protože většina populace tehdy věřila, že Bůh stvořil svět, a Země je tedy pouze pár tisíc let stará. Tato fosilie však vyvolávala otázky o historii života na Zemi a i historii Země samotné.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

Anningová prodávala především fosilie [[Bezobratlí|bezobratlých]], například [[Amoniti|amonitů]]. Fosilie [[Obratlovci|obratlovců]], napříkladjako jsou kostry ichtyosaurů, byly hodnotnější, ale mnohem vzácnější.<ref name=":1" /> Jak nebezpečná profese Anningové byla, se ukázalo, když v říjnu 1833 jen těsně vyvázla při sesuvu půdy. Její pes, který ji vždy při sběru fosiliifosilií věrně doprovázel, však zemřel.<ref name=":1" />

}}</ref> Přesto, že měla pouze omezené vzdělání, se snažila číst všechnu odbornou literaturu, ke které měla přístup. Pitvala také současná zvířata, například ryby a [[Sépie (řád)|sépie]], aby mohla lépe pochopitporozumněla anatomii fosilií, se kterými pracovala.

V roce 1826, když jí bylo 27 let, si našetřila dostatek peněz, aby si mohla koupit dům i s výlohou pro svůj obchod. V té době již byl obchod tak významný, že se o němjeho přesunu psalo v místních novinách. Za Anningovou do jejího obchodu jezdilo mnoho geologů a sběratelů fosilií z Evropy i z Ameriky.

Postupem času se zvyšovala důvěrasebedůvěra Anningové, vpokud šlo o její znalosti, a v roce 1839 napsala do vědeckého časopisu ''Magazine of Natural History'', aby zpochybnila tvrzení, že nově objevená fosilie pravěkého žraloka [[Hybod|Hyboda]] je představujezástupcem novýnového rodrodu.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Úryvek z jejího dopisu, který v časopise vyšel, představuje jediný text od Anningové, kterýjenž byl za jejího života publikovaný v odborné literatuře.

Jakožto žena nemohla být Anningová součástí vědecké komunity. Nově vytvořená, ale stálečím vícedál vlivnátím vlivnější Londýnská geologická společnost ženám neumožňovala ženám, aby sebyly stalyjejími členkami nebo navštěvovaly jejichjejí schůze jako hosté.<ref>{{Citace monografie

Anningová o fosiliích a geologii často věděla více, než vědci, kteří je od ní kupovali, ale to oni vždy publikovali vědecké popisy exemplářů, kteréjež objevila, a často přitom zapomínali uvést její jméno.

}}</ref> Právě s Bucklandem se Anningová podělila o svou domněnku,pro která sevědu později ukázalavýznamnou jako významná pro vědudomněnku, že podivné kuželovité předměty tehdy nazývané bezoárové kameny, jsou ve skutečnosti zkamenělé výkaly ichtyosaurů nebo plesiosaurů. Buckland je později pojmenoval [[Koprolit|koprolity]].<ref>{{Citace monografie

Anningová zemřela na rakovinu prsu ve věku 47 let 9. Březnabřezna 1847. Jak byla v geologických kruzích vážená, se ukázalo, když se v roce 1846 členové Londýnské geologické společnosti poté, co se doslechli o její diagnóze, a uspořádali sbírku, aby jí pomohli pokrýt náklady. BylaAnningová byla pohřbena 15. března na hřbitově kostela svatéhosv. Michaela, kterému členové geologické společnosti poté přispěli na vitráž na její památku.    

[[Soubor:Anning 1st ichthyosaur skeleton.jpg|náhled|Nákres části kostry ''Temnodontosaura platyodona'', prvního ichtyosaura, kterého Anningová našla|vlevo]]První významný objev Anningová učinila v roce 1811 (některé zdroje uvádějí 1810 nebo 1809). Její bratr Joseph nalezl 1201,2 centimetrůmetrů velkou lebku, ale zbytek kostry se mu najít nepodařilo.<ref>{{Citace periodika

Pozůstatky Ichtyosaurů byly nalezeny již dříve, ale exemplář, který našla Anningová, jako první vzbudil pozornost vědců. V té době většina populace Velké Británie stále věřila, že Bůh stvořil svět, že Země je pouze pár tisíc let stará a že zvířecí druhy se nevyvíjelinevyvíjejí ani nedocházelonedochází k jejich vyhynutí<ref name=":2" />. a sS tímto novým nálezem však vyvstávaly otázky o historii života na zemi.  

V prosinci 1828 Anningová objevila část kostry pterosaura. William Buckland ho v roce 1829 nazval ''Pterodactylus macronyx'' ([[Richard Owen]] ho později přejmenoval [[Dimorphodon]] macronyx) a na rozdíl od mnoha podobných předchozích objevů, přiznal ve svém článku zásluhy Anningové zásluhy.

Anningovou proslavily fosilie obratlovců, především mořských plazů, ale učinila i jiné paleontologicky významné objevy. V roce 1826 objevila dutinu se zaschlým inkoustem ve fosilii [[Belemniti|belemnita]] dutinu se zaschlým inkoustem. AnningováPovšimla si povšimla, že se podobá váčkům s inkoustem, které mají dnešní sépie a olihně, jež dříve pitvala, aby porozuměla anatomii zkamenělých hlavonožců, a. toTo vedlo William Bucklanda k tomu, aby publikoval závěr, že jurští belemnité používali na obranu inkoust podobně jako mnozí současní hlavonožci<ref name=":1" />. Anningová si také všimla, že fosilie zvláštního tvaru tehdy známé jako bezoárové kameny se často nacházejí v břišní oblasti koster ichtyosaurů. Poukázala na skutečnost, že tyto kameny často obsahovalyobsahují zkamenělé rybí kosti a šupiny a někdy také kosti malých ichtyosaurů. AnningováDomnívala se domnívala, že bezoárové kameny jsou zkamenělé výkaly, a v roce 1824 to sdělila Bucklandovi. Buckland je dále zkoumal a porovnával s fosiliemi z jiných oblastí a poté v roce 1829 tyto závěry publikoval a kameny nazval koprolity. Buckland uznával zásluhy a přínos Anningové k tomuto objevu a když své výsledky prezentoval, uváděl její jméno a chválil její dovednosti a píli.<ref name=":3">{{Citace monografie

Nálezy Mary Anningové hrály důležitou roli jako důkazy [[Vymírání|extinkce]]. Do 20. let 19. století i mezi mnoha vědci panoval názor, že stejně jako se nové druhy neobjevovaly, tak ani nevymíraly. Neobvyklé nálezy se vysvětlovaly jako zvířata, která žijí v ještě neobjevených oblastech planety. Fosílie, které Anningová objevila, byly tak neobvyklé, – a některé, jako například plesiosaurus, se tolik odlišovaly od všech žijících tvorů – že tuto myšlenku výrazně zpochybňovaly.<ref>{{Citace monografie