Acanthostega: Porovnání verzí

Přidáno 43 bajtů ,  před 4 lety
m
bez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
 
== Popis ==
Tento šedesáticentimetrový živočich měl osm prstů na obou předních končetinách (počet prstů na nohou nebyl zjištěn),  neměl zápěstí a obecně nebyl pohybu po zemi přizpůsoben příliš dobře. Jejich ramenní kloub a kostra přední končetiny se také výrazně podobaly rybím. Přední končetiny acanthostegy se v lokti neohýbaly dopředu, a tak zvíře na ně tak nemohlo přenést více váhy. Zvíře je proto využívalo především k pohybu ve vodě a přidržovalo se pomocí nich vodních rostlin. Acanthostega patří k prvním živočichům, jejichž tělesná stavba svědčí o přesunu hlavního centra pohybu na pánevní pletenec. Pletenec pánevní acanthostegy prošel mnoha morfologickými změnami, aby dokázal váhu těla tohoto živočicha unést. V raným vývojových fázích byly obě strany pletence oddělené. U acanthostegy se už však obě části uprostřed spojují. Toto spojení pánev zesílilo a umožnilo jí odolávat gravitaci ve chvíli, kdy už tělo živočicha nenadnášela voda. Acanthostega měla také podobně jako ryby kryté žábry. Měla i plíce, žebra ovšem byla příliš krátká na to, aby hrudní dutině na souši dodávala potřebnou oporu.[[Soubor:Acanthostega_model.jpg|odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Acanthostega%20model.jpg|náhled|Zrekonstruovaná podoba acanthostegy ve Státním muzeu přírodních věd ve Stuttgartu|vlevo]]Tito živočichové žili pravděpodobně v mělkých bažinách s hustým porostem vodních rostlin, kde se jejich končetiny začaly pomalu přizpůsobovat chůzi po pevnině. [[Jennifer A. Clacková]] se domnívá, že acanthostega byla vodním živočichem, který se vyvinul z ryb a nikdy neopustil vodní prostředí, u nějž se vyvinuly znaky, které se později hodili k životu na souši. V tomto období se dařilo listnatým rostlinám, jejichž listy každoročně opadávaly do vody a přitahovaly tak do teplých mělčin chudých na kyslík, kam by se větší ryby nedostaly, drobnou kořist. Clacková upozorňuje na to, jak se dolní čelist acanthostegy liší od čelisti ryb, které mají dvě řady zubů, neboť má velký počet malých zubů ve vnější řadě a dva velké tesáky a některé menší zuby ve řadě vnitřní. Tento rozdíl pravděpodobně odpovídá tomu, že čtyřnožci v této době přestali požírat svou kořist výhradně ve vodě, ale začali se vynořovat z vody a přesunovat se s potravou na souši.
 
Tito živočichové žili pravděpodobně v mělkých bažinách s hustým porostem vodních rostlin, kde se jejich končetiny začaly pomalu přizpůsobovat chůzi po pevnině. [[Jennifer A. Clacková]] se domnívá, že acanthostega byla vodním živočichem, který se vyvinul z ryb a nikdy neopustil vodní prostředí, u nějž se vyvinuly znaky, které se později hodili k životu na souši. V tomto období se dařilo listnatým rostlinám, jejichž listy každoročně opadávaly do vody a přitahovaly tak do teplých mělčin chudých na kyslík, kam by se větší ryby nedostaly, drobnou kořist. Clacková upozorňuje na to, jak se dolní čelist acanthostegy liší od čelisti ryb, které mají dvě řady zubů, neboť má velký počet malých zubů ve vnější řadě a dva velké tesáky a některé menší zuby ve řadě vnitřní. Tento rozdíl pravděpodobně odpovídá tomu, že čtyřnožci v této době přestali požírat svou kořist výhradně ve vodě, ale začali se vynořovat z vody a přesunovat se s potravou na souši.
 
Ačkoli se acanthostega obvykle pokládá za primitivnější vývojový stupeň než [[ichthyostega]], je možné, že tomu bylo naopak. Vzhledem k tomu, že acanthostega připomíná juvenilní ichthyostegu a vykazuje mnohem méně rozdílů mezi juvenilními stádii a dospělci, uvažuje se, že by acanthostega mohla být neotenickým jedincem. Přestože se zdá, že tento živočich trávil celý svůj život ve vodě, jeho kost pažní vykazuje rysy, které se podobají pozdějším rysům humerů plně suchozemských čtyřnožcům (pažní kosti v ichthyostegy se více podobá raným ryby). To může znamenat, že se suchozemské rysy obratlovců vyvinuly dříve, než se původně předpokládalo.
Výzkum na základě švů lebky acanthostega ukazuje, že tento druh byl schopen kousat kořist na nebo v blízkosti břehu. Markey a Marshall porovnali lebku acanthostegy s lebkami ryb, které využívají sání jako hlavní zůsob loovu kořisti, a zvířat, která svou kořist usmrcovala kousnutím, jako to dělá většina suchozemských živočichů. Jejich výsledky ukazují, že acanthostega byl přizpůsobena tomu, co označují jako „suchozemský styl krmení“, což silně podporuje hypotézu, že se tento typ krmení poprvé objevil vodních živočichů. Pokud je tato hypotéza správná, ukazuje, že acanthostega byla zvíře specializované pro lov, žijící v mělkých vodách, které tvořilo přechod mezi vodními a suchozemskými živočichy. Novější výzkumy také ukazují, že je možné, že se acanthostega vyvinula z předka, který byl životu na souši přizpůsoben lépe než samotná acanthostega.
== Objev ==
[[Soubor:Fin lenght.jpg|náhled|Lebka]]
[[Soubor:Acanthostega_model.jpg|odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:Acanthostega%20model.jpg|náhled|Zrekonstruovaná podoba acanthostegy ve Státním muzeu přírodních věd ve Stuttgartu]]
Zkamenělé pozůstatky jsou obecně dobře zachovalé. Slavná fosilie, díky níž byl objasněn význam tohoto druhu, byla objevena Jennifer A. Clackovou ve východním Grónsku v roce 1987, ačkoli několik úlomků lebky objevili již v roce 1933 Gunnar Säve-Söderbergh a Erik Jarvik.
== Evoluce ==
13

editací