Wikipedista:MiF/Pískoviště: Porovnání verzí

Rozběhla se hned v roce 1938. Základem byla změna motorů M-85 za M-86. Ty vznikly dalším vývojem motorů M-85. Díky vylepšenému kompresoru a zvýšení kompresního poměru vzrostl jejich vzletový výkon na 699 [[Watt|kW]] (950 [[Koňská síla|k]]). Dále byla zesílena kliková hřídel, zlepšeno chlazení válců a motor mohl pohánět stavitelnou vrtuli. Mírně vyšší hmotnost (15 kg) byla více než dostatečně kompenzována zvýšením užitečného zatížení letounu. DrobnějšímiDalšími úpravami bylo zavedení vyvažovacích plošek křidélek, možnost fixace ostruhového kola při výběhu, nových kol s účinnějšími brzdami, vylepšení palivového a mazacího systému, nové elektrogenerátory GS-1000, instalace průhleduprůhledů z pilotní kabiny do pumovnice a kabiny navigátora, usnadnění výměny hlavních palivových nádrží vytvořením montážních otvorů ap. První letoun standardu A byl testování od června 1938. Na stroji s motory M-86 byly namontovány pevné vrtule VFŠ, shodné s vrtulemi použitými na CKB-30. Jiné nebyly zatím k dispozici, neboť sériová výroba stavitelných vrtulí VIŠ-3 (vyráběných na základě licence firmy Hamilton Standard) se teprve rozbíhala. Všechny tyto úpravy úpravy způsobily nárůst hmotnosti o 100 kg, výkon letounu však vzrostl. V přízemním letu byl rychlejší než CKB-30 a lépe stoupal. Nárůst výkonu končil ve výši 5000 m, neboť pevná vrtule VFŠ nebyla schopna přenést výkon motoru. Proto vybavení strojů stavitelnými vrtulemi získalo nejyšší prioritu. Přetrvávaly problémy s podélnou stabilitou, vyvážením při letu na jeden motor a se spolehlivostí [[Gyroskop|gyroskopických]] přístrojů. Vedení VVS dále požadovalo ochranu palivových nádrží, zlepšení elektrického vybavení a výzbroje, zvětšení zásoby kyslíku a nahrazení [[Celuloid|celuloidového]] zasklení [[Plexisklo|plexisklem]].